Jak slabý mraveneček cestu domů hledal

28. dubna 2011 v 14:07 | Hana Zemanová |  Pohádky o zvířátkách
Vymýšlíte pohádky pro vlastní děti? Nebo znáte nějakou hladivou a hřejivou ze svého dětství? Prosím, pošlete nám je. Výzva Nedoklubka k napsání pohádek pro kulíšky a jejich rodiče. Pohádky posílejte na email:eli.asek@tiscali.cz. Pohádky najdete na blogu HTTP://POHADKY-PRO-KULISKY.BLOG.CZ. Více informací o výzvě je na webu http://nedoklubko.cz/2011/04/25/pohadky-pro-kulisky/ nebo v článku na blogu http://edithhola.blog.cz/1104/vyzva-pohadky-pro-kulisky. Tohle je ochutnávka jedné pohádky pro vás.

JAK SLABÝ MRAVENEČEK CESTU DOMŮ HLEDAL

Sluníčko bylo již vysoko na obloze, když tu se uprostřed lesa, poblíž starého smrku začal z hromady jehličí šplhat malý mraveneček. Šlo mu to ztěžka, protože byl maličký a slaboučký a hlavně tu nebyl nikdo, kdo by mu pomohl. Pomyslel si "Co se to děje? Je mi zima a kručí mi v bříšku, co já si tak sám asi počnu?" Bál se a prosil, ať se někdo objeví a postará se o něj. Naštěstí si to lesem pádila beruška, která doslova pelášila na návštěvu za šnekem. Mravenečka si všimla, jak je tam opuštěný a bezradný - "Co Ty, chudáčku malý, tady děláš tak sám?" a dotáhla k němu zelený list, aby se měl kam uchýlit. Do lístku mu ještě nanosila kousíčky mechu a pošťouchla mravenečka, aby se pod ně zahrabal. Mravenečkovi bylo najednou příjemně teploučko. A i když pořád nevěděl, kam patří, cítil se už mnohem lépe a v bezpečí, a tak z toho všeho vyčerpáním, usnul.
Když se probudil, bylo už kolem spoustu hmyzátek a zvířátek, kteří se radili, co by bylo pro malého kloučka nejlepší. Šnek hned navrhoval " Naložím ho k sobě do ulity a kudy půjdu, tam se budu ptát, komu se ten malý ztratil" hlaholil. Jenže beruška na to "Je to ještě moc malý a křehký mrňous, to bys tomu dal, vandrovat s ním po lese." A tak se společně usnesli, že ho nějaký čas nechají v listu s mechem a budou mu nosit jednu dobrůtku za druhou, než dostatečně zesílí a bude moci cestovat sám v jejich doprovodu, aby svou rodinu našel.


Uplynulo několik týdnů a ze slaboučkého mravenečka už byl čiperný klučina, co běhal sem a tam a zvídavě prozkoumával okolí, a tak se společně se šnekem a beruškou konečně vydali na cestu. Putovali od stromu ke stromu, od paloučku k mýtince a všude se ptali. Vzduch v lese krásně voněl jarní přírodou, a tak bylo jejich společné putování příjemné. Naštěstí se všude našel někdo, kdo jim poskytl na noc útočiště ve svém hnízdečku a oni mohli v klidu nasbírat sílu na další den plný nových zážitků z cest.
Mraveneček cestou poznal spoustu obyvatel lesa a dozvěděl se o nich mnoho zajímavostí. Věděl už, že lesní včelky sbírají med a mlsný medvěd, že jim na něj chodí, že je liška vychytralá a vlk že je neohrožený, myšky, že si nejraději ustelou pod zemí a veverka že zase hopsá po stromech, kde si louská oříšky, kuna že má své hnízdečko raději také ukryté před nadzemními obyvateli a zajíček že skáče sem a tam jako by byl na pérkách, no a pavouk, že bydlí tam, kde se mu povede nejlepší pavučina, ve které se mu nádherně třpytí ranní rosa. Každé to zvířátko, či hmyzátko, někam patřilo a mělo svou rodinu a zvyky, ale pořád nemohl přijít na to, kam patří on sám.
Až jednoho dne po cestě potkali obrovskou hromadu, přímo horu. Hemžila se živými tvorečky, kteří utíkali velkou rychlostí a pořád něco nosili. Tu jeden běžel s jehličím na zádech, tu další s malou větvičkou a jiný za ním s bílým vajíčkem, které opatroval jako oko v hlavě. Všichni tři se zastavili, pozorovali ten mumraj a poslouchali šveholení, které se z hromady linulo, až beruška procitla, podívala se na utíkající hmyzátka, na svého svěřence a tak to ještě opakovala několikrát, když jí došlo, že jsou zřejmě konečně na místě, za kterým takovou dobu putovali.
"Zastavit, stát" křikla beruška na pilného mravence, který zrovna běžel k té hoře s dalším kouskem jehličí a ukázala mu malého mravenečka. Ten nevěřil svým očím, myšlenky mu lítaly, jak splašené a přemítal, kde se to ocitl a jestli se mu to nezdá. Zpráva o příchodu jejich malého brášky se po mravenčím hnízdě roznesla stejně rychle, jak umí mravenec běžet a všichni volali "hurá, hurá náš ztracený mraveneček je tady" a honem běželi toho ztracenečka přivítat. Přiběhla i mravenečkovo maminka a bědovala "Už jsem ani nedoufala, že Tě ještě kdy uvidím, robátko moje malé" a spokojeně k sobě mravenečka tiskla. Všichni byli šťastní a berušce i šnekovi moc děkovali "Jsme vám tak vděční, že jste nám našeho malého přivedli a pokud kdy bude potřeba, rádi pomůžeme zase na oplátku my vám". Pro mravenečka teď bylo ale těžké se s beruškou a šnekem rozloučit, po tom všem, co pro něj udělali, a tak mu museli přislíbit, že ho přijdou zase navštívit.
Byť měl mraveneček na začátku svého bytí těžší start, než ostatní, kteří se vyklubou v hnízdě, do života byl nakonec vybavenější a odnesl si spoustu zkušeností a zážitků, které stejná drobotina jako on, nezná. Proto je nakonec moudřejší, na svět se vždy kouká s úsměvem a je rád za každý den, kdy je ve svém hnízdě.
____________________________________________________________________________________________________
Pohádku napsala Hana Zemanová, maminka kulíška Emminky (23 + 6 tt), která napsala dopis ministrovi a spustila petici tím, že ji vložila na další weby. Pohádku věnuje všem rodičům a kulíškům s přáním stejně šťastného konce jako v pohádce...

Emminka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Novotná Lenka Novotná | 11. května 2011 v 9:24 | Reagovat

dneska budu testovat na vlastních dětech :-D

2 Ciao Ciao | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:31 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama