Mostín Růža

4. května 2011 v 21:42 | Edith Holá |  pohádky pro ještě nenarozené děti
Před narozením prvního syna jsem pro své spolutanečnice břišních tanců pro těhotné napsala jednu pohádku. Možná je tak trochu nedotažená, možná by mohla mít nějaká pokračování ... Každopádně vznikla na základě myšlenky, které naprosto věřím, že duše našich dětí si nás rodiče vybírají.

Mostínové z růží
Jmenuji se Růža. Nevím, kolik mi je let a jak dlouho budu žít. Zřejmě to není pro náš rod Mostínů důležité. Bydlím nyní v takové krásné růži na okraji dřevěného mostu přes nevelikou řeku. Má růže má snad všechny odstíny červené, které si jen umím představit.

Pozoruji všechny tvory, kteří chodí přes most. Vím toho možná víc, než si myslíte. Ze všech rozhovorů a pohybů. Nejvíc mne zajímají tvorové, kteří se sami nazývají lidé. Mne spíš připadají jako velcí legrační brouci. Dva z tohoto druhu žijí v jednom velkém domě za mostem a vídávám je tedy nejčastěji. Také mi asi nejvíce přirostli k srdci. Zvláště ona. Vnímam její hlas a vpíjím se do jejích pohybů. Její vůně i náruč mě přitahují ....
Nedávno kolem mne prosvištěla tak rychle, že jsem cítil její energii a rozvlněný vzduch mne až vyhodil z růže. Vyškrábal jsem se zpátky a díval se za ní, jak mizí v domě. Nesla v rukách veliký oranžový obraz a na něm byl hnědý kůň s černou oháňkou. Vím přesně, že to byl obraz a co na něm bylo, protože večer si tady u mě o tom povídali.
Musím vám povědět, jak vypadají. Oba jsou zvláštní. On nosí černou čepičku v zimě i v létě. Prý ji koupil v nějaké voňavé Francii. Ale určitě není voňavější než má růže! Já se totiž živím vůní. Ale už jsou ty čepičky k dostání i tady, říkali. S ročním zpožděním. Prý móda sem stále přichází o rok déle. Nerozumím tomu, protože jejich oblečky nenosím. Vlastně vůbec žádné oblečky nenosím.
Ona se obléká do barviček. Někdy se přibližují nějakému odstínu na mé růži. Ale většinou má barvy květin, ve kterých nežiji, ale znám je. Párkrát jsem byl za mostem na louce a tam rostly. Nejhorší je, že ona má často za krkem velkého chlupatého kocoura se žhnoucíma očima. On se jí tam vine jako šála. Bojím se ho. Vždycky se těma zlatýma očima dívá mým směrem. Asi o mne ví. Nevím, čeho je schopen. Jakoby na mě žárlil a já netuším proč.

Skoro každý večer sem chodí na procházku a povídají o všem možném. Kliďánko si přitom broukám, protože to je náš zvyk. Pořád broukáme. Mému broukání rozumí z jejich rodu jen ti malinkatí nebo malí a poslední dobou už jen někteří. Žel těch zrovna po tomhle mostě moc nechodí. Ale nedávno jsem si všiml, že když jsem si něco broukal, tak ona se mým směrem podívala. Někdy mám dojem, že i on mne začal slyšet. Po ránu, když tudy uhání, mu možná vítr moje pobroukávání donesl k uchu, protože začal hlavu naklánět skoro až ke mně. Chtěl bych si s nimi povídat. Nebojím se jich. Vím, že by mně ani mé růži neublížili. Vyprávěli, že netrhají květiny, protože by tak poničili krásu a na tu se raději dívají tak, jak je.
Někdy mi chybí někdo, kdo by mi rozuměl. S Mostíny se nevídám. Každý je ve své růži a nescházíme se. Možná proto si broukáme, abychom nebyli tak sami.
Poslední měsíc ona chodí na procházky častěji sama i přes den. Chodí pomalu a nemotorně. Taky je pořád tlustší. Já nějak ztrácím sílu a často už se ani nemohu dívat přes okraj, i když bych moc chtěl. Tak jsem si udělal dírku a pozoruji dění kolem stejně jako předtím. Nejsem nemocný, ale jakoby se ztrácím.
Pár večerů sem chodí už jen on a sedí na lavičce a kouří něco voňavého. Nevím, co to je, ale připomíná mi to trávu, když v létě sušili seno. Ji teď nevídám.
Vytrácím se ještě víc, ale mám zase o to více snů než dříve, kdy jsem na ně neměl čas, protože jsem pořád sledoval okolí. Teď si představuji, jaké by to bylo, kdybych byl se svou růží někde u nich doma …
Zdá se mně, že něco silného, dlouhého a tvrdého mne jemně stisklo a odnáší vzduchem. Bojím se, že už je neuvidím, letím vzduchem … a blíž a blíž slyším z jejich domu dětský pláč. Pak dopadám do něčeho měkkého, voňavého, čistého, cítím její - maminčino - teplo… a spokojeně si broukám ...

Autor bloggerka a správce pohádkové blogu pro Nedoklubko Edith Holá
- odkazy na mé pohádky pro kulíšky níže.

_____________________________________________________________
Pohádka je určena pro předčasně narozené děti a jejich rodiče, ale samozřejmě ji můžete předčítat všem dětem. Mí synové mají pohádky pro kulíšky rádi. Info a výzva Nedoklubka k psaní pohádek je zde. Jiné pohádky, básničky a příběhy od maminek a bloggerů najdete zde na pohádkovém blogu pro kulíšky.

Bloggerka Ruža z Moravy mě díky Červené a oranžové pohádce pasovala na "terapeutku maminek".
Ještě jsem na pohádkový blog napsala příběh "Mami, co jsi dělala, když jsem byl v nemocnici", pohádku pro vlastní děti Oranžový domeček u dvou koťátek
a jednu spíše pro rodiče "Mostín Růža".


VÝZVA
Vymýšlíte pohádky pro vlastní děti? Nebo znáte nějakou hladivou a hřejivou ze svého dětství? Prosím, pošlete nám je. Výzva Nedoklubka k napsání pohádek pro kulíšky a jejich rodiče. Pohádky posílejte na email:eli.asek@tiscali.cz.
Pohádky najdete na blogu HTTP://POHADKY-PRO-KULISKY.BLOG.CZ. Více informací o výzvě je na webu http://nedoklubko.cz/2011/04/25/pohadky-pro-kulisky/ nebo v článku na blogu http://edithhola.blog.cz/1104/vyzva-pohadky-pro-kulisky. Tohle je ochutnávka jedné pohádky pro vás.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka Zemanová Hanka Zemanová | 11. května 2011 v 9:10 | Reagovat

Edith ta se Vám tedy povedla! To je nádhera!

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. května 2011 v 9:10 | Reagovat

Doopravdy? Je vlastně pro všechny rodiče :-)

3 Hanka Zemanová Hanka Zemanová | 11. května 2011 v 9:11 | Reagovat

No, ale naprosto výstižná, jemná a úžasná.. Takhle nějak si to představuju :-) (komentář z fb)

4 Klára Csirková Klára Csirková | 11. května 2011 v 9:12 | Reagovat

Edith, souhlasím s Hankou zcela! Jsme z každé té zveřejněné básničky dojatá a potěšená zároveň, že se podaří pro rodiče posbírat takové neuvěřitelné poklady!!!

5 Edith Holá Edith Holá | Web | 11. května 2011 v 9:12 | Reagovat

Přidám rubriku pohádky pro ještě nepočaté děti :-)

6 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 27. července 2011 v 20:40 | Reagovat

O mostínech je krásná. Taková něžná. Ale mé mateřství je ještě na moc a moc let v nedohlednu. Upřímně, zatím se tím ani nezabývám....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama