Trávovníčkovy trampoty - 2. kapitola

14. května 2011 v 19:55 | Ruža z Moravy |  Ekologické pohádky
Další příběh ze života skřítků nejen pro kulíšky.

Mechovníčka vyrušil ze spánku rachot. Bylo časně ráno a lidé v paneláku se většinou budili. Někteří šli do práce již dříve, děti vstávaly, aby přišly včas do školy. Rachot se blížil, vzdaloval, zdálo se, že krouží okolo skalky, kde skrčený za keříčkem vykukoval Mechovníček a kousek vedle Kvítkovníček. Ten už ten rachot znal. Žil tady na skalce a chodil o kousek dál na další záhonek kontrolovat, která kytička je odkvetlá, jestli tam není nějaká nová a snažil se vytrhat kolem nich ty nejdrobnější travičky- plevel, který bránil kytičkám se rozvinout.
Vysvětlil Mechovníčkovi, že je to stroj na sekání trávy. Jezdí po trávníku a osekává vyrostlé rostlinky, aby nebyly přerostlé a trávník byl rovnoměrně rostlý. Skřítkům by se líbilo, kdyby tráva rostla, jak se jí chce, ale ono by to kolem paneláků opravdu vypadalo moc nepěkně. Trávník však byl z části ještě od minulého léta podupaný v místech mezi stromy, kde si větší děti hrály s míčem, kousek od pískoviště pro menší děti. Mohly jít sice na hřiště nedaleko paneláků, ale asi se jim nechtělo a rodiče je chtěli mít nablízku, vidět na ně z okna. Odnesl to trávník, někdy i větve stromů a keřů. Jaký strach měli skřítkové, kteří tam žili si dovedete představit.
Druhý den se okolí zklidnilo, posečená tráva byla odklizena. Skřítkové si oddechli. Najednou se Mechovníčkovi zdálo, že slyší nářek. Takový tichounký, lidskému uchu neslyšitelný. Pomalounku se šmrdolil směrem, odkud se ozýval nářek. To musí být některý ze skřítků. Nechtěl by ho polekat. Došoural se až k protějšímu keříčku a uviděl zeleného skřítka Trávovníčka, jak si drží pěstičky na očičkách a vzlyká.
Zavolal na něj, aby věděl, že se nemusí bát a pak se ho začal vyptávat, co se stalo. ,,Ty se ještě ptáš? Copak to nevidíš?" Škytal Trávovníček.,, Vždyť tu není žádná kytička, ba ani pořádná travička. Byly tu zlaté pampelišky, bělounké sedmikrásky, jetelíček. Dokonce jsem objevil pár čtyřlístků. Nebyly vysoké jako druhá tráva, víš ta ostrá. Nezdálo se mi, že by bylo třeba trávu už sekat. Vždyť sotva zarostl ten vyšlapaný, vydupaný plácek. Jeden člověk to trochu na podzim a na jaře pohrabal a brzy se objevila travička i na něm. A teď?" Mechovníček se podíval a skutečně. Trávník byl skoro jako hřiště. Navíc bylo dost sucho, vál teplý větřík a tak travička byla spíš nažloutlá než zelená. Bylo mu z toho smutno.
Tak tam spolu seděli v chomáčku trávy, skoro pod keřem a rozhlíželi se kolem. Najednou se ozvalo od nedalekého pískoviště: ,,Copak to je tady za nářky?" Byl to Pískovníček. Žil na pískovišti a kolem něj už dlouho, zažil sekání trávy ještě v době, kdy se neodvážela, ale schla a pak teprve, jako seno ji lidé odvezli pryč. Teď aspoň posečená tráva nezůstala ležet a nedusila malou , teprve rostoucí. ,,Vždyť se podívejte, jak je zamračeno, bude brzy pršet a tráva i kytičky zase vyrostou. Tvoje slzičky, Trávovníčku, jim moc nepomohou." To už se na ně zdáli díval i Stromovníček, kterému bylo dobře v listech stromů. Pokřikoval na ně, smál se jim a schovával se za lístečky. Trávovníček se musel smát. Utřel si slzičky , poděkoval Pískovničkovi i Mechovníčkovi, že ho přišli utěšit.
Po chodníku šli lidé s pejskem, který sice byl na vodítku, ale poměrně dlouhém a tak šmejdil kolem, hlavně se snažil dostat ke keříčkům a tak se skřítkové honem poschovávali, aby si je nespletl s nějakým broučkem. Trávovníček si řekl,že si počká na ten slibovaný deštíček a možná, že už ráno bude travička trochu větší. Sídliště ztichlo, jen okna začala zářit do šera, lidé se připravovali ke spánku.
A ty, Kulíšku, už spinkej také, možná se ti bude zdát o skřítkovi Zvoníčkovi, který cinká dětem před spaním, aby se jim dobře spalo.
______________________________
Již druhé pokračování vyprávění o skřítcích nám poslala bloggerka Růža z Moravy. První příběh o Mechovníčkovi je zde. Její blog plný autorské tvorby naleznete na http://ruzenka.blog.cz. Gratulujeme k narození vnuka Vojtíška, kterému byl věnován první příběh a tím se skřítci objevili na blogu!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. května 2011 v 20:17 | Reagovat

Gratulace patří blogerce Týně, jejíž syn Vojtíšek je považován za virtuálního vnuka všech ,,babiček", které chodí na můj ,,i jiné" blogy. Samozřejmě tedy i mnou. Prostě jsme jej ,,adoptovaly". :-)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. května 2011 v 17:07 | Reagovat

Není to pohádka, co teď napíši, je to písnička, kterou jsme zpívaly jako děti. Snad někomu vyloudí úsměv na tváři.
Když jsem šel cestičkou k našemu mlýnu,
viděl jsem mlynáře, jak kopal hlínu.
Když jsem se ho zeptal, kam to dá,
otřel si čelo a povídá:
,,Tohle já v čepici, nosím na mlýnici
a tam to semelu na krupici."
,,Tak vy tu krupici zadarmo máte
a přece si za ni zaplatit dáte?"
Mlynář se pod vousy usmívá,
na mne se šelmovsky zadívá:
/,,Tak pojď sem, hošíčku, nastav si čepičku, já ti dám zadarmo na kašičku.:/ ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama