Kterak dorazil pražský krteček na Moravu

6. června 2011 v 19:51 | Monica Otmili |  Pohádky o zvířátkách
Kterak dorazil pražský krteček na Moravu



Byl to jednou hezký, slunný den a kousek od Brna se klubala na poli jakási
hrouda. "To jsem si ale udělal výlet," těšil se krteček Eda z Prahy. Eda byl
vášnivým cestovatelem a jeho cestičky už udělaly v půlce České Republiky mnoho
neplechy. Ale na výlety dříve neputoval tak daleko od středních Čech. Tentokrát
se ale rozhodl, že se podívá na Moravu. Počasí přálo a v zemi nebylo ani mnoho
překážek a krteček to k Brnu doputoval za necelý měsíc.
"Tož vstávaj Jaróši!," ozvalo se odněkud, " poď sa kuknút." A hele, nějaký
krtek. A ne jeden, rovnou tři a všichni si to kopou cestičku k Edovi. "Tož z
kama ty si?" "Cože?," diví se Eda. "No z kama?" "Obávám se, že vám nerozumim."
"Ty, Jaróši, on sa mi nějak nezdá." "Že ty budeš Pražák?," ptá se druhý, krtek
Ruda. "Jo, jsem z Prahy a jsem tu na vejletě." Všichni krtci se hlasitě
rozchechtali. "No a co nám z tej slavnej Prahy vezeš?" "No, vlastně nic, to já
nevěděl, že si tu najdu kamarády." Znovu se ozvala vlna smíchu. "Chacha,
kamarády. No, eště aby tak." Tři krtci odešli a Eda zůstal sám.
No co, ještě aby mi tak zkazili výlet, to určitě, blbečkové jsou to. Eda si
připravil svačinku a pelíšek, a rozhodoval se, zda si schrupnout nebo vyrazit
prozkoumávat pole. Nakonec se rozhodl, že se rozhlédne po místních kořenech.
Mimo provizorní pelech byl celé odpoledne. Když se však vrátil, všimnul si, že
celý jeho pelíšek je rozhrabaný a dokonce mu zmizela část zásob. "No to si snad
ze mě dělaj legraci, však já jim ještě ukážu, co jsem zač a pak budou kulit
voči."
Druhý den se mu podařilo s krtky se potkat. Bylo jich však víc a mezi nimi byla
i krtčí holka - Málinka jí říkají. "Jáj, tu je zas ten z Prahy." Dobré boly
tvoje zásoby, dobré," volal na něho Ruda a všichni ostatní se začali smát, až na
Málinku. "Co si to vůbec dovolujete, krást mi jídlo? Já jsem cestovatel a jídlo
potřebuju, byl už jsem v Špindlerově Mlejně, Vysokým Mýtě, V Hradci Králové, v
Karlovejch Varech, a kdybyste viděli, co máme v Praze!" "Já ho nemožu ani čut!"
"Tak ty si vraj cestovatel, ahá. Bol si v Brně, vo Vizovicách? V Rožnove pod
Radhošťom,v Uherskom Hradišťu, vo Valmezu?" "Nebyl. A co je to Valmez?" Opět se
začali smát, tentokrát už i Málinka. " Tak dobře, Valašské Meziříčí, pro
Pražáky." "Tož ogaři, ideme, s ním sa tu teď nepobavíme.
Krteček byl smutný, že se mu ti Moraváci jenom smějí. A smáli se mu další a
další den. Jednou za ním přišla Málinka a pošeptala mu: "Dnes je neděla, přijď
za námi k muzice. Sú to tři kilometry do tama, zapichám pro tebe klacíky, něh
trefíš." Eda se dlouho rozhodoval, zda tam má vůbec jít, když jsou na něj
ostatní krtci oškliví. Pak se ale zamyslel a řekl si: "Ale rád bych poznal tu
jejich muziku, to se pak budou v Praze divit, co za divy tu mají."
Když přišel, byla zábava v plném proudu, hudba hrála, všude se tancovalo. "Co to
tu máte za divnej nástroj?," ptal se Málinky na podivný strunný nástroj s
pedálem, na který hrál jiný krtek paličkami. " Ty si ale hlúpý ogar, to je
cimbál toto!," odpověděla mu nevrle a odešla jinam. "Takže si všichni myslí, že
jsem jen blbej Pražák, asi bych měl opravdu jet zpátky," pomyslel si. Když chtěl
jít s Málinkou tancovat, odmítla, prý to stejně neumí. Ale kdyby tak věděli,
jaký má on cit pro hudbu.
Tu ale pár krtků vykřiklo. V noře nejspíš upadla jedna ze svíček a začalo hořet.
"Pomóc, utíkajte!" V noře to začalo nepříjemně smrdět a pár krtků dokonce
omdlelo. Mezi nimi byla i Málinka. Ruda, Jaróš a Adam se chystali odejít, když
tu na ně Eda zavolal:" To jste kamarádi? Vždyť omdlela i Málinka! Honem zpátky a
chopte se hasicích přístrojů. A dýchejte přes nějakou látku!" Ti co zůstali, se
začali divit. Hasicí přístroj? "Ty, Edo, a co že má být ten tvoj přístroj?,"
ptal se Jaróš. "Vy tu nemáte přístroje? To byste měli vidět Prahu, jak je
zabezpečená! Jak my si to umíme zabezpečit. V tom případě volejte krtčí hasiče."
No jo, krtčí hasiči, to se řekne, ale jaké že je na ně to číslo? "Edo, nechceš
nám dáť to číslo, my ho totižto nevíme." Tentokrát se musel smát Eda. Ale to už
z rohu nory se ozval opět křik. "Moj cimbál! Moj drahý cimbál!" " Volejte 880,
hned teď!" Eda se mezitím věnoval Málince. Chtěl by jí dostat do bezpečí, ale
nebylo kudy. Tak ho napadlo: "Adame, Rudo, vyhrabte únikovou cestu, směrem
nahoru!" Oba začali hrabat a zbytek, co měl volné ruce, se přidal. Nakonec
vynesli nahoru všechny, co se moc nadýchali kouře a podařilo se jim společnými
silami přenést i Peťův cimbál a ostatní nástroje. Zanedlouho dorazili krtčí
hasiči a dali to v noře do pořádku, některé odvezla zdravotní služba a Moravákům
byly darované hasicí přístroje.
Díky správnému jednání Pražáka Edy se nikomu nic nestalo. Moravští krtci se
naučili mít z něho respekt a přestali se mu smát. Když byl čas Edova návratu,
byli všichni takoví posmutnělí. Nikoho by dříve nenapadlo, že by jim mohl Eda
chybět. "Však já sa vám vrátím."
A to bylo radosti, když za půl roku Eda docestoval na Moravu. Všichni se
veselili, když zjistili, že se Eda chystá na Moravě přezimovat a na jaře je
zavede do té slavné Prahy.

Autorkou blogerka Monica Otmili (http://me-for-all.blog.cz)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. června 2011 v 12:51 | Reagovat

Pěkné, poučné ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama