O srnečce

21. června 2011 v 22:15 | Envy |  Pohádky o zvířátkách


O srnečce

Byl jednou jeden les, a v tom lese žila malá srnka. Protože ona srnka byla dcerou jelena - krále lesa, myslela si, že všechna zvířátka jsou její poddaní a musí ji poslouchat. Její rodiče jelen a laň jí často opakovali, že zvířátka nejsou žádní poddaní, a že s nimi tak ani nesmí zacházet, protože by jim to pak bylo líto. Nicméně malá srnka je neposlouchala a nadále ostatním zvířátkům přikazovala, co mají dělat. Ale jednou to přehnala. Jako obvykle běhala po lese, nekoukajíc se kolem sebe a pod nohy. Není tedy divu, že ve své zbrklosti šlápla na ježka a popíchala se o jeho bodlinky. Malá srnečka se na ježka tak rozzlobila, že by se za to nemusel stydět nejeden pořádně rozzuřený člověk. "Ježku! Co si to dovoluješ! Takhle se mi připlést do cesty a ještě mě pobodat! Koukej zmizet, ať už tě tu nevidím!" rozčilovala se. Jenže ježeček, ač zvyklý na podobné chování srnečky se tentokrát pořádně urazil. Vždyť on za to chudák nemohl, že srnečka si jen tak běhá po lese, nedává pozor na cestu a pak na něj šlápne! A namísto toho, aby se omluvila, ještě mu chudákovi nadává. Ježeček pro prohlásil: "Jestli-že mě již nechceš vidět, budiž po tvém. Odcházím z lesa, tvoje chování je velice špatné a všem nám lesním zvířátkům ubližuje." Jak ježek řekl, tak také udělal. Další den ho nebylo k nalezení.
Tak to bylo i následují dny. Král lesa jelen, ale i ostatní zvířátka z toho byla smutná, vždyť ježek byl jejich dobrý kamarád. Když to takto pokračovalo už téměř dva týdny, napadlo krále zeptat se srnečky. Ta mu ovšem odpověděla, že o ježkovi nic neví. Jenomže když už od ježkova zmizení uplynul měsíc, padly na malou srnečku výčitky, které se ještě víc prohloubily tím, jak byla všechna zvířátka smutná. Srnečka tedy požádala svého tatínka jelena, aby svolal všechna zvířátka na lesní mýtinku, že by jim chtěla říct něco důležitého. Královi lesa se tento nápad nelíbil, ale srnečka mu vysvětlila, že je to o ježečkovi a že je to důležité, souhlasil. A tak se následující den konalo setkání lesních zvířátek na mýtince, kde se srnečka přiznala, že za ježkovo zmizení může ona. Řekla zvířátkům, jak to celé bylo a přiznala svoji vinu. Omluvila se i za to, jak se po celou dobu k ostatním zvířátkům chovala, prohlásila, že ji to velice mrzí, a slíbila, že už se bude chovat ke všem hezky.
A najednou se v nedalekém houští zašustilo. Zvířátka se lekla, ale když z houští vynořil ježeček, byli všichni nadšení. Hned se ježka ptali, kde byl tak dlouho, a cože se tu najednou takhle objevil. Ježek jim odvětil: "Odešel jsem žít do vedlejšího lesa, jenže nedávno k nám přišel jeden toulavý pes, a povídal, že jsou zde všechna zvířátka smutná, protože jsem odešel. Rozhodl jsem se tedy vrátit, a jak vidím, dobře jsem udělal. Jsem šťastný, že jsem opět s vámi, mí kamarádi! Taky mě těší, že srnečka už pochopila, že její předešlé chování k nám nebylo správné a rozhodla se jej změnit." Když ježek domluvil, usmířil se srnečkou a přivítal se všemi, konala se veliká hostina na počest jeho návratu.
Od té doby se již srnečka nechovala nijak povýšeně, či ošklivě k ostatním. Všechna zvířátka žila spokojeně a chovala se k sobě velice hezky.
A tady je moje povídání.
Pohádky… Už jenom to slovo má v sobě cosi magického. A pak, kdo by neměl rád pohádky o krásných princeznách a chrabrých princích, kde dobro vítězí nad zlem, či různé pohádky o zvířátkách, ať už je to krteček, včelí medvídci či Ferda mravenec a včelka Mája. Nejenom tyto, mezi pohádky patří věci i poněkud akčnějšího žánru, například Piráti z Karibiku (ne, nezbláznila jsem se, skutečně to řadím mezi pohádky, sice pro starší diváky, ale stále je to pohádka).
Pohádky má rád každý, pokud teda nepočítáme osoby procházející si obdobím puberty, podle kterých jsou pohádky pouze pro malé děti (to že oni sami jsou malé děti zmiňovat nebudem). Takže - každý svým způsobem má rád pohádky, a je jedno kolik mu je. Malé děti rády poslouchají ony, již zmiňované příběhy, ve kterých dobro vítězí nad zlem. Starší jedinci dávají přednost pohádkám s různými rébusy, akcí atd. A ti úplně nejstarší mají rádi snad všechno. Samozřejmě, každému se líbí jiný typ pohádek, jen ho najít.
Četla jsem někde i článek, kde autorka tvrdí, že pohádky jsou k ničemu, protože dávají planou naději dětem na věčnou lásku, na zázraky a taky na to, že pravda vždycky vítězí nad zlem. Že prý je to příšerné, takhle dělat dětem iluze a pak jim ukázat realitu, která se od pohádek mnohdy tak liší. - Ano, pohádky se skutečnému životu moc nepodobají. O to ale jde, každý se někdy potřebuje ukrýt do světa pohádek, prostě na chvilku 'vypnout' a snít o tom, jaké by to bylo, kdyby život byl jako v pohádkách.
Pohádky jsou pro malé děti důležité, pro rozvoj fantazie, ale i kvůli spoustě dalších věcí, hlavně pokud jsou v knižní podobě a rodiče jim je předčítají. Tyto děti totiž potom umí číst lépe, než děti, které rodiče radši posadí před televizi, než aby jim četli. Jde jim líp pravopis, ve starším věku stále a rádi čtou knihy, a jde jim snáz formulovat svoje myšlenky do vět. Hromada pohádek je také poučná a říkají dítěti, jak by se mělo chovat.
Já sama mám pohádky velmi ráda. Je to hlavně díky mým rodičům, kteří taktéž holdují pohádkám a vychovali mě ve stejném duchu, za což jim jsem velmi vděčná. Nakonec snad zbývá říct: čtěte pohádky a buďte šťastní!
Envy ~
Autorkou blogerka Envy. Její pohádka se umístila v žebříčku nejlepších pohádek k tématu týdne na blogu.cz "pohádky".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:21 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama