O ZTRACENÉM KOŤÁTKU

13. června 2011 v 21:17 | Jana-Janina |  Pohádky o zvířátkách


O ZTRACENÉM KOŤÁTKU

Kocourek Mourek žil spokojeně v malém zahradním domku. Když mu byla zima, přitulil se k mamince, když měl hlad, napil se teplého mlíčka. V domku byla spousta květináčů, ve kterých si mohl hrát.
Jednou večer mu maminka řekla: "Už jsi velký, Mourku, je čas, abys začal jíst jako dospělé kočky."
"A co jedí dospělé kočky?" zeptal se Mourek.
"Zbytky jídla nebo chutnou myš," odpověděla maminka.
"Fuj!" otřásl se odporem Mourek.
"Neříkej fuj, ještě jsi je neochutnal," řekla maminka. "Já teď musím odejít. Zůstaň tady, dokud se nevrátím - slibuješ?"
"Slibuji," řekl Mourek.
Maminka se vplížila do tmy, aby sehnala něco k jídlu.
Mourek si hrál mezi květináči. Zkoušel chytit pavoučka, ale byl rychlejší než on. Pak se honil za ocáskem, ale když ho chytil, zjistil, že je jeho vlastní. Začalo mu být smutno a také měl hlad. Zatoužil po maminčině hebkém kožíšku a teplém mlíčku. Mourek zapomněl na svůj slib a vydal se do temné noci hledat maminku. Protože kočky vidí i ve tmě, Mourek kolem sebe viděl vysokou trávu a husté křoví. Ucítil neznámý zápach rozkladajících se odpadků a vlhké rosy. Zaslechl podivné zvuky, které vydávala jiná noční zvířata. Ale svou maminku neviděl, ani neslyšel. Pak najednou něco zahlédl - jakýsi stín mávající křídly na noční obloze.
"Uhni z cesty!" zakřičelo to na něj. Ta podivní věc narazila do křoví. Zuřivě mávala a třepetala křídly a přitom rozzlobeně vykřikovala: "Nešika nešikovná! Nemotora nemotorná!"
"To určitě nejste," řekl Mourek. "Narazit do křoví, to se přece může stát každému, obzvlášť ve tmě."
"Tím nešikou jsem nemyslela sebe!" zatřepotala křídly sova.
"Ten nemotora jsi ty! Vyplašil jsi myš, kterou jsem právě chtěla chytit."
"To je mi líto," řekl Mourek. "Já hledám svou maminku!"
"A já hledám něco k večeři!" zahoukala sova. "Ztrať se odtud!" Sova vypadala tak hrozivě a rozzlobeně, že Mourek utíkal a utíkal...
...až se opravdu ztratil. Tu najednou ucítil báječnou vůni, na zemi před ním ležel párek. Mourek natáhl tlapku...
...a vtom se ozvalo: "VRRRRRR! Tlapky pryč. Já jsem ten párek viděl první, je můj," zavrčel pes a vycenil zuby. Zhltnul párek, ale hned ho opět vyplivl na zem. "Hóó, háá, hóó - hóórký!"
"Opatrně," radil Mourek. "Spálíš si jazyk!"
"Jo, už ho mám spálený!" Zahuhlal pes. Párek se začal kutálet. Kutálel se a kutálel...
...až se dokutálel přímo do kanálu.
"Můj párek!" nešťastně zavyl pes.
"To je mi líto," řekl Mourek. "Já chci jen najít svou maminku!"
"A já jsem chtěl můj párek!" řekl pes. "Ztrať se odtud!"
Pes vypadal tak nabručené a navztěkaně, že Mourek utíkal a utíkal...
...až doběhl k místu, kde stály dvě popelnice. Z jedné z nich byl slyšet podivný šustivý zvuk. "Maminko, jsi to ty?" zamňoukal Mourek.
"Vypadám snad jako tvoje maminka?" zeptala se krysa a vystrčila hlavu z popelnice.
"Ne," odpověděl Mourek. "Moje maminka je hezká."
"Moc se na mě nevytahuj ty jedno škvrně kočičí," posmívala se mu krysa.
"Ale já jen chci..." začal Mourek.
"Ukrást moji večeři!" ostře ho přerušila krysa. "Dej si na mě pozor nebo uvidíš!"
Popelnice se začala naklánět. Převrhla se a kutálela...
...až se dokutálela rovnou do řeky.
"Moje večeře!" zanaříkala krysa.
Mourek tentokrát nečekal, až mu krysa řekne, že se má ztratit. Zlostí jí oči jen blýskaly a tak Mourek utíkal a utíkal...
...až se ocitl tak daleko, že si začal myslet, že už svou maminku nikdy nenajde. Vtom zahlédl, jak v šeru cosi poskakuje. Byl to sáček od bramborových lupínků. "Maminko?" zamňoukal Mourek. "Jsi to ty?" Sáček se začal třást a třásl se a třásl...
Z pytlíku vystrčila hlavu myška. "Dobrý den," pozdravil Mourek. "Chutná myško?"
"Nejsem myška, opravdu ne."
"Neviděla jsi mou maminku?" zeptal se Mourek.
"Naštěstí ne," řekla myška. "Já vím, je to tvoje maminka, ale některé kočky myši jedí, když mají velikánský hlad."
"To já tě nikdy nesním - slibuji," řekl Mourek.
"Děkuji," poděkovala myška. Pak se zarazila: "Slyšíš to?" Mourek přestal chroupat lupínky. Myšce se strachem roztřásla ouška. Po střeše se k nim blížila kočka!
"Určitě mě chce sníst!" strachovala se myška.
"Ničeho se neboj," řekl Mourek. "Ochráním tě." Naježil srst, vysunul drápky a výhružně zvolal. "Tlapky pryč od mojí kamarádky myšky, nebo uvidíš! Ztrať se odtud!" Chvíli bylo ticho. Pak střecha zavrzala a zhora se ozvalo...
"Takhle se s maminkou nemluví, Mourku."
Mourek dostal vyhubováno, že nezůstal v domku, jak slíbil. "Mohlo se ti něco stát," zlobila se maminka.
"Já vím," řekl Mourek zkroušeně. "Je mi to moc líto. Už se to vícekrát nestane."
Ale oba měli takovou radost, že všechno dobře dopadlo, že mu maminka brzy odpustila. "Pojďme domů, čeká tam na nás bohatá večeře," řekla maminka.
"Hurááá!" zaradoval se Mourek. "Mám velikánský hlad."
"Tak proč nesníš tuhle mrňavou myšku?"
"To ne!" vykřikl Mourek. "To je moje kamarádka a kamarádky se nejedí, ani když máš velikánský hlad."
A tak maminka spolu s Mourkem pozvali myšku na večeři. Cestou domů přemýšlel Mourek o sově, o pejskovi i o kryse. Přál si, aby i oni se dosyta najedli. Ale dělal si zbytečné starosti, protože ten den...
...nikdo bez večeře nezůstal!

Autorkou blogerka Jana-Janina. Její pohádka se umístila v žebříčku nejlepších pohádek k tématu týdne na blogu.cz "pohádky".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama