Pohádka o guláši

6. června 2011 v 15:23 | Sikar |  HRAVÉ POHÁDKY
Pohádka o guláši

Za sedmero blátivými poli, devatero líně tekoucími řekami a asi tak patnáctero zrezlými železničními přejezdy stál malý hostinec. Taková ta dřevěná chalupa u cesty se slaměnou střechou a komínem nakřivo. V takovémto hostinci se na své cestě za záchranou princezny zastavil skoro každý princ, rytíř nebo alespoň hloupý Honza, aby načerpal sílu z talíře poctivé bramboračky nebo třeba tvarohových knedlíků.
Jenže tohle nebude pohádka o princi, na něhož čeká princezna. Ani o rytíři, který jede zápolit s ohnivým drakem. Dokonce i ten hlupák Honza s ranečkem buchet dnes zůstane za pecí.
Tahle pohádka totiž začíná v kuchyni, kde vařil moc šikovný kuchař.
Tenhle kuchař to neměl vůbec lehké. Každý den musel vstávat už za časného rána. A pak už to jelo. Zapálit v kamnech, zadělat na těsto, dát ho kynout, mezitím rychle udělat vývar, protože určitě hned po ránu přijde někdo, kdo bude chtít polévku... Honem na dvorek pro vajíčka a na zeleninové políčko pro pár mrkví a hlávku zelí. Do sklepa pro brambory...
Člověk se prostě nediví, že v tomto zmatku a shonu milý kuchař jednoho dne prostě zapomněl na jeden hrnec.
Každý, kdo se ve vaření aspoň trošku vyzná, vám řekne, že skoro všechny omáčky jsou nejlepší druhý den po uvaření, když pěkně odleží. A to platí i o guláši. Takový den starý guláš, který si dáte pěkně s kouskem chleba nebo knedlíkem, to je správný lék na velký hlad! To vám řekne i starý dědoušek Plch, jenž žil na půdě tohoto hostince.
Jenže když na hrnec s gulášem, schovaný ve spíži, zapomeneme déle jak den, vlastně skoro dva týdny v kuse, může se stát hodně věcí. Třeba se prostě zkazí. Jenže to by v tom byl čert, aby zrovna v hospůdce, kde se schází princové, kteří byli ještě nedávno zakleti v žabáky, kouzelní dědečkové a víly sudičky se z obyčejného guláše nestalo něco jiného.
To tak jednoho rána kuchař honem míchal těsto, když tu se mu za zády ozvalo jakési žbluňknutí, následované ránou, jak na zem dopadla poklička. Otočil se, aby se podíval, co se to děje.
Ze spíže se na něj dívalo hnědé cosi. Kuchař se strašně lekl a shodil mísu s těstem na zem. Vařečku před sebou držel jako meč, kdyby se na něj ta příšera snad vyřítila. Ovšem ta namísto toho řekla jenom "Ehm, dobrý den."


Kuchař si nejprve myslel, že se zbláznil, ale když guláš vylezl ven z hrnce a s pleskáním začal chodit po kuchyni a ptát se, zda by nebyla potřeba pomoc, ukázalo se, že to není tak špatné. Guláš byl příčinlivý a snaživý, kuchaři pomáhal, škrábal brambory, podával různé věci a někdy i ochutnával. A kuchař byl spokojený. Měl najednou v kuchyni kamaráda a pomocníka!
Jenže jednoho dne i tahle pomoc byla málo. Vrchní číšník měl strašný kašel a hostinský sám nestíhal obsluhovat všechny zákazníky. A že jich ten den bylo! Přišla celá směna z trpasličích zlatých dolů, doprovod jednoho knížete a k tomu tři kouzelní dědečci najednou, kteří přišli posedět u piva, zabafat si z fajfek a poklábosit, jak dneska ty panímámy šidí buchty a dávají do nich málo tvarohu a máku, jen aby oni museli chtě nechtě jejich synáčkům plnit přání.
Nedalo se nic dělat, dnes musel pomáhat malý guláš i v lokále. Kuchař mu honem řekl co a jak a hned mu dal talíř s polévkou, že to je první chod, který si objednal tlustý baron sedící támhle u stěny pod tou vycpanou jelení hlavou.
Malý guláš si posadil talíř na záda a už se šinul přes hostinec. Vypadal při tom jako šnek, co má místo ulity talíř. Ale byl to náramně šikovný guláš, ani kapičku nevylil! A potom hop, už seděl na stole a polévka stála před baronem. Pan baron si ovšem ten den zapomněl brýle, takže moc dobře neviděl. Snědl polévku, načež když si utíral pusu do ubrousku, guláš už seděl na talíři a ptal se, co by chtělo jeho panstvo jako další chod.
"Hele, guláš!" vykřikl nadšeně baron a rychle vzal kus chleba, aby si ho do guláše namočil. Ten ale začal křičet, protože chleba i dřevěná lžíce ho děsily! Ucukl, podruhé ucukl, ale protože pan baron viděl opravdu špatně a moc si nevšímal, že mu oběd utíká sám od sebe, musel nakonec vyskočit z talíře ven a běžet pryč zpátky do kuchyně.
To už byl na nohou celý hostinec. Knížecí doprovod se smál a pískal, zatímco havíři z dolů se sázeli, kdo tenhle závod vyhraje. Kouzelní dědečci se málem zakuckali pivem. Jenže do toho vešel do lokálu vším tím hlukem zburcovaný kuchař.
"Co se to tu děje?!" vykřikl, až přehlušil všechen ten ryk. Guláš mu vyděšeně skočil do kapsy a pan baron, jemuž náhle zmizel cíl z dohledu, si nedal pozor, zakopl o židli a s heknutím spadl přímo na své velké vykrmené břicho.
Od té doby malý guláš nechtěl už nikdy chodit roznášet, tak jenom pomáhal v kuchyni. Pomáhal tam dlouhé roky. Tak dlouhé, až pan hostinský, kuchař i číšník zestárli a přemýšleli, komu svůj podnik předat. Žádné dědice neměli a předávat hospodu někomu cizímu se jim nechtělo.
Řešení nalezl sám guláš. Na několik dní se zavřel se spoustou jídla do kuchyně. Kuchař zvědavě celé ty dny obcházel kolem dveří až do chvíle, když se ozvaly dvě rány a plesknutí. To byl den, kdy se guláši narodily dvě kamarádky - svíčková a rajská.
Hostinec se od té doby jmenoval U Třech dobrých omáček. A pokud je nějaký tlustý baron omylem nesnědl, vaří tam spokojeně dodnes.

Autor pohádky i obrázku bloger Sikar (komentáře k pohádce najdete zde http://sikar.blog.cz/1106/pohadka-o-gulasi#komentare)
Autorkou sluníčkového hrnce s gulášem je Labanda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 6. června 2011 v 15:55 | Reagovat

To je roztomilé. :-)

2 Mami Mami | Web | 6. června 2011 v 16:39 | Reagovat

Pohádky vymyšlené pro naše děti mají obrovskou pozitivní energii. Jsou vymýšlené s láskou, od srdce k srdci dítěte :-D

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 6. června 2011 v 16:50 | Reagovat

I humor léčí:-) Pohádka pro předčasné tatínky. Guláš kulíškům doporučuji jen ten pohádkový. Labanda vymyslí méně strašidelný guláš :-) Kuba prohlásil, že se mu tento líbí jen trošku :-)

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. června 2011 v 16:55 | Reagovat

Já jsem se ale musela smát, hlavně tomu konci pohádky. No, děti to berou trochu jinak. :-)

5 Sikar Sikar | Web | 6. června 2011 v 17:52 | Reagovat

[1]: a chutné!
[2]: pozitivní energii vyzařovanou z kouzelné trouby
[3]: No však, kyž tento vznikl pro jinou příležitost.
[4]: sám jsem zvědav, jak to děti vezmou.

Jinak co se nedonošených dětí týká, musím tímto ještě dodatečně vyjádřit své sympatie, protože nějaký rok zpět jsem se dozvěděl (nikomu to do té doby nepřišlo nutné mi sdělit), že jsem sám byl o pár týdnů před termínem.

6 Mami Mami | Web | 6. června 2011 v 21:34 | Reagovat

[5]: Já myslím, že je dobré mít v souboru pro maminky kulíšků i nějaké takové gulášové pohádky, protože při čtení těch ostatních se mi téměř vždy vženou slzy do očí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama