Šestá duhová pohádka - tmavě modrá

17. června 2011 v 21:25 | Edith Holá |  DUHOVÉ terapeutické POHÁDKY
Tmavě modrá

"Proč tu není Toník? Kam odešel?", valily se na andělíčka Barvičku otázky, jakmile se objevil.
"Jeho malá duše odešla k Bohu", odpověděl andělíček.
"Tys to věděl, že odejde?", opáčil kulíšek Kubko.
"Věděl", řekl Barvička posmutněle. "Všichni jste v noci dostali znovu volbu. Všichni jste si vybojovali život. Chtěli jste tu být."
"A Toník ne? Proč ne? Nebo jsi mu nepomáhal jako nám všem? " a Matýsek se rozplakal.
"Pomáhal jsem všem stejně jako všichni moji kamarádi. Nemohl jsem proti tomu nic udělat. Jeho malá duše hovořila s Bohem. Toník se rozhodl sám, že se chce znovu narodit. A Bůh mu naslouchal."
"Narodí se znovu? Za kolik dní?" rozumoval tázavě počtář Kuba, ale jeho hlas prozrazoval slzy a úzkost .
"Jeho duše se narodí jindy a do jiného příběhu. Každá duše má svůj příběh. Jeho duše se rozhodla odejít z tohoto příběhu a časem naplnit jiný."
"Jeho maminka je ale smutná. Moc smutná", plačtivě pověděl Máťa a slzy se mu koulely po tvářích.
"Nebojte se o ní. Je u ní andělka Čáralka. Bylo to napsáno v příběhu duše této maminky. Andělka jí to pomůže odžít a pochopit."
"Může si naše duše povídat o Toníkovi přímo s Bohem?", pravil statečně Matýsek.
"Já mu ukážu. Tohle se nedělá", zaťal prťavou pěstičku kulíšek Kuba.
Andělíček Barvička se usmál. "Jakube, Jakube, jsi odvážný. Už jsi ale svůj život včera vybojoval jako tvůj předek Jácob. Už nemusíš bojovat s Bohem ani za sebe, ani za Toníka. Jedna tvá nožička zůstala po včerejšku trošku horší. Stejně jako u Jácoba. Bude ti připomínkou, že v životě je boj hrdinstvím, ale život o zbraních není. Je o lásce a radosti navzdory všemu. Nechtěl jsi pomoci ani ode mě. Bojoval jsi i se mnou. Život není o samotě a o výhrách. Vítěz je vždy sám. ", odmlčel se a pak ještě pravil: "Tvá nožička ti bude připomínkou, že jsi tu proto, aby ses naučil přijímat pomoc a učil to i druhé". Andělíček Barvička sklonil hlavu ke své výtvarné kapse a našel v ní tři čtvrtky. Ještě vytáhl pastelky. Na čtvrtky nakreslil trojúhelníky.
"Nechám vám to tu a vaší mamince. Vaše duše si může povídat s Bohem. O čemkoliv. Jeho hlas budete slyšet ve svém nitru pokaždé, když se ztišíte. Kdykoliv když budete malovat, zpívat nebo třeba tančit jen pro sebe. Nemusíte za ním nikam chodit. Je ve vašem srdci." Hlas ztišil ještě víc: " ... a já budu s vámi do posledního dne, i kdybyste na mě zapomněli." Andělíček Barvička kulíšky pohladil a zmizel.

Kulíšci mlčeli. Dívali se na sebe. Pohled jim sklouzl na pastelky. Bylo jich sedm. Před sebe si dali trojúhelník. Nevěděli, kterou barvou začít a co nakreslit. "Zavřete oči a vezměte pastelku do levé ruky. Ta je od srdce ...", šeptal jim v nitru hlas. Kulíšci poslechli. Začali kreslit a po chvilce otevřeli oči. Malovali dál. Jejich duše skrze pastelky hovořila s Bohem. Nejprve o smutku i zlobě nad odchodem kulíška Toníka... až začala malovat o radosti ze života a děkovala, že se narodila a žije svůj příběh.

Autorkou Edith Holá

Ostatní díly duhových pohádek najdete v rubrice duhové pohádky. Nebo seřazené za sebou na mém osobním blogu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama