Ulítaná víla - 1. díl

5. června 2011 v 21:13 | Ruža z Moravy |  Pohádky se SKŘÍTKY
Ulítaná víla

Klárka se obracela na posteli. Nemohla usnout. Hlava ji už nebolela, sestra jí dala prášek proti bolesti. Jak dlouho bude ještě v nemocnici? Stýskalo se jí po mamince i bráškovi. Tatínka moc často neviděla, jezdil po světě a vracel se domů málokdy. Musel. Klárka byla nemocná a její léčení bylo dost drahé, proto musel vzít práci, kde si hodně vydělal. Maminka vydělávat nemohla, byla ještě s bratříčkem na mateřské dovolené. Nemohla moc často chodit za Klárkou do nemocnice a tak jí nosila aspoň omalovánky, dětské knížky. Klárka však ani moc číst nemohla, jen si tak čmárala, když ji zrovna nic nebolelo nebo jí nebylo špatně po prášcích.
Tichounce plakala do polštáře. Nikdo ji neslyšel, sestra před chvílí odešla, její starší sousedka na vedlejší posteli už spala a bylo i slyšet, že spí dost tvrdě. Najednou se jí někdo nebo spíš něco lehce dotklo. ,,Klárinko, co to je? Proč pláčeš? Je ti smutno, že? "
Klárka se podívala, kdo ji to oslovil. Byla to dívenka, připadala jí skoro průsvitná, ale ta její podoba? Vždyť ona je podobná jí samé! Má dokonce na sobě i stejnou bílou košilku a nožičky má bosé. Sedla si ke Klárce na postel a lehce jí hladila ruku, kterou si stírala předtím slzičky z tváří. Klárka zapomněla na pláč a šeptem, aby nevzbudila sousedku, se vyptávala dívenky.
,,Kdopak ty jsi? Jsi mi tak podobná a vypadáš jako ze skla. Já přes tebe vidím." ,,Jsem víla , utkaná z paprsků měsíce a hvězdiček, proto mne vidíš tak průhlednou. Víš, já mám hrozně těžký úkol. Chodím, tedy vlastně se dá říci, že lítám po světě, procházím hlavně okny do pokojů k dětem, které jsou nešťastné a pláčou a snažím se je utišit. Někdy také k ubrečeným tvrdohlavým zlobilům, víš? "
Klárce vrtalo ale hlavou hlavně to, jak je jí víla podobná. Zeptala se jí na to. I na to měla víla vysvětlení: ,, Musím se podobat tomu, koho jdu utěšit. Dovedeš si představit, jak se nalítám a ještě se musím pořád měnit. Dá mi to práci, ani bys nevěřila. A víš, že jsi první z těch dětí, kdo se mne na to zeptal?" Klárka vyhrkla:,, A máš nějaké jméno? A ještě mi prozraď, jak utěšuješ třeba dítě, které řve, brečí, ačkoliv je doma u maminky? " No vidíš, spojila jsi dvě otázky a vlastně jsi mi dala takové spojení toho způsobu, jak ty uřvánky utišuji a mého jména.
To mi dal jeden takový uličník, který rád brečel a když zjistil, že k němu vždycky přilítnu, volal na mne tím jménem a měl radost, když jsem se na něj mračila a hudrala."
,,Ty se umíš i mračit? Myslela jsem, že jsi jen hodná?" ,,Vždyť jsem ti říkala, že na sebe beru podobu dítěte, ke kterému letím, tak často mám i něco z jeho způsobů chování.",, No tak, jak se jmenuješ? Netrap mě!"
Víla se ještě chvíli ošívala, ale nakonec se naklonila ke Klárčinu uchu a pošeptala jí to jméno.
Klárka spráskla ruce:,,Tedy to jméno se k tobě dnes moc nehodí- chichi..." A smála se tak, že se sousedka na vedlejší posteli zavrtěla a cosi zabrumlala. Klárka se honem ztišila a schovala hlavu pod deku, jakože ona nic... Když vykoukla, zdálo se jí, že něco lehkého, bílého se vzdaluje k temnému oknu a víla se jí ztrácela. Slyšela jen hlásek, který jí přál dobrou noc a lehké spaní.
Klárka zívla a potichoučku si opakovala jméno víly: Bubuška, Bubuška... Usnula a na rtech měla tak blažený úsměv, že sestra, která se na ni přišla podívat, se musela také usmát.

Autor blogerka paní Ruženka (na této adrese najdete komentáře k pohádce Ulítaná víla http://ruzenka.blog.cz/1105/ulitana-vila).
Další její tovrba nejne pro kulíšky jsou pohádky: Skřítek Mechovníček a Trávovníčkovy trampoty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. června 2011 v 16:57 | Reagovat

Komentáře nějak vyprovokovaly debatu o lidských citech a chování a to u dospělých. Neškodí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama