Pohádka o drakoťátku

3. července 2011 v 14:58 | Dubious cat |  Pohádky se SKŘÍTKY

pohádka o drakoťátku


Černé skrvrny na žlutém pozadí se zúžily, když drakoťátko zvedlo hlavičku k slunci. Je tak krásné! Skoro jako by mu z oka vypadlo. Jeho něžné teplé paprsky dopadaly na šedomodrý kožíšek a drakoťátko se cítilo jako v ráji. Vůbec se mu nechtělo opustit jeho pelíšek na vrcholku skály, kde se jen tak z ničeho vylíhlo! Vždyť svět kolem něj je tak obrovský a ono je ještě tak malé!
Kéž by tak nebylo na té opuštěné hoře samo. Kéž by tak mělo ještě jiného společníka, než hřejivý žlutý kotouč daleko na nebi!
Drakoťátko se protáhlo jako kočka a vydalo se směrem k malému horskému jezírku, aby se napilo. Jen se přiblížilo k leské hladině, zahlédlo svůj obraz. Zvířátko se zaradovalo. Nejsem samo! Tady ve vodě je někdo další!
Šťastně pozorovalo svůj kulatý obličej, vystouplý čumáček, ohnivě zářivé žluté oči a a když se natočilo, uvidělo i svá sametová černá křídla.
" Ahoj!!!" zamňoukalo zvířátko toužící po společnosti. Tvor ve vodě ale mlčel. Drakoťátko to zkusilo tedy ještě jednou " Ahoj!!" Nic. Odraz stále nic neříkal. Zvířátko se cítilo smutné a trochu uražené, že ten drzý tvor jej ani nepozdraví. Je to totiž velmi neslušné!
Nadechlo se a v čumáčku jej zašimralo poletující semínko pampelišky. "Hepčííík" kýchlo a z čumáčku se vyvalil drobný ohýnek.
Drakoťátko si všimlo, že mlčící tvor žijící pod hladinou jezera dělá úplně to samé. Že by ho chtělo napodobit? Nechápavé zvířátko se pokusilo tvora pohladit. A byl pryč! Zbyly po něm jenom kruhy na hladině. Okřídlená kočka seděla na kameni a přemýšlela, co bude dělat, když tu se najednou z vody skutečně vynořila živá bytost. Byla to víla!
" U všech ryb, co tady děláš? Kde máš rodiče? Vždyť ses mohlo utopit!" spustila víla a suchou nohou vkročila na zem.
Drakoťátko si ji překvapeně prohlíželo. Víla pokračovala: "A co jsi vlastně zač? Netopýr? Myš? Kočka?" Zvířátko opět kýchlo a z jeho čumáčku se vyvalil oheň, až to vílu polekalo.
" To snad není možný! Ono to chrlí oheň!" šedivý tvor sklopil hlavičku a cítil se, jako by jej právě víla zavrhla. Vodní ženě ale okřidlená kočka přišla roztomilá, a tak přistoupila blíž.
Byla královnou jezerní říše v šatech z té nejjemnější vodní trávy a střevíčkách z rákosu. Její hlavu zdobily dlouhé zvlněné vlasy dotýkající se země. Drakoťátku se tuze líbily, vypadaly jako provázky z klubíčka! Neubránilo se touze dotknout se jednoho z nejdelších pramínků.
Víla se zasmála. " Tak přeci je to kočka!" a něžně jej chytla pod packama a zvedla do výše svých očí, aby si ho mohla prohlédnout. Nejvíce se jí zalíbily drakoťátkovy oči svítící jako lampičky.
Už byl skoro večer, když se víla chystala zpátky do svého království. " Musím jít zpět, ryby na mne již čekají!" řekla a pohladila drakoťátko po hlavičce. Posmutnělo. Vůbec nechtělo, aby krásná víla odešla a nechala jej samotné na světě. Víle se opuštěného zvířátka zželelo, a tak mu nabídla, že může jít s ní. Drakoťátko se nedůvěřivě podívalo na lesknoucí se hladinu.
" Opravdu můžu jít s tebou? Ale já neumím plavat." řeklo a sklopilo hlavičku k zemi.
" Plavat musí umět jenom ryby! Asi jsem se nezmínila, že jsem kouzelná víla a mohu zařídit, aby se ti pod vodou líbilo" odvětila víla a z jednoho z jejích prstů náhle začala vyrůstat obrovská bublina.
Když byla dostatečně velká, aby se do ní vešlo drakoťátko, vyzvala jej, aby nastoupilo.
Náhle se okřídlený tvoreček objevil ve světě plném barev, perel a zvláštních šupinatých tvorů, které by na souši nikdy nemohlo potkat. Moc se mu líbili. Víla požádala kapry, aby připravili drakoťátku ten nejměkčí pelíšek, o jakém se žádnému chlupáčkovi ani nesnilo a pomocí dalšího kouzla se v obrovské bublině objevil stůl plný toho nejlepšího jídla.
Od toho dne se již drakoťátko nikdy necítilo smutné a opuštěné, vždyť vodní víla a její přátelé se o něj tak krásně starali! Až bude velké,bude se moci vydat na průzkum celého světa, než tak ale udělá, nechá se ukolébat k spánku vílinými dlouhými vlasy, se kterými si tak rádo hraje. Na velká dobrodružství je totiž potřeba plno energie, a tu jinak než spánkem získat nelze. Nad hladinou jezera se rozsvítily hvězdy a země ztichla. Byla noc a drakoťátko právě snilo o dlouhých pramíncích vlasů své nové maminky...

Autorkou blogerka Dubious Cat (komentáře k této pohdáce naleznete na jejím blogu). Kulíškům ještě věnovala deset příběhů o medvídkovi Mingovi.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama