Sedm duhově léčivých pohádek na JIP

3. července 2011 v 17:05 | Edith Holá |  DUHOVÉ terapeutické POHÁDKY
Pokud jste přečetli mých sedm duhových pohádek pro kulíšky, tak budete tušit, proč jsem přistoupila na změny od čtvrtého dílu. Rozhodly jsme se s některými maminkami kulíšků a paní ředitelkou Nedoklubka, že na JIPu budou jen pohádky hřejivé, léčivé, terapeutické, s respektem k jinakosti a hlavně s nadějí. První verze mých duhových pohádek byla s úmrtím kulíška. Nemohu popírat, že tomu tak není, že děti neumírají. Ale jak mi maminky samy řekly, tak takovou pohádku by si přečetly až později. Pomohla by jim odžít tuto obrovskou bolest ze ztráty dítěte. Duhovky tak ke mně ale přišly. Proto si myslím, že první verze má nějaké poslání a zkusím tuto první variantu nabídnout projektu Prázdná kolébka, jak mi poradila ředitelka Nedoklubka Klára. Druhá varianta pro rodiče kulíšků na JIPku je tedy od čtvrté přepracována. Zvláště pátá a šestá je zcela jiná. Takže se nebojte, tentokráte už plakat nebudete.

Přeji všem maminkám na JIPech a jiných odděleních nemocnic, aby k nim přišel andělíček a podaroval je pohádkami a pastelkami. Všechna jeho kouzla, rady a úkoly pro děti i maminky v těchto pohádkách, které mi pošeptal, jsou opravdu léčivá a jsou použitelná v každodenním životě.

DUHOVÉ terapeutické POHÁDKY PRO KULÍŠKY a jejich rodiče
autor: Edith Holá

(první verzi duhovek najdete na mém osobním blogu http://edithhola.blog.cz/1106/duhovky-pro-kulisky-vsechny-kapitoly nebo kapitolu po kapitole v rubrice duhové pohádky na blogu pro kulíšky http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz/rubrika/duhove-pohadky ).
Na webu Nedoklubka ponechávám jen verzi druhou terapeutickou :-)

Červená pohádka

Byli nebyli dva chlapečkové. Byli neuvěřitelně zvídaví a tak chtěli vidět svět moc brzo. Žili ve skleněném domečku a říkalo se jim kulíšci. Jmenovali se Kuba a Matěj. Byli túze maličkatí, ale jim to vůbec nepřišlo. Dostali totiž do vínku jeden hormon, který jiné děti nemají. Hormon vnitřní radosti. A ještě něco. Každý den za nimi přicházel andělíček Barvička a něco jim vyprávěl nebo trpělivě odpovídal na jejich zvídavé otázky. Jindy zase jen tak seděl a všichni tři vypadali jakoby spolu ani nemluvili. Ale mluvili. Měli spolu tajnou řeč beze slov. Nikdo jí nerozuměl. Jenom oni tři.
Matýsek byl moc rád, že mají zrovna andělíčka Barvičku, protože miloval barvy. Kuba miloval jen jednu. Červenou. Barvička z toho byl doslova nadšený. Říkal dětem, že vždy je všechno v harmonii, i když to tak navenek nevypadá. Právě červenou barvou chtěl začít. "Děti, červená barva je totiž úplně ta nejdůležitější pro začátek. Je to barva, která je jako vaše maminka."
"Jak to?" volal Kubík. "Naše maminka přeci není červená" a smál se.
"Ale ano, děti. Maminka je bezpečí, je plná energie, kterou vám chce dát. Maminka znamená pro vás kořeny. A tohle všechno znamená první kořenová barva červená."
"A co je ještě červeného?" zeptal se Matýsek, který byl o trochu menší než Kuba, tak toho věděl trochu méně.
"My ti to s Kubíkem řekneme."
A Kuba už volal: "Závoďáci jsou červení. A jahody. Prý je budu mít rád, říkala maminka."
"Červené je taky srdce", dodal andělíček Barvička. "Je to ale zvláštní, protože když chcete kluci otevřít srdce a mít více rádi, tak si kolem sebe dáte nejen něco červeného, ale i růžového. Růžová je moc důležitá, když jste smutní a myslíte si, že vás nikdo nemá rád. Tak ta růžová pomůže."
"A červená taky?!", dodal Kubík.
"Ano, červená věc v blízkosti dodá energii, aby každý z vás mohl z toho smutku zase vylézt."
"Maminka se sprchuje růžovým gelem. A vyprávěla nám, že až nás poprvé vykoupe, přidá nám do vaničky kapičku růžového oleje.", křičeli oba kluci radostí. "A taky říkala, že už má doma připravenou růžovou mořskou sůl. Je pro děti do koupele a krásně voní po růžích", dodal zamyšleně kulíšek Kubko.
"Tak to vaše maminka se možná kdysi také setkala s andělíčkem přes barvy. Nás je totiž víc. Jeden se jmenuje Omalovník, druhý Malůvka, třetí Čmáral, čtvrtý Výtvarka, pátá je andělka Čmáranice ..... Vaše maminka ví, jak se přikládají polínka, aby láska nevyhořela."
"Jupííí", volali šťastní kulíšci.
"Zlatíčka moje, už budu muset letět zase k jiným dětem. Zítra si můžeme povídat o oranžové barvě, jestli budete chtít.
"Ano, ano", těšili se túze malé děti, ale veliké srdcem a svou radostí. "Prosím, ještě kouzlo z pohádky o dřevěném chlapečkovi s dlouhým nosem", volal a přitom tleskal ručkama Matýsek.
"Pro mě úkol", volal Kubík, protože miloval úkoly.
"Tak dobře. Nejprve úkol" a andělíček popadl nedaleko ležící mísu. Podél jejího dna udělal kolo na dvě čtvrtky. Podal je dětem. "Moje milé děti, kruh je také obrazem pro maminku. Matku Zemi. Zítra se přijdu podívat, jakými barvičkami jste kruh vymalovaly."
"Tak pozor!, děti, bude kouzlo" a kulíšci si honem lehli a ani nedutali. Andělíček Barvička mávl čarovnou hůlkou nad dětmi a zvolal: "Čáry máry fuk, ať je z vás kluk. Čáry máry fuky, ať jsou z vás pořádné buky". Děti se kouzelně a jemně usmívaly. Kukadla jim zářila. Za malou chvilku šťastně usnuly.



Oranžová pohádka

Andělíček Barvička už nějakou dobu seděl u dětí a spokojeně se usmíval. Kulíšky zahřívaly nové oranžovo-červené pletené oblečky. Jeho poslání bylo naplňováno. Oba kulíšci vyspávali. Jejich maminka dřímala v křesle. Hlava jí poklesla a vypadala unaveně. V ruce však držela červenou mandalu s oranžovými kvítky po jejím okraji. Andělíček nikoho nebudil. S maminkou vždy mluvil skrze sny. Zadíval se na kulíšky a láskyplně jim do oušek šeptal o tom, jak jim to dnes sluší. Děti se radostně zašmrdolily. Na přeskáčku a zajíkavě Barvičkovi sdělovaly, jak je maminka s nimi propojená. Přiběhla jim ukázat svou první mandalu v životě a nechápavě se dívala, když u jejich nožiček viděla dvě malé mandalky a taky červené. To ona sama jim dnes vybrala teplé oblečky oranžové barvy. Maminky to pletly z oranžových klubíček celý večer, aby to dnes dětem mohly obléknout. Nechala jim jen červené capáčky a Kubíkovi navíc červenou čepičku. Andělíček pokyvoval moudře hlavou: "Tak, tak, intuitivně je s vámi propojená." Byl rád, že všichni spí. Mohl mluvit ke všem naráz. I v ostatních skleněných domečcích děti spinkaly a mámy ve svých křeslech spaly nebo se propadaly do mikrospánků. Úsměv Barvičky byl teď jako stříbrná lodička. Od ucha k uchu. Začal vyprávět: "Oranžová, děti, vás vždycky zahřeje, když vám bude zima. Jako druhý člověk. Dodá pocit tepla a bezpečí, jako když jste s milovaným člověkem. Oranžová je barva, která dává sílu vztahům. Já a ty. Kulíšci moji, hodně dlouho to pro vás bude znamenat já a maminka. Tak nějak do sedmi let jste s ní magicky propojeni. Bude to vždy ona, kdo se probudí sekundu předtím, než začnete plakat. Ona jediná vytuší, co se vám v noci zdálo. Bude to ona, kdo bude vždy vědět, že se něco děje a ochrání vás. Maminka bezpečně rozezná, co a kdy vás bolí a položí na to místo ruku. Na dlouho to bude jediný člověk, který vždy bude vědět, co žvatláte a brumláte. Maminka to přetlumočí ostatním. Maminka jediná vydrží, i když už nebude moci a ostatní to vzdají. Ona jediná vás miluje bez podmínek.
Kulíšci náhle otevřeli oči a jimi hledali maminku. Ta pořád tiše pospávala hned vedle nich.
Dnes mám pro vás, zlatíčka, zase úkol. "Jupí", volaly tůze malinkaté děti. "Ale je těžký! Budete muset posílit svaly."
"Nemám rád cvičení", prohlásil zakaboněně Kuba. "Pořád s námi někdo cvičí a to ještě straší, že budu muset s nožičkami cvičit i dál". A co když vám řeknu, že to udělá vaši mamince radost a bude se usmívat? A tím budete mít radost i vy!" ¨
"Jůů, co to je?", byl zvědavý ještě menší Matýsek.
"Své ručky musíte pomalu dosoukat k pusince. Otevřít prstíky a pak našpulit pusu. Tak..." a andělíček jim to ukázal. "Pak už jen mlasknete, fouknete a vaše pusa i přes sklo doletí k mamince." Kulíšci se začali snažit. Byla to tůze velká námaha. Soustředili se tak, že si ani nevšimli, že Barvička zmizel. Soukali ruku k pusince. Špulili rtíky a připravovali si je na foukanou pusu. Hýbání pusou a pokusy o mlaskání to už byla legrace. Chechtali se a dělali na sebe obličeje. Pak se najednou prstíky u pusy otevřely a po velkém mlasknutí letěly dvě nádherné voňavé pusy až k mamince. Kulíšci byli spokojeni a po takové dřině začali zase usínat. Stulili se do klubíčka a sladce usnuli.
Maminku probudilo cosi jako mlasknutí. Měla pocit, že již opravdu šílí, že ve snu její děti už byly dvouleté a poslaly ji z postýlky foukanou pusu. Podívala se na své kulíšky a oči se jí rozzářily. Obě děti spinkaly s otevřenou dlaní před pusou. Rty našpulené jen z nich vyjít pusa. Maminka jim v náhlém impulsu poslala svou. Její kulíšci ucítili pod nosem vůni malin a jahod ... vůni své maminky.


Žlutá pohádka

Kulíšci dnes andělíčka Barvičku doslova vyhlíželi. Měli pro něj novinku. Byli z toho zážitku celí diví a tak jako správné děti ne a ne usnout. Namísto utahaných dětí byla utahaná maminka. Ta opět klimbala v křesle vedle jejich proskleného domečku. Poslední dobou už ani na svůj pokoj nechodila. Na vedlejší postel ubytovali maminku s miminkem. Bylo jí tedy moc smutno, že její děti jsou jinde, tak byla s nimi a vegetovala na křesle.
Ozvalo se nepatrné zašumění a nad nimi se rozzářilo sluníčko. Namaloval ho tam Barvička. "Simsalabim!" zvolal andělíček a paprsky sluníčka pošimraly kulíšky na nose. Dnes vám budu vyprávět o sluníčkové barvě. Kulíšci tleskali radostí ručičkami. "Ale vidím, že maminka mě zase předběhla" a tajuplně se na spící mamku usmál. "Ty napletené žluté proužky na bačkůrkách a čepičce vám moc sluší. To je nádhera. Jste ještě krásnější než včera."

"Andělíčku, andělíčku," nevydrželi už Máťa s Kubkem a zajíkavě se pokoušeli sdělit, že byli dopoledne na výletě. "Maminka nás vzala až na kraj pokoje. Tam byli lidé v bílém a jeden moc statečný pán." Kuba povykoval: "Ten se nejdřív bál nás pochovat, ale pak to zvládnul." "Prý je to náš tatínek!", dodali jednohlasně a radostí šmrdolili nožičkami. "Skláním se před vaší maminkou. Zase vytušila, že je čas. Žlutá je barva, která zve dál do života. Přinesl jsem vám tohle sluníčko. Naučím vás sluníčkové kouzlo. Dejte si ruku na bříško." Kulíšci poslechli a pomalounku si ho začali po směru hodinových ručiček hladit. "Vždy když si pohladíte bříško, vzpomenete si na toto kouzlo. Je to dar do celého vašeho života. Vždycky si můžete sluníčko představit ve svém bříšku a jeho paprsky pošlete všem lidem, které máte rádi. Budete je tak v životě svou vnitřní radostí posilovat. Díky tomuto kouzelnému daru budete stále moci svou vnitřní radost posilovat. A tu nemá každý. Hlídejte si ji. Díky ní můžete jít k lidem a do celého světa."
"Hurá, hurá", vískaly děti a hýbaly nožičkami jako kdyby potom světě už uháněly na kole.
"Moje zlatíčka, mám pro vás jako vždy ke kouzlu ještě úkol", usmíval se Barvička na děti. Sáhl do své veliké kapsy na výtvarné potřeby. Vytáhl tužku a tři čtvrtky. Rychle podle čtvercové knížky pohádek pro kulíšky, která ležela nedaleko maminky, nakreslil čtverec na všechny čtvrtky. Děti se užasle dívaly a andělíček jim vysvětloval: "Kruh z prvního dne byla maminka. Do zítra mi však vymalujte čtverec. To je symbol pro tatínka." Mamince úkol jako vždy pošeptal ve spánku. Dospělí ho jenom tak uměli vnímat. A ještě ji špitnul, aby to kulíšci neslyšeli, že zítra bude tématem barva srdce - zelená s růžovou." Kulíšci si zatím znovu lehli a ručičkou si znovu pokoušeli hladit bříško. Svýma rozzářenýma očkama se snažili chytat sluníčkové paprsky do bříška a z bříška je zase posílat mamince. Ale to viděl jen andělíček Barvička a oni sami. Byl moc spokojený. Potichounku vymizel. Za chvíli se malinkatá miminka do dlaně hlazením bříška unavila natolik, že se jim začínala klížit očka. Ručka se jim z bříška přemístila k oušku a kulíšci se za něj začali tahat, až se propadli do spánku. Zdálo se jim, že spinkají v proskleném zlatavém domečku společně se sluníčkem.


Stejně jako bude přibývat ještě pár duhových pohádek, tak bude na tomto obrázku přibývat stejný počet barev.

Zelená s růžovým nádechem

Andělíček Barvička seděl u prosklených domečků a střídavě se díval na všechny kulíšky a zase si držel hlavu v dlaních. Nebylo mu lehko. Téměř všichni kulíšci spali. Na pokoji byl i nový Toník. Už byl oblečen celý v červeném. Věděl, že musí Kubíka a Toníka připravit na operaci. V místnosti bylo chladněji než jindy, ale možná to bylo jen pocitové, protože se venku zatáhlo a měla přijít bouřka. Kulíškové dostali na ručky krásné růžové pletené rukavičky. Maminky se činily. Upletly je během chvíle. Navlékly jim je ve spánku. To budou koukat, až se probudí! Růžová je barva srdce. Andělíček ožil, když myslel na své barevné poslání. Maminky byly povětšinou na chodbách a jejich muži jim přinášeli květiny.
Sklem prošel ke kulíškům Matějovi a Kubovi. U nohou zase měli poctivě vymalovaný úkol ze včerejška. Maminčin čtverec visel vedle její mandaly. Obrázky nebyly smutné. Měly hloubku a byly zakořeněné. Kulíšci měli napletený další proužek na čepičce a u capáčků. Zelený.
"Moje zlatíčka, dnes vám chci říci, že zítra vás čeká operace. Budu s vámi, nebojte se. Toníkovi budou operovat oči a Kubíkovi nožičky." Kulíšci tiše oddychovali. "Kouzlo, které vás naučím vám i vaší mamince bude pomáhat. I maminka díky němu bude s vámi kdykoliv spojená", rozzářil se a namaloval růžové srdce doprostřed jejich hrudníčků. Tady si představte jakoukoliv květinu z těch, co maminka každý den dostává. Tu, která se vám nejvíce líbí. Až bude jasná, tak jasná, že ji budete moci poslat někomu blízkému, tak to je ono." Viděl, jak se objevuje na srdíčku u Kubíka červená růže a u Matýska žlutá pampeliška. Když byly ostře vidět, kulíšci ji poslali své mamince a tatínkovi. Ti se přesně v ten moment otočili a usmívali se na své děti přes prosklenou stěnu pokoje.

"Je to zvláštní", mudroval sám pro sebe andělíček Barvička. "Barva srdeční čakry je zelená. Uvádí do života. Učí zákonům života. Jakoby byl konec pohádky a je tu realita. Téma pravdy a rovnováhy. Já bych ale radši vyprávěl jen o růžové. O růžové mořské vodě, kterou maminka chce přidávat kulíškům do koupele. O jejím růžovém náhrdelníku, který nosí v kapse i tady, aby si vždy připomněla, že ji má někdo rád."
Maminka kulíšků se vrátila na křeslo vedle nich. Na hrudi jí zářila růže a pampeliška. Andělíček věděl, že ještě ji musí naučit své kouzlo. Sice nespí, ale musí ho právě dnes poznat. Vytáhl ze své velké kapsy levandulové lístky. Rozházel je kolem sedící ženy. Aspoň na chvíli musí spadnout do mikrospánku. Maminka se zmateně rozhlížela. Měla pocit jakoby cítila klid své babičky. Byl to tak silný pocit, že zavřela oči a slastně se mu poddala. Pro velké vyčerpání a únavu ze všeho, co za poslední dny a noci žila se svými kulíšky, se oddávala uklidňujícímu pocitu jakoby ji vánek hladil po čele. Vnitřní hlas jí šeptal o dvou květinách od jejích dětí, které jí září na srdci. Viděla jasně žlutou pampelišku a rudou růži. Hlas jí říkal, že je má poslat svým dětem zpět.


Mořsky tyrkysová pohádka

Delfíni ve všech mořích se na dálku svou modlitbou dorozumívali se všemi miminky. Rozklikněte delfíní píseň a čtěte dál.

Andělíček dorazil před plánovanou operací. Kulíškům zněla z reproduktorů delfíní modlitba. Byli zklidnění a poslouchali.
Kulíšek Kuba se vážně zeptal. "Co nám to krásného pouštějí?" Andělíček Barvička se pousmál a prozradil kulíškům, že tu byl andělíček přes hudbu a konečně se podařilo zabudovat hudební reproduktory do domečků k miminkům. "Hudba je lék úplně na všechno. Dokáže zklidnit a jindy zase rozesmát. Taky můžete na ní blbnout nebo se i pořádně vyvztekat. A jindy se zase díky ní vyplakat. Andělíček Kliďounek poradil mamince dnes delfíny a tatínek to zakoupil a přinesl. Delfíni umí mluvit s miminky. Tohle je delfíní modlitba za všechny děti."

"A kde žijí delfíni? Mohou přijít sem k nám?", zeptal se Máťa.
"Už jsou tady. Poslouchejte, co vám říkají. Zpívají z moře. Mořská voda je tyrkysová jako barva, kterou mají lidé rádi, když se potřebují naučit slovy vyjadřovat bez obav, jak se cítí, co mají na srdci, co si přejí. Zelenavě modrá barva je učí mluvit o své síle, ale i o slabosti. Pomáhá jim ztišit se a naslouchat, když je to třeba a jindy zase nahlas se smát nebo plakat." Chvíli všichni se ponořili do zpěvu delfínů.
"Já si přeji, aby to Toníkovi dneska dobře dopadlo. A mně také", smutně a trochu ustrašeně zašeptal Kubíček.
"Zlatíčko moje, budu s vámi oběma po celou operaci. Maminku jsem naučil moc důležité kouzlo, kterým ti bude posílat svou lásku a tím bude také pořád s tebou. Ale víš co?! Já tě naučím přát si tak, aby to vždy dobře dopadlo."
Kulíškové našpicovali uši, aby slyšeli a neuniklo jim ani slovíčko.
"Vesmír mluví přítomným časem. Co bylo, je a co bude, je také. Přání je nejlepší vyslovovat v přítomném čase. To dobré už se děje a ne teprve bude dít nebo přijde."
"Opakuj po mně, kulíšku. Všechno je v pořádku. Operace je cestou ke zdravým nožičkám. Mé nožičky jsou díky ní zdravé." Kubíček vykulil oči, ale poctivě věty zopakoval.
Za chvíli zamyšleně dodal: "Už se nebojím, andělíčku. Věřím tomu, že to tak je."
"Jsem moc rád. Učíš se rychle. Poslední věta už je od tebe rovnou v přítomném čase.", zasmál se Barvička a spráskl rukami, jak si vzpomněl, co ještě musí.
"Děti, budu muset ještě naučit správně si přát Toníka. Jeho čeká operace očí. Ale ještě vás rychle naučím, jak se otevírají uši, aby mohly naslouchat, pusa, aby mohla správně mluvit, potrénovat hlasivky a zlepšit plíce, které potřebují naplno dýchat.
"Chcete?"
"Jů", křičely děti. "Paráda!"
"Nejlépe se otevírá zpěvem. Jakýmkoliv. Ale já vás naučím ještě jeden kouzelný. Alikvotní. Už ho vlastně umíte" a andělíček se rozesmál. Vaše miminkovské áááá je srdeční alikvot. Kulíšci hned spustili. Maminka stojící s tatínkem na chodbě se hned ustrašeně podívala na své děti. Ale zklidnila se, protože tohle nebyl křik, který by ji nutil běžet zpět. Udiveně se zaposlouchali do zpěvu miminek. Jasně rozeznávali různé samohlásky. Vzduchem se neslo u-o-a-e-i ale s takovým zvláštním nábojem ztišení a míru, že pocítili v sobě harmonii a důvěru. Když zpěv dozněl, jedna maminka řekla, že jsou to alikvóty a sama si je zpívá pro uvolnění stresu. Některé maminky to natolik zaujalo, že se domluvily na tom, aby je to naučila. Tatínek se ještě přidal, že přinese CD. Pak už musely opustit chodbu a odejít na své pokoje, kde čekaly, až se dozví, jak dopadnou operace Toníka a Kubíka. Odcházely ale v důvěře, že vše je v pořádku. Na pokojích se posadily na své postele a svým dětem posílaly květinu lásky. Kubíkovi posílala maminka rudou růži a maminka Toníka si představila, že její syn potřebuje oranžovou gerberu.
U kulíšků zase začala hrát hudba s delfíny. Delfíní pískání miminka uklidnila a přivedla je do fáze nejtvrdšího spánku.

Druhý den, když kukýnci postupně otevírali svá kukadla a ze všech dětských hrdel se ozvalo "ááááááá" - zvláště když se z umělých spánků po operaci probudili i kulíšci Kubíček a Toník - jejich maminky a tatínkové začali šťastně plakat. Propojila se tyrkysová barva se zelenou. Moře emocí, moře utrpení ale i moře lásky a radosti se nyní slilo v jednu alikvotní vibraci písmeno A. Dětské áčko se rozeznělo jako nejkrásnější píseň po celém světě. A ve všech mořích jim odpovědí zněla delfíni modlitba.



Tmavě modrá

Matýsek netrpělivě vyhlížel andělíčka Barvičku. Když se objevil, hned na něj křikl, že všechno, co říkal, nebyla až tak pravda. Nedopadlo vše dobře.

"Jak jsi tedy pomáhal Toníkovi a Kubíkovi při operaci? Toník prý nebude vidět na jedno očičko a můj brácha má levou nožičku přeci jen trošku špatně" a Matýsek se rozplakal.
Barvička se nadechnul, že něco řekne, ale Máťa byl všeho plný, tak ještě plačtivě dodal. "Naše maminka je z toho smutná. A Toníkova ještě víc."
"Nebojte se o maminky. Je u nich andělka Laskavěnka. Bylo to napsáno v příběhu jejich duší. Andělka jim to pomůže odžít a pochopit."
"Může si naše duše povídat o tom všem přímo s Bohem?", pravil statečně Matýsek.
"Já mu ukážu. Tohle se nedělá", zaťal prťavou pěstičku kulíšek Kuba.
Andělíček Barvička se usmál. "Jakube, Jakube, jsi odvážný. Už jsi ale svůj život vybojoval podruhé. Narodil ses příliš brzy a jsi. Tak malinký a přežil jsi operaci. Už nemusíš nikdy bojovat s Bohem ani za sebe, ani za Toníka. Jsi plně v jeho ochraně. Jedna tvá nožička sice zůstala po včerejšku trošku horší. Stejně jako u Jácoba, tvého předka, který také bojoval s Bohem. Bude ti připomínkou, že v životě je boj hrdinstvím, ale život o zbraních není. Je o lásce a radosti navzdory všemu. Nechtěl jsi u operace ani mě. Bojoval jsi i se mnou. Život není o samotě a o výhrách. Vítěz je vždy sám. ", odmlčel se a pak ještě pravil: "Tvá nožička ti bude připomínkou, že jsi tu proto, aby ses naučil přijímat pomoc a učil to i druhé". Andělíček Barvička sklonil hlavu ke své výtvarné kapse a našel v ní čtvrtky. Ještě vytáhl pastelky. Na čtvrtky nakreslil trojúhelníky, ale pak se ještě popošel k Toníkovi.
"A ty další bojovníku", usmál se na Toníka a ten mu to opětoval. "Ty víš, viď! Jedno oko budeš mít sice slabé, ale tvé vnitřní vidění bude bohatší než u ostatních lidí. Budeš díky svému daru lidi léčit." Uklonil se kulíškům a podal jim čtvrtky.
"Nechám vám to tu a vašim maminkám. Vaše duše si může povídat s Bohem. O čemkoliv. Jeho hlas budete slyšet ve svém nitru pokaždé, když se ztišíte. Kdykoliv když budete malovat, zpívat nebo třeba tančit jen pro sebe. Nemusíte za ním nikam chodit. Je ve vašem srdci." Hlas ztišil ještě víc: " ... a já budu s vámi do posledního dne, i kdybyste na mě zapomněli." Andělíček Barvička kulíšky pohladil a zmizel.

Kulíšci mlčeli. Dívali se na sebe. Pohled jim sklouzl na pastelky. Bylo jich sedm. Před sebe si dali trojúhelník. Nevěděli, kterou barvou začít a co nakreslit. "Zavřete oči a vezměte pastelku do levé ruky. Ta je od srdce ...", šeptal jim v nitru hlas. Kulíšci poslechli. Začali kreslit a po chvilce otevřeli oči. Malovali dál. Jejich duše skrze pastelky hovořila s Bohem. Nejprve o smutku i zlobě ... To byl jeden roh trojúhelníku. Záhy měli vybarvenou svou minulost. "Tiše, tiše, je to jen příběh, myšlenky a pocity …", vynořoval se tichý hlas, aby se zase ztrácel. Pomalu plnily další část trojúhelníku. Byly to barvy strachu, co bude, když se stalo nebo dokonce stane tohle … Hlas k nim znovu promlouval: "Jen to pozorujte, namalujte a neměňte, všechny vaše myšlenky o budoucnosti odchází a noří se nové …" A ještě zaslechli: "Jsem s vámi" až začali malovat o radosti ze života a děkovali, že se narodili a žijí svůj příběh teď a tady.


Fialově zlatavá

Andělíček Barvička si přisedl ke kulíškům Kubovi a Matějovi. Dojatě se díval na jejich duhové čepičky. Maminky je pletly tajně. Dnes je svým dětem uvázaly na hlavičku. Barvička byl spokojený. Jeho sedmidenní barevné poslání bylo u konce. Rozhovory duší s Bohem v trojúhelnících byly nádherné až éterické. Nemohl z obrázků spustit oči. Vtahovaly ho dovnitř. Vzpamatoval se a zvesela promluvil na kulíšky.

"Děti, dnes nemám pro vás úkol.", odmlčel se. Kubko posmutněl. Andělíček to zaregistroval a rychle dodal. "Ale mám pro vás duhový dárek."
"Dárek, dárek" křičely děti a nejradši by sáhly Barvičkovi do jeho veliké duhové kapsy na bříšku, v níž schovával všechny výtvarné potřeby.
Andělíček se rozesmál. "Ne né, je to kouzlo, které vám bude pomáhat celý život, kdykoliv si na něj vzpomenete." a z kapsy vylovil dvě maličké baterky. Rozsvítil je a opatrně je přiložil kulíškům nad kořen nosu. "Sluníčková radost přichází do vašeho srdíčka i těla. Představte si, že nad vámi se roztrhne pytel plný barevných lentilek. Všechny barevné lentilky se sypou na vaši hlavu a pronikají do těla."
"Jů, modrá, zlatá, oranžová, žlutá", zvolal rozradostněně Matýsek.
"Juchůůů, červená a zase žlutá. Hele modrá", bláznivě křičel na svého brášku Kuba. "Letí další", křičel Matěj. Kluci byli nadšení. Andělíček jim nepozorovaně odtáhl svítilnu od čelíčka.

Kulíšci ještě pořád svýma rozzářenýma očkama chytali lentilky a jejich tělo duhově zářilo. Ale to viděl jen andělíček Barvička. Byl moc spokojený a potichoučku vymizel. Za chvíli se malinkatá miminka do dlaně lapáním lentilek tak unavila, až se jim začínaly klížit oči. Rukou si začala třít ouško, až usnula. Kulíšci spali sladce a byli obklopeni duhovým léčivým a ochranným obalem, které kolem jejich těla vytvořilo lentilkové kouzlo. Ve spánku si slíbili, že všechna kouzla, co je naučil andělíček Barvička, musí naučit maminku a tatínka, až se dostanou domů. Mají na to celý život ...

Autor blogerka a správce pohádkového blogu pro kulíšky na webu Nedoklubka i na blogu.cz Edith Holá (maminka dvou chlapečků)




____________________________________________________________________________________________
Další pohádky mé, jiných blogerů a maminek kulíšků najdete na webu pohádek pro kulíšky (projekt Nedoklubka).

Sama ještě jsem na pohádkový blog napsala příběh "Mami, co jsi dělala, když jsem byl v nemocnici".
Pohádku pro nejen vlastní děti a kulíšky Velká bojovnice Pajda, Oranžový domeček u dvou koťátek, hipoterapeutickou Koník jménem Joint a jednu spíše pro páry a teprve počaté děti "Mostín Růža".

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama