Víla Bubuška to nemá lehké - 4. díl

3. července 2011 v 14:51 | Ruža z Moravy |  Pohádky s VÍLAMI a elfy
Ten den se zdálo, že nebude mít Bubuška kam letět. Však byla u několika dětí, které byly ještě malé a musela použít spíše jemného šeptání do ouška a hlazení po ručce, která si stírala slzičky. Nebylo to nic vážného, jen se dítěti nelíbilo, když maminka odešla od postýlky a netrvalo dlouho a malý křiklounek, uplakánek se unavil a usnul. Najednou zaslechla poněkud jiný druh pláče...
Takový hodně lítostivý. Také se jí zdálo, že slyší hlas dospělého člověka. Musela počkat, jestli se pláč dětský utiší, ale po krátké pauze, kdy se za dospělým zavřely dveře vzlykot neustal. Bubuška se pomalu blížila k oknu pokoje, kde slyšela pláč, podívala se , chystajíc se nabrat podobu dítěte. Najednou se zastavila. V pokoji byly děti dvě, chlapec a holčička, oba tváře uplakané. Tak co teď? Má být holčička nebo kluk? Vypadalo to, že oba jsou smutní.
Bubuška si všimla, že chlapec, tak desetiletý, už trochu přestává plakat, spíš přesvědčivě něco holčičce povídá , ale ta ho moc neposlouchá. Držela si ruce na uších a slzy jí stékaly po tvářích. Najednou se Bubuška podívala více do tváře dívky a poznala ji. Byla to Růženka, kterou před dvěma lety utěšovala, když jí zemřel tatínek. Uvědomila si, že párkrát tehdy vstoupila do jejích snů, ale zdálo se, že se dívka uklidnila a už tak často neplakala, takže ji dlouho neviděla.
Copak se stalo, že oba plakali? Bubuška věděla, tak jako to všechny víly ví, že ten větší chlapec je Růženčin bratr Slávek. Byl už od malička , když se narodila sestřička a maminka za čas onemocněla, u babičky a dědečka. Ti ho měli moc rádi, viděli v něm náhradu za svého syna, který u nich nebydlel a později zemřel . Tak se měl Slávek u nich dobře. Růženka byla o dva roky mladší, oba si prý nemohli vzít k sobě. Byla tedy už v předškolním věku nějaký čas v jiném dětském domově.
Den , kdy Bubuška přiletěla, aby utišila jejich pláč byl ten, kdy Růženku přivezla teta, která v domě také bydlela k rodičům otce a ti jí sdělili, že maminka po dlouhé nemoci zemřela. V první chvíli Růženka ztuhla a jen se zeptala, kdy měla maminka pohřeb a proč ji nepřivezli dříve. Nechtěli ji prý rozrušovat.
Teprve večer, kdy ji babička zavedla do ložnice, kde měla na posteli u zdi spát, si dívka uvědomila, že už maminku nikdy neuvidí a rozplakala se. Vedle v kuchyni byl bratr a ten se na ni přišel podívat. Nevěděl, co má říci, to děvče znal jen z několika týdnů, které strávil u rodičů, když byl ještě malý a dlouho ji neviděl. Nikdy za ní v domově, kam ji maminka zavezla nebyl on ani příbuzní. Bylo mu jí ale líto, začal také plakat a přitom jí vysvětloval, že u babičky se nebude mít zle. Přišla tam na chvíli i babička, to byla ta dospělá osoba, kterou Bubuška slyšela. Napomenula je oba, uklidňovala, ale jen slovy. Dívka jí nijak zvlášť nepřirostla k srdci, protože jí připomínala snachu, která jí ,,vzala" syna. Její smutek jako matky lze pochopit, ale za to přece Růženka nemohla. Jen prosba umírající maminky, kterou měla ke strýci, muži otcovy sestry, když za ní byl v nemocnici , aby se postarali i o Růženku, nenechali ji v domově přispěla k tomu, aby se jí ujali.
Babička odešla, doporučila Slávkovi, aby šel taky spát do podkrovní světničky, kde spával a zhasla. Slávek ještě chvíli na Růženku mluvil a ta ležíc v posteli, pláč tlumila, jak byla zvyklá. Po odchodu bratra si k ní na postel sedla Bubuška a v té chvíli nevěděla, co má říci: ,,Růženko, neplač, život tím mamince nevrátíš. Musíš být silná. Víš, tebe si vzali aspoň příbuzní, bratr se má u nich dobře a určitě ti také nebudou ubližovat. Když budeš hodná, bude to jako u rodičů. Nakonec jsi už dost zvyklá na to, že jsi je tak málo vídala. Vím, že na to si nikdo nezvykne, nezapomene a určitě se v životě ještě napláčeš dost, ale vyrosteš, vdáš se a budeš mít svoje děti. Pak jim budeš moci vynahradit, co tobě chybělo."
Růženka však tvrdila, že se vdávat nebude, děti také nechce, aby nebyla nemocná a nezůstaly samy.
To už Bubuška nevydržela a zahartusila:,, To nemůžeš vědět. Hlídej si své zdraví, přestaň se trápit, to nikomu na zdraví nepřidá. Budeš tady chodit do školy, poznáš jiné děti." Ještě pár slziček Růženka vyplakala, protože si vzpomněla, že už také neuvidí svoji milovanou paní učitelku Ludmilu. Ona jí přece slíbila , že ji naučí hrát na mandolínu. Vůbec se do jiné školy netěší, jaké to tam bude? Ještě má měsíc prázdnin, tak o tom nebude přemýšlet. Bude myslet raději na maminku, třeba se jí bude o ní zdát.
Bubuška ještě chvíli seděla na posteli a pak se zvedla a začala se pomalu vytrácet. Růženka si vzpomněla, že ji uvidí odcházet, když přivře oči a jen škvírkami se bude dívat. Usilovně mhouřila oči, až z toho usnula. Snad se jí zdálo, jak se maminka i tatínek na ni někde shora dívají a usmívají se. Jsou zase spolu. Má tady aspoň bratra, vypadá jako hodný kluk, nebude úplně sama.

Autor paní Ruženka z Moravy. Další tři díly najdete na blogu pohádek nejen pro kulíšky v této rubrice "pohádky o skřítcích, elfech a vílách". Nebo také na webu Nedoklubka http://pohadky.nedoklubko.cz/category/pohadky-o-vilach/. Na novém webu lze hledat i podle autora, takže pokud se Vám tvorba paní Ruženky líbí, lehce podle štítků s jejím jménem naleznete vše, co pro kulíšky napsala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. července 2011 v 14:59 | Reagovat

Slibuji, že se budu snažit psát pohádky veselejší, ale ten počáteční smutek je dán úkolem té víly- utěšitelky Bubušky. :-)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. července 2011 v 9:32 | Reagovat

Napsala jsem novou pohádku o víle Bubušce, je na ruzenka.blog.cz k příp. stažení sem.

3 Ladislav Ladislav | E-mail | 22. března 2013 v 3:59 | Reagovat

Nezlobte se, ale náhodou jsem při hledání určité pohádky pro dceru narazil na Vaši podáku, a nedá mi to, abych v parafrázi na Cimrmana nekonstatoval: "Věnujte se činnosti jakékoliv, ale jiné". Tak zmatený a morbidní úvod (dál jsem nebyl schopen pokračovat) bych své dceři před spaním nepřál.

4 pohadky-pro-kulisky pohadky-pro-kulisky | E-mail | Web | 22. března 2013 v 21:55 | Reagovat

[3]: Dobrý den Ladislave, pohádky pro projekt Pohádky pro kulíšky - výzva Nedoklubka jsou specifické. Jsou psány pro rodiče u svých dětí v inkubátorech. Tahle pohádka byla od paní Ruženky ta nejsmutnější. Jenže co vy víte. Maminka u inkubátoru potřebuje ventilovat svés tísněné pocity, právě pláč ji často může pomoci.
Stylistika není dobrá. Zpočátku jsem v projektu pohádky neupravovala, posledním roekm už nao. Nevím, jestli se časově dostanu k editaci těch starších. V případě, že by šly do nové knihy tak určitě. V první knize byly pohádky jazykově upraveny korektorkami. Edith Holá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama