Víla z maliníku 2 - Málinka se zlobí

30. července 2011 v 19:54 | Mňoukla |  Pohádky s VÍLAMI a elfy
Málinka se zlobí

Málinka byla vzhůru, sotva se sluníčko vydalo na svou pouť. Ale Zlatohlávek pořád tvrdě spal pod malinovým listím. Málinka broučka pohoupala, uvařila mu malinovou kaši na posilněnou, až se probudí, pak ještě poprosila maliny, aby Zlatohlávkovi zacinkaly, že šla na procházku. Potom opatrně začala přeskakovat listy svého maliníku.

Louka byla podobných maliníků plná. Málinka se těšila, že si najde kamarádku, ale žádná víla široko daleko nebyla. Málinka si řekla, že už půjde domů. Když najednou uslyšela pláč malin. Plakaly z keře, na kterém stála. Listy maliníku byly prodírkované, a dírky za sebou nechávaly cestičku. "HOUSENKA!" zhrozila se Málinka. Housenka byla na samém vrcholku keře. Málinka se rychle vyšplhala až k nejzelenější lístkům, do kterých se housenka chystala pustit.

"I ty jedna nezdárná housenko!" křičela na ni Málinka. "Když ty listy ukoušeš, tak shnijí, uschnou a už neporostou žádné maliny!" rozčilovala se víla. "Neporostou, chichichi, neporostou…" posmívala se zlá housenka. "Tý, jedna škaredá housenko, jedeš pryč?! Běž na kopřivy, tebe nepopálí a ještě z tebe vyroste krásný motýl!" Housenka si už Málinky nevšímala. A tak Málince nezbylo, než se roztančit za Zlatohlávkem.

Ten zrovna dojídal malinovou kaši. "Zlatohlávku, Zlatohlávku! Housenka žere malinové keře!" stěžovala si Málinka hlasitě. Zlatohlávek se polekal. Nevěděl sice, jaký problém housenka působí, když žere listy, ale Málinčin rozčilený výraz mu úplně stačil. "A nemůžeme ji nějak vyhnat?" optal se starostlivě. "Ne, leda bychom vymysleli nějakou taškařinu," odpověděla Málinka plačtivě. Zlatohlávek se podrbal na tykadle, Málinka jen tak seděla. Když už se báli, že housenka všechno zničí, dostala Málinka nápad.

"Postavíme housence most slávy!" Zlatohlávek si tykadlem poklepal na čelo. Málinka mu, ale začala něco špitat do ucha. Když už se měsíček hlásil o slovo, Málinka předstupovala před housenku, která mezitím povážlivě ztloustla. "Promiňte, slečno housenko, že jsem vás v poledne obtěžovala, přijměte prosím, jako mou omluvu tento listový most." V housence se hnula pýcha a jako paní královna šla po mostě.

Nakonec, ale doplatila na zmlsanost. Žrala a žrala svůj vlastní most, takže se i s ním zřítila do kopřiv. Na to, aby dolezla zpátky, byla už moc líná a tlustá.
Málinka se Zlatohlávkem usnuli dřív, než se přikryli lístky. Maliny se ani nedivily, vždyť se celé odpoledne nosili s lístky. Pro takovou křehkou vílu je to břemeno. A Zlatohlávka pořád pobolívala zraněná krovka.

Autorkou blogerka Mňoukla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama