O obušku

19. srpna 2011 v 22:52 | Ludmila Mučková |  HRAVÉ POHÁDKY
Za sedmero horami a sedmero řekami žil kouzelný dědeček. Bydlel uprostřed černých lesů v chaloupce daleko od lidí. Měl truhlu a v ní ubrousek, na skříni obušek a v maličké stáji oslíčka. Stařeček sedával na pařezu a vyhlížel pocestné. Bohužel, čekal marně. Léta ubíhala a dědeček byl den ode dne smutnější. I jeho kamarádi za roky nečinnosti zestárli a zeslábli.
Jednoho dne zaslechl dědeček šramot. Zvedl hlavu a uviděl malou holčičku s uplakanýma očima schovanýma za velikými brýlemi.
"Dobrý den," pozdravila ho holčička.
"Dobrý den, holčičko. Copak se ti stalo?" Holčička zvedla nešťastné oči.
"Jsem Eliška. A pláču, protože se mi ve škole smějou, že mám brýle," rozplakala se. Dědeček jí podal kapesník.
"Neboj, pomůžu ti," usmál se. Zašel do domečku a vrátil se s pytlíkem.
"Stačí, když řekneš 'obušku, z pytle ven' a on už to vyřídí." Elišce zasvítila očka.
"Děkuju vám, dědečku!" Popadla pytlík a uháněla domů.
Druhý den přišla do školy první a pytlík schovala pod lavici. Ostatní dorazili brzy.
"Jé, brejloun je tady," zaječela pihatá holka. "Pojďte jí sebrat tašku, vyhodíme ji z okna!"
"Obušku, z pytle ven!" zavolala Eliška a zatřásla pytlíkem. Obušek vyskočil ven, vyvalil oči a začal se zmateně rozhlížet. Mhouřil oči, protíral si je, ale pořád viděl jen šmouhy. A ty se zle smály. Obušek se pokusil zachránit útěkem, ale přehlédl skříňku. Rozbil ji a potloukl se. Upadl na zem a nešťastně se rozplakal. Děti se na něj vrhly a tahaly ho sem a tam.
"Vy surovci! Nechte ho," křičela Eliška z plných plic. Pak popadla obušek a pytlík a utíkala domů.
Doma obušku ovázala potlučenou hlavičku a uložila ho do postýlky pro panenky. Pak ho pohladila a pošeptala mu:
"Neboj, až si odpočineš, zajdeme k panu doktorovi, on nám poradí!" Pan doktor byl starý moudrý pán. Obušek prohlédl a prohmatal, chvilku se podrbával ve vousech a pak se plácl do čela.
"Mám to, obušek špatně vidí!" zajásal. Zkoušeli různá sklíčka tak dlouho, až obušek radostně zakýval hlavou. Pan doktor přepsal potřebná čísla na papír pro optika a dal ho Elišce.
"S tímhle si zajděte támhle na roh pro brýle."
"Děkujeme, pane doktore," usmála se Eliška a obušek zamával na rozloučenou.
V obchodě na rohu předali papír panu optikovi. Ten vytáhl krabici s obroučkami a začal je obušku zkoušet. Po pár minutách měli vybráno. Pak pan optik přilepil do obrouček skla a nasadil je obušku na nos.
"Zkuste si v tom poskočit." Obušek zalezl do pytlíku a vyletěl ven tak rychle, že mu brýle spadly na zem. Pan optik se usmál:
"On je pan obušek trochu hrr," řekl a vylovil z pultu gumovou šňůrku. Tu přivázal na brýle a znovu je obušku nasadil.
"Teď to zkuste." Obušek vlezl do pytlíku, vyskočil a ... brýle držely jak přibité!
Optik řekl: "Teď už se vám bude koukat jedna báseň." Eliška poděkovala, obušek zakýval hlavou a vydali se domů.
Druhý den přišli do školy zase o něco dříve.
"Jéé, holky, brejloun, a zase s tím pytlem!" zaječela pihatá holka. "Pojďte, rozstříháme ho na kousky!" Eliška otevřela pytlík, obušek vyskočil a díky brýlím věděl, kam se obrátit. Pihatá holka dostala co proto a ostatní se rozutekli.
Po škole spokojená Eliška pohladila obušek po hlavičce, poděkovala mu a odnesla ho zpátky kouzelnému dědečkovi.
"Děkuju vám, dědečku, za pomoc." Dědeček se usmál.
"Není za co."
"Děkuju vám oběma, mějte se tu hezky," zamávala jim Eliška a rozeběhla se domů.

Autorkou: Ludmila Mučková

Výzvu k psaní pohádek našla na internetu. Přispěla touto pohádkou a ještě říkankami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama