O sněhulákovi, co chtěl vidět léto

15. srpna 2011 v 22:42 | Zuzka Zaharowska |  HRAVÉ POHÁDKY
O sněhulákovi, co chtěl vidět léto

Před Jakubovým domem stála opět jako každou zimu kopa sněhu.
Ale teď už byl Jakub dost velký kluk na to, aby si z ní mohl sám postavit sněhuláka. A že se mu povedl! Koule stály pevně, pěkně malá na větší a větší na největší, maminčin hrnec na špagety mu taky slušel, knoflíky mu dal všelijaké různobarevné i různě velké, oči mu udělal z uhlíků, nos z veliké mrkve a pusu jen tak vymodeloval.

Každý den, když šel domů ze školy, povídal si Jakub se sněhulákem, co všechno se v takové škole dělá. Sněhulák mu na oplátku vykládal, co se za celý den na ulici stalo zajímavého. Nejradši měl Jakub, když mu sněhulák popisoval jak se po setmění pomalu rozsvěcují vánoční stromky v oknech a výzdoba na ulici a jak se tiše a pomalu ulice pokrývají sněhem. A sněhulákovi se zas nejvíc líbilo vykládání o létu a slunci, co svítí a zalívá svou žlutou září celý zelený kraj. V zimě se mu totiž zdála příroda moc posmutnělá.

Když už se zima pomalu chýlila ke konci a přišel únor, sněhulákovi najednou začal být hrnec na hlavě velký. Vypadlo mu z ruky i koště, které dostal k Vánocům a knoflíky popadaly na zem, kde už byla mezi sněhem vidět i bahnitá předzahrádka s trochou trávy. Kuba nevěděl jak je to možné, ale z hovorů se sněhulákem, které už nebyly tak veselé jako dřív, pochopil, že sněhulák taje.

"Chtěl bych někdy vidět jak vypadá jarní zelenkavá krajina nebo sluncem zalité léto, ale jak stoupá teplota rozpouštím se, až ze mě za chvíli bude jen kaluž, Kubo." svěřil se mu.

Kubovi bylo líto, že by si už se svým studeným kamarádem nepovídal a tak vymyslel plán. Nejprve mu dal menší hrnec na hlavu, menši knoflíky do kabátu i menší koště a sníh na něm pěkně uplácal, aby pořád dobře stál. A tak to dělal až téměř do března, kdy už před domem stál uprostřed trávníku jen malinký sněhuláček velký jak Jakubova hlava. Tohoto snehuláčka si skoval do mrazáku. Každý den ho po příchodu ze školy vyndal a pozdravil.

A uprostřed léta ho vzal k oknu v jeden velmi slunný den a sněhulák, asi jako jediný sněhulák na celém světe, viděl opravdové léto.

Autorkou: Zuzka Zaharowská

Paní Zuzka napsala pohádek pro své děti více.
Sam k nim dodává: Pohajdy - aneb pohádky o neobyčejných obyčejných věcech. Jsou velmi krátké - aby děti měly možnost vyslechnout celou pohádku a pak jít spát (moje děti často usínaly uprostřed
pohádky :-) ), takže jsem jim radši vymýšlela - dycky mě tak nějak napadly při uspávání. Postupně jsem zjistila, že je vlastně v nich dycky i nějaké to ponaučení :-) Já mám hodně ráda pohled na obyčejné věci z trochu jiného úhlu - tak nějak rozvíjet v rodičích i dětech představivost pro "všední den" ne jen se spoustou draků, triků a složitých zápletek. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 6. září 2011 v 23:53 | Reagovat

Miloučká pohádka! Já měla taky oblíbeného sněhuláka u jednoho obchodu, byl ale nafukovací, ne ze sněhu. povídala jsem mu vžždycky něco a nakonci poděkovala, žemi nosí štěstí:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama