Cesta modrým parňákem k moři

15. září 2011 v 14:39 | Edith Holá a Kuba |  Mašinkové a dopravní pohádky
Cesta modrým parňákem k moři

Autor: Edith Holá http://edithhola.blog.cz

Sobota byl zvláštní den. Byla výletní. Maminka s tatínkem se vždy v pátek navečer zeptali, kam bych jsem chtěl jet na výlet.
"mašinkou", jásal jsem
A kam?, zeptala se znovu maminka.
"Parňákem k moři".
"Dobře. Prima nápad", a maminka šla zarezervovat přes internet lístek a pak šla balit věci na výlet. Táta mi ještě zazpíval ukolébavku a pak už jsem jen slyšel, jak tiše pobíhají a do batůžků připravují plavky, ručníky, krémy na opalování a můj kruh. Mašinky miluji od roka a půl. Stavím si koleje z obýváku až do předsíně. Po nich jezdí pendolíno do Brna a zpět.

Ráno mě vzbudí tatínek a mává na mě vytištěnou jízdenku na parní mašinku. Hned jsme vyskočil, ač jsme jinak ranní spáč. Maminka už měla připravený piknikový košík plný dobrůtek, svačin a pití na celý den u moře a vyrazili jsme. Metrem a ještě tramvají. Z nádraží Braník se už valil kouř. To modrý parňák vyfukoval páru. Nastupovala spousta dětí. Seděli jsme na starých dřevěných lavicích. Maminka vytáhla různé hry a hned jsme měl kolem sebe hejno dětí. Hráli jsme mašinkové pexeso, karty prší, Černého Petra a taky prohlíželi časopisy o mašinkách a závodních autech. Parňák uháněl a houkal. Saze nám občas vlítly až na časopis. Cesta utekla rychle a parňák už brzdil a kola skřípala: "Mořééé, mořééé". Utíkal jsem s dětmi na pláž. Písek byl správně vyhřátý. Hned jsme se do něj zahrabal. Stavěli jsme hrady z písku a sem tam jedli zmrzlinky. Taky jsme si hráli na žraloka a chytali se ve vodě za nohy.

V pět se ozvalo houkání. Parňák vyfoukl páru téměř až k moři. Volal nás na zpáteční cestu. Tak jsme všechno složili a nastoupili do vlaku. Na zpáteční cestě většina dětí usnula. Já ne. Vydržím všechno. Zase jsme si prohlížel časopisy a maminka mi četla z nich příběhy. Táta měl s sebou iPada, tak mi ukazoval nějaké hry. Přijížděli jsme k Bráníku a celá Praha byla už večerně osvětlená.
Většina dětí spala na kočárku nebo v náručí. My jsme ještě počkali, až parňák zajede do malého depa. Pak jsem ještě táhnul maminku, abychom se na něj podívali. Parňákovi už se klížila očka.

Spi, parňáčku, spi, zavři oči svý,
Pán Bůh s tebou bude spáti, andělíček kolíbati
spi, parňáčku, spi,
zavři oči svý.


A ty už taky, spi, broučku, jsi moc unavený ze sluníčka a z běhání s kamarády.
"Maminko, ještě ukolébavku pro mě, prosím."


Autor: Edith Holá http://edithhola.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama