Cukrářská pohádka

19. září 2011 v 13:24 | Mami |  HRAVÉ POHÁDKY
Cukrářská pohádka

Na rohu Spálené a Napoleonkovi ulice stála kdysi malá cukrárna. Moc lidí tam nechodilo, protože zdejší pekař a cukrář Vítek byl známý neurotik a popleta. Do kávy někdy hostům omylem nasypal sůl místo cukru a při zdobení dortů se mu tak třásly ruce, že měl všechny šlehačkové zákusky zamazané.
Ne, že by se Vítek nesnažil, ale zkrátka se mu dílo nedařilo a při obsluhování významnějších hostů vždy zpanikařil a všechno popletl.
Jednou po práci seděl nešťastný vzadu v kuchyni a zvažoval, zda nemá krámek raději zavřít a vydat se do světa za jiným řemeslem. Truchlil a bědoval, až probudil skřítky Cukrníky, kteří se k němu nastěhovali minulý měsíc z kavárny na Dolním náměstí, když narychlo utíkali před povodní. Vítek o nich dosud neslyšel a ani žádného z nich neviděl. Cukrníci nebyli větší než cukrová homole, ale zato byli pracovitější, šikovnější a mlsnější než sto cukrářů a pekařů dohromady. Za jeden jediný den dokázali upéct, uvařit a usmažit tolik cukrářských dobrot, že by se po nich mohly olizovat všechny děti na celém světě.
"Proč naříkáš, nepotřebuješ pomoct?", zeptal se jeden z Cukrníků a upravil si bílou kuchařskou čepici na hlavě, aby dodal své postavě na vážnosti.
Vítek se zakoktal: "Kkkkdo jste a cccco tu děláte?"
"No néé, tys o nás ještě nikdy neslyšel?", podivil se skřítek. "Na našich čokoládových trubičkách se šlehačkou si pochutnávají paničky až ve Vídni. Cukr, káva - export, import - Cukrníci a spol. Cukrářský servis všeho druhu, 24h k vašim službám."
"Vy byste mi opravdu chtěli pomoci?", zeptal se opatrně Vítek a v očích mu svitla jiskřička naděje.
"Se zárukou, pane!", zvolali Cukrníci a dali se do práce.
Nejprve vysmejčili a uklidili kuchyň, srovnali všechny potřebné ingredience do polic, a pak se rozdělili do několika skupin. Vyndali mísy, vařečky, hrnce, kastroly, plechy, metly, šlehače, lžíce, nože a válečky a začali připravovat těsta, krémy, polevy a náplně do svých cukrářských lahůdek.
Vítek se nestačil divit: "Jak vám to jde všechno tak hbitě od ruky, a s jakou radostí a nadšením společně pracujete?!"
Cukrníci se jen zasmáli a zazpívali mu svou písničku:
"Když si na-ří-káš, že špat-ný den máš, pří-te-le své-ho za-vo-láš. Pří-tel ti po-ra-dí, bo-líst-ky za-hla-dí a svět je ná-hle pří-jem-nýýý."
Cukrář Vítek chvíli poslouchal a pak se k malým skřítkům přidal. Vařili, pekli a smažili společně, pomáhali si a spolupracovali, a když přeci jenom něco popletli, zasmáli se a zanotovali si veselou písničku.
Do cukrárny na rohu Spálené a Napoleonkovi ulice přicházelo stále více spokojených zákazníků. Vítek již nebyl tak nejistý a na své hosty se zvesela usmíval. S postupem času chtěl každý, kdo zavítal do městečka, ochutnat jeho minizákusky a minidortíčky a lidé se obdivovali jeho pečlivému cukrářskému umění až na samém konci světa.

Autorkou blogerka Mami http://mlecny-bar.blog.cz/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kroketa Kroketa | Web | 19. září 2011 v 17:11 | Reagovat

to je pěkná pohádka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama