Kdo nás opatruje

15. září 2011 v 10:03 | Renata Štulcová |  TERAPEUTICKÉ POHÁDKY
Kdo nás opatruje

Majdalenku začal v bříšku šimrat kamarád, který přestane, jen když dostane mlíčko.
A mlíčko je v lahvičce a tu mi nosí maminka, vzpomněla si Majdalenka a pootočila hlavičku.
Ach jo, maminka i tatínek spinkají, povzdychla si, jak to miminka umí. Musím je vzbudit, rozhodla se a chystala se k pláči.
Pak si však vzpomněla, jak její slzy mamince pokaždé naženou strach.
A maminka má strach od chvilky, co jsem se narodila. Ještě když jsem byla u ní v bříšku a něco mě nutilo utíkat ven, pořád mě prosila: Ještě ne, Majdalenko, ještě ne. Ale já jsem prostě musela ven.
Majdalenka si pod peřinkou podrbala bříško. Ten zlobivý kamarád ji šimrá víc a více. Ale ona nechce plakat. Nechce maminku polekat. Kdyby se tak maminka vzbudila sama.
Náhle se za oknem kutálí bílý koláč.
Tam je mlíčko, zajásala Majdalenka. Natáhnu ruku a trochu si podám. Ale ať natahovala drobné prstíky sebevíc, mlíko z bílého koláče si nesundala.
"Copak si přeješ, Majdalenko?" ozvalo se vedle její postýlky.
Majdalenka obrátila tvářičku od měsíčního kola a spatřila svou nejoblíbenější sestřičku z porodnice. Stejně jako ostatní miminka neznala její jméno. Sestřička byla milá jako maminka, ale celá v bílém. Každý večer v porodnici se Majdalenka těšila, až bílá sestřička přijde, skrz průhlednou stěnu inkubátoru prostrčí ruku a Majdalenku napojenou na ty divné hadičky pohladí. Majdalence se potom vždycky krásně usínalo.
Teď doma Majdalenka vztáhla k bílé sestřičce ručičky a nechala se zvednout.
"Přeju si mlíčko z toho koláče," odpověděla usmívající se Majdalenka.
"Tam ale žádné mlíčko není. A není to koláč, ale luna a já jsem na ní doma," odpověděla bílá sestřička.
Majdalenka překvapeně zamrkala: "Vy nejste doma v porodnici jako ostatní sestřičky?"
"Ne, protože já jsem bílá paní luny. Chodím po všech porodnicích, opatruju všechna miminka a jejich maminky. Opatruju tebe i tvou maminku od okamžiku, kdy jste se setkaly. Od okamžiku, kdy jsi u ní začala růst v bříšku. A teď si myslím, že bys potřebovala, aby se tvá maminka vzbudila."
Majdalenka přikývla a bílá paní ukázala na paprsky své luny. "Za okamžik paprsky polechtají víčka tvé maminky a ona procitne. Dočkáš se mlíčka," řekla a vrátila holčičku do postýlky.
Majdalenka se začala těšit na chuť mlíčka a taky na to, že ji zlobivý kamarád v bříšku konečně přestane lechtat.
Teď stříbrobílé paprsky osvětlily maminčinu tvář a ona otevřela oči. Když pak spokojená Majdalenka spočívala v její náruči a nasávala z dudlíku vytoužené mlíčko, bílá paní se vracela k luně a přitom Majdalence říkala: "Jsem s tebou stále, Majdalenko. Se všemi lidmi jsem stále. Zítra večer si s tebou přijdu znovu povídat, abys na mě nezapomněla. Až vyrosteš, budeš mamince a všem lidem vyprávět, jak vás opatruju."

Autorka: spisovatelka Renata Štulcová http://rafaelovaskola.blog.cz/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama