Mraky plné přání

14. září 2011 v 21:17 | Polgara |  HRAVÉ POHÁDKY
Malá Markétka seděla přede dveřmi a snažila se uhádnout tvar bílých mráčků na obloze. Vždy ji totiž fascinovaly ty roztodivné tvary, které ty zvláštní, bílé úkazy na obloze vytvářely. Pokaždé, když se maminky zeptala, jak ta bílá věcička vzniká, dostalo se jí pokrčení ramen. Její babička byla sdílnější. Pokaždé si vzala Markétku na klín a začala prstem ukazovat na jednotlivé mráčky. Tu se jeden proměnil na tygra honícího bezbranné zvířátko, ale ono zvířátko, pokaždé nějakým zázrakem uniklo. Jindy to byl delfín vyskakující z vody a potřetí kotě hrající si s klubkem.
"Ale babičko," ozvala se jednou netrpělivě Markétka. "Já bych ráda věděla, odkud se mraky berou."
Babička se zasmála a prohrábla své malé vnučce vlnité černé vlásky. Jaký to rozdíl oproti bílým polštářkům na obloze.
"Kde se berou ty bílé, věčně nadýchané mráčky? Moje maminka mi kdysi vyprávěla o tom, že takový mráček se objeví pokaždé, když někdo zatouží po něčem, co zatím nemůže mít. Dalo by se říct, že to jsou podoby nesplněných přání a pokaždé, když na nějaký pohlédnu, představuji si, co se za tím tvarem může skrývat. Bílou barvu mají, protože se jedná o čistou, ještě neposkvrněnou myšlenku. Tyto myšlenky jsou nejvzácnější a nejčistší ze všech."
"Takže, když pohlédnu na jakýkoliv mráček, mohu si pod ním představovat příběh?" Otázala se zvědavě Markétka a hned ji napadlo, co tedy znamená, když mráčky zčernají.
"A proč jsou některá oblaka černá?"
Babička se usmála. Všechny děti mají společnou velkou fantazii a zvídavost.
"Nu, existuje jeden zlobivý skřítek, který nesplněná přání občas pomíchá, díky čemuž dojde ke změně barvy a nálady oblohy. Všechno se najednou jakoby zastaví, nastane ticho, tma, dokonce i vítr přestane foukat, a pak…pak se všechno pomíchá dohromady. A zbytek už znáš."
Starší paní pohlédla na svoji vnučku, která jí mezitím usnula na klíně. Usmála se. Jak málo stačí dětem k tomu, aby se odebraly do říše snů a začaly snít. Opatrně vzala malou do náruče, a tak aby dveře, co nejméně vrzaly, je otevřela a vešla do domu. Jakmile položila Markétku do postýlky, zatáhla záclony. Než opustila dětský pokoj, všimla si, že Markétka si ze spaní něco mumlá. Chvíli zůstala stát na prahu a pozorovala spící vnučku. Pak, skoro jako duch, vycouvala z pokoje a zavřela.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama