O žárlivém dni, spanilé noci a puklém srdci slunečního boha

25. září 2011 v 21:51 | Lúmenn |  HRAVÉ POHÁDKY
O žárlivém dni, spanilé noci a puklém srdci slunečního boha

Napsala blogerka Lúmenn http://lumenn.blog.cz/

Náš příběh se odehrává v dávné době, kdy sluneční bůh brázdil oblohu od východu k západu a od západu na východ, nikdy nemizel za obzor a tak na zemi bylo stále světlo. Lidé spali, kdy chtěli, nebáli se divokých zvířat, která se k nim nemohla za světla nepozorovaně přiblížit, stále viděli na ostatní a protože před sebou neměli co skrývat, neexistovaly sváry a nepřátelství.
V těchto nádherných časech žili na zemi ještě čarodějové, kteří ovládali mocná kouzla, kterými pomáhali lidem. Jedním z nich byl i Den. Den byl starý muž, velice moudrý, ale také upjatý a nevrlý. Měl za ženu mladou dívku jménem Noc, která se mu kdysi, snad okouzlena jeho moudrostí, zaslíbila. Nyní však smutně bloudila prosluněnými zahradami a lesy, s prázdným a vyprahlým srdcem, osamělá a znuděná. Den byl zalezlý v jejich domě a opět mudroval nad starými svitky a knihami a své krásné mladé ženy si nevšímal. Jedinou společností jí tak byla v osamělých chvílích kočka, ale i ta teď pobíhala kdo ví kde. Noc ronila slzy nad svojí samotou a ponořena do nešťastných myšlenek kráčela krajinou a ani si nevšimla, že sluneční bůh, plující v zářící loďce po obloze, se na ni už hodnou chvíli z výšky dívá a nemůže odtrhnout zrak.
"Krásná dívko," uslyšela za sebou náhle líbezný melodický hlas. Otočila se, ale nikoho neviděla, přestože louka, po které kráčela, byla dokonale ozářená sluncem. Pak ji napadlo pohlédnout nahoru, ale hned rychle odvrátila zrak a padla na kolena - protože zírala do tváře samotného slunečního boha.
"No tak," řekl tiše, ale zvučným hlasem bůh. "přede mnou nemusíš padat na zem. Jsem možná bůh, ale cítím se stejně osaměle jako ty. Jsi krásná, že i moje záře je proti tobě jen blikotavé světlo skla vedle rozzářeného diamantu, avšak tak smutná, že jsem neodolal a musel slétnout níže a zeptat se, proč?"
Noc byla celá uzardělá, že smí mluvit se samotným bohem, ale byl k ní tak laskavý a milý, že se brzy rozpovídala o svém starém muži, o samotě a nudě, kterou prožívá a bůh se usmíval a byl šťasten, že má na své dlouhé pouti tak půvabnou společnost. Noc kráčela po zemi a bůh nad ní plul ve zlatavé loďce a povídali si, až došli k západní hranici země Slunce.
"Co je za ní?" zeptala se zvědavá Noc.
"Země tmy," odpověděl bůh. "Do ní mé paprsky neproniknou a není tam vidět ani na krok. Žijí tam podivná temná stvoření a nikdo se nikdy neodvážil tam vejít. Pojď, zde má pouť končí a já se navracím zpět až dopluji zase k východní hranici a tak to bude až do skonání věků."
"Je mi líto, že jsi na své cestě tak osamělý," zašeptala Noc.
"Chtěla bys mi dělat společnost?" otázal se bůh a slétl tak nízko, že se mohl dotýkat Nociných vlasů. Jeho dotek však nepálil, byl něžný a příjemný, takový, jaký Noc nepoznala za celý život.
"Nemohu s tebou zůstat," řekla Noc a tvář jí posmutněla. "Musím se vrátit ke svému muži, čaroději Dnovi, jistě už mne očekává."
"Jsem bůh," zaškaredil se její zářící společník. "A čaroděj mi nemůže bránit, abych byl se ženou, do které jsem se zamiloval. Má drahá, řekneš-li ano, vezmu tě do své sluneční loďky a budeme se plavit spolu nebeskou bání až navěky."
"Ano," zašeptala Noc. "Chci s tebou putovat nad zemí a být světlem pro všechen lid. Ale než odejdu od Dna, chci se ještě naposled podívat domů a rozloučit se s tím místem, které už nikdy nenavštívím."
"Ovšem, má lásko," svolil bůh. Pak usadil Noc do své lodě a pluli po obloze až nad město, kde žil čaroděj Den. Tam vysadil dívku na střechu jejího domu a domluvili se, že než bůh doletí k východu a zpět, bude na něj čekat zase zde.
Bůh se vznesl a jeho záře se vzdálila. Noc sešla po schodech do domu a tiše proklouzla do svého pokoje. V tuhle dobu Den spával ve své pracovně a tak si chtěla jen vzít pár věcí a rozloučit se s kočkou, svým jediným věrným společníkem. Ale sotva vešla do pokoje, zkoprněle se zastavila. Den stál uprostřed místnosti, mračil se a z jeho očí sršely blesky.
"Ten zářící blázen! Ten zlatý pitomec! Bůh? Pche! Cucák v ohnivé loďce mi nebude krást mou ženu! Všechno vím, všechno jsem viděl, myslela sis, že na to nepřijdu? Ty jsi moje, rozumíš?" Den zuřil. Máchal rukama a rozbíjel nábytek mohutnými kopanci. Ubohá noc se třásla a její kočka jí celá vyděšená skočila do náruče.
"Chci odejít se slunečním bohem," řekla nakonec dívka slabým hlasem. "Milujeme se."
"Tak ty chceš odejít?" zasyčel čaroděj. "Tak vy se milujete?" zaječel. "To nedovolím!"
Den rozpřáhl ruce a zamumlal zaklínadlo. Noc, stále držíce kočku v náručí, se roztočila dokola. Cítila jakoby ji něco unášelo do dálky. Obraz pokoje slábl a na její oči padla poprvé v celém jejím životě tma. Nic neviděla. Jen svírala kočku ve své náruči a nehybně stála ve tmě. Nevěděla, kam ji Den zaklel, ale v hloubi duše slyšela hlas: "Jsi na temné straně světa. Tady je tma, stvůry a strach. Tady zůstaneš na věky, protože jsi milovala slunečního boha."
Sluneční bůh mezitím připlul až nad čarodějův dům, ale jeho láska na střeše nečekala. Místo krásné Noci stál na střeše čaroděj Den, mračil se a měřil si boha opovržlivým pohledem.
"Čaroději!" zahřímal bůh. "Vzal jsi mi, co mi patří. Kde je Noc, má vyvolená?"
"Ne, sluneční bože," odpověděl ostře čaroděj. "Ne já, ale ty jsi mi vzal to, co mi patří. Chceš vědět, kde je má žena Noc? Leť na západ a spatříš ji!"
Bůh vyrazil a jeho loďka byla jako zářící šíp, který hřímal a sršel plameny. Lidé se skrývali a padali k zemi před tím hlukem a žárem. Když sluneční bůh dorazil až k západní hranici země Slunce, prorazil temnotu svým zrakem a uviděl, že na vyprahlé pláni plné kráterů a popela, stojí Noc, jako vytesaná do kamene a okolo jejích nohou se motá malá kočka.
Zařval tak mocně, že se otřásla celá země. Zařval podruhé a otřásla se srdce všech, kteří někdy spáchali něco špatného. Zařval potřetí a otřásl se jen jediný dům v celé zemi - dům čaroděje Dna. Starého muže zavalily kameny a trámy a on zůstal v krvi ležet pod sutinami.
Sluneční bůh posílen svou láskou prolomil hranici světla a tmy a letěl nad temnou krajinou, poprvé za celé počítání času ji ozářil světlem, až doletěl k Noci. Jaké však bylo jeho zklamání, když zjistil, že dívka je vážně vytesaná do kamene a jen kočka, překvapená z náhlého světla mhouří žluté oči a zírá do Slunce.
Bůh se rozletěl zpět ke Dnovu domu a jestli předtím letěl jako ohnivý šíp, teď byl jen horoucí šmouha na obloze. Tak pálil, že se vypařily mnohé řeky a jezera a zakryly jeho hněv parou, tak rychle spěchal, že se kolem něj zvedl uragán a proháněl se nad pohořími, lesy i vesnicemi lidí. Nakonec dorazil až k domu čaroděje, který před chvílí zbořil svým řevem.
Nalezl starce pod sutinami a vytáhl ho. Den byl celý zkrvavený, ale ještě sípavě dýchal. Sluneční bůh s ním zoufale zatřásl a Den otevřel oči. Vyplivl krev a zašklebil se. "Kde je?" zařval bůh. "Kde je Noc? Hledal jsem ji ve tmě, ale není tam! Kam jsi ji ukryl, řekni, čaroději!"
"Hlupáku," zasípal čaroděj. "Hloupý zamilovaný blázne! Copak to nechápeš? Ona je tma!"
"Ona…je...jak jsi mohl? Jak jsi mohl?" sluneční bůh třásl s čarodějem a z očí mu stékaly jiskřící slzy.
"Chtěl jsi mi ji sebrat," vykašlal Den další chuchvalec krve a oči se mu obrátily v sloup. Pak se ale na boha zahleděl zarudlýma očima. "Teď jsem ji vzal já tobě. Navěky!"
"Ne, to nesmíš!" zakvílel bůh. "Vrať mi ji. Vrať ji do světla!" Bylo však již pozdě. Čaroděj zemřel a nikdo jiný na světě neměl tu moc zlomit jeho kletbu. V tu chvíli puklo slunečnímu bohu srdce a jeho úlomek se dokutálel až na noční stranu světa. Odrážel se v něm zlomek boží záře a pohladil smutnou tmu, kterou teď byla Noc. Za čas se mu začalo říkat Luna a její světlo přitahuje všechny milence a taky kočky - tvory, kteří jako první začali žít ve tmě, aby uctily památku Noci.
A co Den? Ani on neunikl svému prokletí. Jeho duše zůstala zakotvená ve světlé části světa, stejně jako duše Noci byla navěky zakletá do té temné. Sluneční bůh nepřestával putovat ve své loďce a stíhal tmu, která mu však stále unikala. Světlo Dne a tma Noci se střídaly na zemi tak, jak bůh plul nad krajinou a vždy na kratičký okamžik se světlo a tma smísilo, jakoby se Noc se slunečním bohem políbili, než bůh odplul roznášet světlo dál a krajinu pohltila Noc. Této chvíli se později začalo říkat soumrak a červánky, jež ho doprovází, značí, že Den se hněvá a zuří, protože láska zvítězila nad jeho kletbou a i když je sluneční bůh a Noc každý jinde, přesto jsou spolu a tak to bude na věky.

Napsala blogerka Lúmenn http://lumenn.blog.cz/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 1. října 2011 v 12:50 | Reagovat

Velice zvláštní pohádka. Líbí se mi, jak je to napsáno, atmosféra starých mýtů a hlavně nápad.
Konec mi ovšem přišel trochu zmatený, od chvíle, kde Slunce zbořilo dům denního čaroděje jsem se začala ztrácet a poslední odstavec jsem jen přeletěla očima.
Což je škoda, jinak je ta pohádka (moderní báje) skvělá. Určitě bych ji jako díte hltala. :-)

2 Elena Elena | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 8:18 | Reagovat

Naprosto souhlasedm. Na schve1lened leadu je u nich běžne9 čekat i přes tři měsedce a odpoveddajed jen na dotzay, co se jim zrovna ledbed. Vyčke1ve1m u nich jen kvůli jedne9 pozastavene9 exkluzivned kampani, kterou už ale asi stejně nespusted.Ono jako obecně na každe9 affil sedted je něco, co se mi ne zrovna ledbed. Jen u Cresco se toho sche1zed nějak vedc. Přijde mi, jako by to dělali doma na koleni a akore1t nestedhali. Těžko ředct. Snad majed potencie1l to zlepšit   Je1 fakturuji na affilech jen něco me1lo přes 15k měsedčně. V naproste9 většině affiliate sedted ale fakturuji každfd měsedc (rozuměj   dose1hnu na če1stku k vfdplatě). Kampaně Cresca jsem měl nasazene9 nějakou dobu a vydělal jsem pouze vstupned bonus a 50 Kč z kampaně, kterou už smazali a s ned i tu provizi. Pro vysvětlened: Samozřejmě z opatrnosti jsem na ně (co se objemu tfdče) nesměroval že1dnfd ze1zračnfd traffic, nicme9ně jine9 sedtě jsem si proklepe1val stejně a vždy vydělal. Zde ne.Každope1dně jak už jsem psal všude je něco. Někde je to špatne1 komunikace, někde splatnost faktur, někde neznalost affiliate managerů nebo jejich fakticke1 nespolupre1ce s partnery. Na farovni kampaned pak nedzkfd konverzned poměr, ve1gned popis kampaně   nejasnfd popis schve1lene9ho leadu, nejasnfd popis toho, na co ne1vštěvnedka webu připravit po pode1ned třeba že1dosti o půjčku: Me1 čekat hovor nebo nejprve zkontrolovat a potvrdit e-mail? Me1 si připravit nějake9 dokumenty?

3 cheap car insurance cheap car insurance | E-mail | Web | 2. května 2015 v 3:03 | Reagovat

Going to put this article to good use now.

4 Marloes Marloes | Web | 20. července 2017 v 1:36 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone6. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Podrobností WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama