O Kulíškovi a zlaté mušce

15. září 2011 v 18:29 | Alča |  TERAPEUTICKÉ POHÁDKY

O Kulíškovi a zlaté mušce

Autorkou blogerka Alča, její blog zde http://woonderworld.blog.cz/

Jednoho krásného slunečného dne, možná to bylo pondělí, ale možná také čtvrtek, přišla do jedné nemocnice na kraji města mladá a krásná budoucí maminka. Bříško měla trošku víc kulaté, než je obvyklé - v bříšku totiž přebývalo miminko. Bylo to ale tuze malé miminko, takové, které by se vešlo i do dlaně. Miminko, které ještě mělo nějakou dobu spát a plavat v maminčině bříšku - a které se rozhodlo, že tomu tak nebude a že prozkoumá svět mnohem dříve, nejlépe hned. A jak si usmyslelo, tak také udělalo…
Za pár hodin už z budoucí maminky byla maminka opravdová a malý bledě růžový Kulíšek už neplaval v teplé skrýši jejího bříška, nýbrž se pomalinku rozkoukával po světě, který byl tak studený a plný divných pánů v bílém oblečení a sestřiček v bleděmodrých úborech, které jen lamentovaly nad tím, jak moc právě tohle zlobidlo spěchalo na svět…
Než se Kulíšek nadál, ocitl se ve velkém skleněném akváriu, kde bylo teplo a kde ležel na měkké podložce, a dokonce už ani neměl hlad - jen jeho maminka pořád nikde! Když se za ním konečně mohla přijít podívat, usmívala se na něj, a Kulíšek byl nesmírně šťastný! A pak, po nějakém čase, mu dovolili dokonce i opustit ono divné akvárium, ve kterém přebýval. Položili ho do měkké postýlky, přikryli světle modrou dečkou, usmívali se na něj a hráli si s jeho prstíky. Kulíšek byl tak moc šťastný, že se pořád jenom smál a nikdy neplakal. Dokonce i maminka se tomu divila…
Jenže jednoho dne se něco změnilo - ve velké místnosti plné pochrupujících miminek se ozýval tichý pláč.
"Proč pláčeš, Kulíšku?" zeptal se najednou neznámý hlas a plačícímu Kulíškovi něco zabzučelo u ucha.
Zmáčknul pěstičky ještě pevněji, párkrát zakopal nožkama a zvědavě se rozhlížel, kdopak to na něj mluví.
Pak spatřil malou mušku s úsměvem na tváři a chápavýma očima. Nebylo to ale jen tak nějaká muška - tahle byla zlatá. Kouzelné mušky bývají zlaté. A také červené. Nebo žluté jako slunečnice…
Kulíšek pochopil, že to ona na něj mluvila. Párkrát ještě vzlyknul a pak řekl.
"Ostatní miminka se mi smějí, že jsem moc malý. Říkají, že jsem přišel na svět dříve, než jsem měl. Říkají také, že takhle malé miminko nebude mít nikdo rád…"
Jakmile dopověděl, dal se znovu do usedavého pláče.
Muška se vznesla a zastavila se přímo nad Kulíškovou malou hlavičkou. Pak moudře pravila: "Poslouchej, Kulíšku, něco ti řeknu. Je to moc důležité a ty si to budeš pamatovat celý svůj život. Nezáleží na tom, jak jsi velký. Nezáleží na velikosti tvé dlaně nebo na délce tvých nohou. Jediné, na čem opravdu záleží, je velikost tvého srdce a velikost činů, které vykonáš. Záleží na tom, kolik lásky jsi schopen rozdat, kolik pochopení, něhy a přátelství dáš svým blízkým. Podle toho budou ostatní soudit tvou velikost. I malí lidé mohou být velcí. I malé věci mohou přinášet mnoho radosti. A to, jestli tě někdo bude mít rád, nezáleží na tom, jak vypadáš - ale na tom, jaký jsi uvnitř. Jedině to je opravdu důležité."
Kulíšek přestal plakat. Přemýšlel nad tím, co mu řekla zlatá muška, a pochopil, že má pravdu. Chtěl jí poděkovat, ale ona už byla pryč. Rozhlížel se, hledal ji, místnost však byla tichá a bzučení kouzelné mušky se neozývalo.
Kulíšek zavřel oči a spokojeně usnul. Nikdy už potom neplakal proto, že je malý a když se mu jiná miminka smála, myslel si své.
A když potom Kulíšek vyrostl, stejně si pamatoval to, co mu zlatá muška tajně pošeptala do ouška jednoho kouzelného večera. Nesmál se potom ani tlustým ani hubeným, ani velkým ani malým, ani hezkým ani ošklivým; nesmál se nikomu, protože už kdysi pochopil, že to, co je důležité není nikdy na povrchu - ale že se to skrývá uvnitř a člověk to může rozpoznat nikoli očima, ale pouze svým srdcem…


Autorkou blogerka Alča, její blog zde http://woonderworld.blog.cz/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama