O okousaném kosatci

29. září 2011 v 17:12 | Zuzka Zaharowska |  HRAVÉ POHÁDKY
O okousaném kosatci

Autorka: Zuzka Zaharowska, lektorka kurzů průvodcovství rodičovstvím, publikuje na http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz


V zahradě u domku tety Přibylové byste našli spoustu rostlinek, skalniček, keříčků, kvítků... No
nepočítaně. A teta se o ně pěkně a ráda starala, to ano, ale jen o ty v předzahrádce. Na zadní dvorku,
snad o tom sama ani nevěděla, se v koutku krčil malý kosatec. Její dvě kozičky ho vždycky stihly
okousat stejně jako trávu okolo, tak rychle, že si ani nevšimla, že tam něco roste. Takové okusování, to není nic příjemného. Roky a roky ho takto okousávaly. Popravdě vám řeknu, že kosatec byl opravdu nešťastná rostlinka.

Jeden rok, bylo to zrovna v první jarní den, začalo sluníčko kosatec opět tahat zpod hliněné
peřiny. Ale ten si jen povzdechl. "Ne ne sluníčko, tento rok už ne, už zůstanu tady pod hlínou schovaný a už nepovyrostu. Už žádné okusování!"

Přešlo pár týdnů, kořínek kosatce vykukující z okousané trávy viděl jak kolem chodí kozičky a
jak nějak rozmrzele přechází po zadním dvorku i tetička. Rozhodla se udělat jarní úklid. Procházela
dvorem, tu něco uklidila, tu něco vykopala nebo uhrabala, zasadila až motykou vykopla i ten kořen
kosatce. Teta si nejspíš myslela, že je to nějaký uhynulý starý kořen a hodila jej s jiným zahradním
smetím na kompost. Sluníčko začalo kosatec přemlouvat ať vyroste ať vykvete, že ještě není úplně
pozdě. A jaro je v plném proudu. Pár dní tam kořínek kosatce vleže pod posekanou trávou přemýšlel. Sem tam kouknul ven a všiml si že tam žádné kozičky nechodí, že je teta ke kompostu nepouští, aby ho nerozvrtaly. To už ho nemusely sluneční paprsky dlouho pobízet. Vadnoucí trávou prostrčil pár výhonků, zapustil nové kořínky a už se na něm začaly dělat i listy.

Za pár dní, když přišla teta Přibylová ke kompostu něco vyhodit, nevěřila svým očím, že jí na
kompostu nejen něco roste, ale dokonce i kvete. Květy kosatce ještě nikdy neviděla jak rychle mu
pupeny kozičky vždy snědly. Byly půvabně žluté a zvláštně kudrnaté a nejzvláštnější byly na kosatci listy. Protože je léta a léta kozy okusovaly měl je moc roztomilé, malé, jaké nikdy na žádném jiném kosatci ani v předzahrádce neviděla.

Pohádka by mohla už končit. Kosatec přesadila do předzahrádky a tam byl konečně spokojený.
Ale to nebylo všechno! Sousedé, co okolo chodili, prosili tetku Přibylku, ať jim dá nějakou odnož
nebo kořínek z toho kosatce, protože takhle hezký neviděli. Až se po pár letech tetička rozhodla, vzít jej na výstavu do Věžek u Kroměříže. Kosatec by se už nikdy nechtěl na dvorek ke kozičkám vrátit, to ne, ale také dobře věděl, že tu první cenu co vyhrál, vyhrál díky jejich několikaletému okusování. A odnože toho kosatce se můžou prodávat a řízkovat a množit dál a dál a kozlíkových kosatců, jak je teta nazvala, bude čím dál víc.

Autorka: Zuzka Zaharowska, lektorka kurzů průvodcovství rodičovstvím, publikuje na http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:21 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama