Zimní pohádka

13. září 2011 v 17:49 | Mami |  Pohádky pro vlastní děti
Vysoko v horách, ve vzdálené zemi, vládl mocný a bohatý vladař, Pán zimního času.
Měl všechno bohatství, které vůbec může být, chyběl mu však někdo, kdo by se s ním nad poklady radoval. Bydlel ve svém sídle sám, protože každý živý tvor, který se do ledových skal odvážil, umrzl.

Pán zimního času se z nejvyšší hradní věže často dívával na svět pod horami. Zaujala ho rodina chudého dřevorubce, kolem jehož skromného stavení bylo pořád veselo a živo. Mladí ani staří neměli žádné bohatství, a přitom vypadali šťastně a spokojeně.

Jednoho zimního večera se přihnala děsivá vánice, hradní pán stál u okna svého paláce a sledoval, co se bude dít. Najednou uslyšel pláč. Podíval se dolů a zahlédl děvče z dřevorubcovy chaloupky. Asi se ztratila ve vánici a zabloudila opačným směrem. Neúprosný chlad však sevřel její ústa a mrazivý vítr odvál poslední tón. Dívka upadla do bezvědomí.

Pán zimního času si oblékl těžký kožešinový kabát a běžel si prohlédnout další ledovou sochu do své bizardní sbírky. Když se však k dívce přiblížil a ucítil její tep, napadlo ho něco jiného: Co kdyby si dívku nechal u sebe? Měl by si s kým povídat a ona by mohla obdivovat jeho poklady. Dlouho se nerozmýšlel, sňal z ramen svůj teplý kabát, zabalil do něj dívku, poté ji vzal do náruče a odnesl do jedné ze svých komnat. Dívka neumrzla, jen hluboce spala.

Po dlouhém spánku otevřela dívka oči a užasla. Zvedla se a nevěřícně si vše prohlížela, od jemné prachové peřiny až po lesklý křišťálový strop. Všechno se v komnatě lesklo až oči přecházely, na stěnách visely obrazy skládané z drahých kamenů a nad postelí se na stříbrných nitích třepetaly hvězdičky z ryzího zlata.

Pán zimního času ji nadšeně pozoroval, a pak se netrpělivě zeptal: "Tak kde je to lepší, tady nebo doma?" Dívka se ulekla, když ho uviděla, a neodpovídala. Až po chvíli se osmělila k otázce: "Kde to jsem? A kdo jsi ty? Jak jsem se sem dostala?" "Jsem Pán zimního času," zaznělo jí v odpověď. "Jsem vladař ledového království. Nenechal jsem tě umrznout, protože se mi líbíš a chtěl bych si tě u sebe ponechat. Nic bys nemusela dělat a žila bys jako princezna. Tak odpověz, kde je to lepší, tady nebo u vás doma?" "Doma," řekla se strachem tiše dívka. "Však ty si zvykneš," prohlásil překvapený Pán,"jen počkej, až tu všechno poznáš."

Pozval pak dívku na hostinu. Mocným kouzlem plnil všechna její přání, která ani nemusela vyslovit. Po večeři se šli projít do překrásných palácových zahrad, kde kvetly ledové růže, jež se třpytily ve svitu luny. Pán dívce vyprávěl o svém bohatství a doufal, že s ním bude chtít zůstat: "To všechno kolem ti bude patřit, zůstaneš-li tady se mnou."

Po noční procházce dívku doprovodil do její komnaty. Dívka usnula velmi brzy, uspala jí líbezná hudba připomínající zlaté rolničky.

Když se ráno probudila a zjistila, kde je, smutně zas zavřela oči.
"Dobré jitro přeji, "usmál se Pán zimního času. "Máš hlad?"
"Ne, nemám,"bránila se dívka.
"Copak je? Nač myslíš?" vyzvídal překvapený Pán. "Cožpak tady není lépe než doma?"
Dívka si opět sedla, měla však svěšenou hlavu a mlčela. Teprve zadlouho odpověděla: "Kdybych tak byla se svými bratry a sestrami, to by bylo jiné."

Pán se zasmušil: "Rozmysli se dobře, ať jednou nelituješ. Podívej se kolem sebe, rozhlédni se po tom množství pokladů. Jsou ti opravdu dražší ti chudáci u vás doma?" Dívka se chvíli rozhlížela a pak jen zakývala hlavou.

Pán zimního času se nerozzlobil, jen ještě víc zesmutněl. Poté vykonal nejtěžší a nejmocnější kouzlo, které směl použít pouze jednou za sto let: Vrátil dívku zpět do dřevorubcovy chaloupky a svolal stříbrné a zlaté mraky, které nasněžily na svět pod horami všechno bohatství, které v království měl.

Autorkou blogerka Mami (maminka dvojčátek)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama