Dvě růžičky

19. října 2011 v 21:37 | Petra Šolcová |  Pohádky se SKŘÍTKY
Dvě růžičky

Autor: Petra Šolcová, laktační poradkyně a porodní asistentka, publikuje na blogu http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz

Na zahrádce malé jako dlaň, sedávali pravidelně pětiletý Honzík a čtyřletá Zuzanka. Poslouchali kouzelná vyprávění a příběhy jejich milované a stále čiperné babičky Alenky.
Děti u ní trávily všechny soboty a neděle. V létě jim babička chystala dobroty ze zahrádky. Palačinky s jahodami, meruňkové knedlíky, škubánky, nebo lívanečky s malinami. Dětem se až dělaly boule za ušima, pod nosem měly ovocné fousy a obyčejně se tak těšily na babiččino vyprávění, že se jim nechtělo ani mýt. Jenže věděly, že babička by bez toho nevyprávěla. Honzík to občas přece jenom zkusil ošidit.
Když si jednou v parném červenci děti posedaly po obědě kolem babičky, všimla si hned, že Honzík mytí moc nedal. Pod nosem a na rukou má ještě fialové skvrny od borůvkových koláčů. Chvíli babička přemýšlela, jak na něj a pak jí to napadlo.
,,Vidíš, Honzíku, tamhle ty dvě růže pod oknem v kuchyni?!" Honzík přikývl a babička pokračovala:,,A která se ti líbí víc?" Honzík se na růže zadíval pozorněji než jindy a bez dlouhého přemýšlení vyhrkl:,,Přece ta oranžová! Je krásně rozkvetlá a čistá. Ta bílá vedle ní vypadá spíš jako šedivá. Není vůbec hezká."
Všichni tři se zadívali na růže, o nichž byla řeč. A opravdu. Oranžová byla přesně taková, jak ji Honzík popsal. A ta bílá? Bohužel také. ,,Já bych spíš řekla, že než aby nebyla hezká, nikdo se o ní nestará. Já je všechny večer zaliji a zbytek pak už záleží na vílách, které o květiny pečují. Víla, která má na starosti bílou růži, je moc hodná a pomáhá, kde může, ale také nikdy u ničeho nesmí chybět a v tomhle bych, Honzíku, řekla, že je ti skoro podobná," povídá babička a pokračuje:,, Jenže pak nemá čas na svou práci ani povinnosti. Věřím tomu, že je teď někde tady u nás a místo, aby pečovala o svou květinu, která by pak také mohla být krásná, dívá se na tvé neumyté ruce a fialové fousy pod nosem."
A jako vždy měla babička pravdu. Víla Běluška byla schovaná ve větvích stromu a poslouchala, co se dole povídá. Styděla se stejně jako Honzík, který doufal, že unikne babiččinu ostřížímu zraku. Bělušku zase ani nenapadlo, že by o ni mohl někdo z lidí vědět.
Honzík se běžel hned umýt a řekl si, že příště to udělá raději pořádně napoprvé. Běluška se styděla tak, že okamžitě letěla ke květině jí svěřené, aby se o ni mohla postarat. Vymetla pavučiny, vydrbala a vysušila okvětní plátky, vyleštila lístky, až byly krásně svěže zelené. Nakonec otrhala a uklidila všechny suché listy.
Vymydlený Honzík s usměvavou Zuzankou poslouchali babiččin dlouhý příběh o lučním království. Zrovna, když se zvedali k odchodu, padl jim zrak na krásně čistou bílou růžičku, jejíž vůni zavál větřík až k nim.
,,A teď mi, Honzíku, ještě jednou pověz, jak se ti líbí moje růže?," vyzvídala šibalsky babička. Honzík jen nevěřícně zíral a říkal si, že to není možné. Zato babička se spokojeně usmívala, protože věděla, že napravila hned dva hříšníky zároveň.


Autor: Petra Šolcová, laktační poradkyně a porodní asistentka, publikuje na blogu http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama