Jak starý dům ožil

19. října 2011 v 21:42 | Petra Šolcová |  HRAVÉ POHÁDKY
Jak starý dům ožil

Autor: Petra Šolcová, laktační poradkyně a porodní asistentka, publikuje na blogu http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz

Na konci malé vesničky stál starý dům, okna měl vyvěšená z pantů, dveře otevřené a ztrouchnivělé, komín nakřivo a střechou zatékalo. Obklopovala ho kdysi snad hezká, ale teď už dlouho zarostlá zahrádka s dřevěným, poničeným plotem. Slunce sotva protáhlo své teplé paprsky mezi neprořezanými a neošetřenými větvemi starých stromů.
Dům jen smutně pokukoval do vedlejší zahrady, kde stála nově postavená vila na zastřiženém anglickém trávníku. Už snad ani nezáviděl, jen cítil veliký zármutek a osamělost. Už dlouho, dlouho tam takhle stál, chátral a nikdo nepřicházel...
Až pak najednou, když dům už ani nedoufal a pomalu se smiřoval se svým osudem, zastavilo před ním malé červené autíčko. Vyskákaly z něj dvě děti - střapatý kluk a okatá holčička. Za nimi pomalu a rozvážně vystoupili jejich rodiče.
Zborcená vrátka po letech zavrzala a děti vběhly prozkoumat zahradu. Tráva byla tak vysoká, že klučíkovi koukala jen hlava. Drobná dívenka nemohla zpustit oči z rozkvetlého šípkového keře. Byl obalen růžovými květy a voněl tak nádherně, že v prašném městě nikdy nic podobného nepoznala.
Sotva do zahrady vkročili oba rodiče, stačil jim jediný pohled na děti a rázem věděli, že tohle je právě to ono, co tak dlouho hledali. Maminka už viděla, jak se v opravených a natřených oknech pohupují čisté záclonky a v hliněných květináčích září červené muškáty. Tatínek pro změnu viděl, jak opravuje děravou střechu, dává domu nový žlutý kabátek a vsazuje nové domovní dveře...

A pak se začaly teprve dít věci...

Starý dům najednou nebyl sám a opuštěný, rodinka se brzy nastěhovala a on měnil svou původní podobu takřka každým dnem. Rozsvěcel se jak zvenku, tak zevnitř. Komín už nebyl nakřivo, když maminka vařila, stoupal z něj kouř a všude kolem bylo živo. Děti dováděly v čerstvě posekané trávě a pomáhaly natírat nově opravený plot, upevnit poštovní schránku i vytrhávat plevel na zarostlých záhoncích.
Peněz sice neměli nazbyt, ale pomalu pracovali s nasazením všech sil. O to větší byla pak jejich radost nad každým dokončeným dílem, novým nápadem či třeba rozkvetlou kytičkou. Za pár měsíců měl dům opravenou střechu, novou žlutou fasádu a otevřenými čistými okny proudil dovnitř čerstvý vzduch s vůní posečené trávy. Zahrada byla samý květ a krásně voněla a hrála všemi barvami.
Dětem dávno zčervenaly tvářičky. Když nepracovaly na zahradě, stavěly hrady z písku a domečky pro zahradní skřítky. Znaly už většinu stromů, keřů i kytiček, co na zahradě rostly a uměly se o ně i postarat. Pozorovaly ptáčky na dřevěném krmítku, které jim postavil šikovný tatínek a pravidelně jim sypaly zrní.S maminkou zase sedávaly v zahradě nad knížkou a pořádaly výpravy do kouzelných, pohádkových světů...
Nastěhovali se i další noví obyvatelé - kočička Micka, pejsek Špendlík a králičí holčička Brusinka. Všem tady bylo dobře a nikdo by už neměnil.
Na sousední vile se začala drolit omítka. Zahrada byla sice posekaná a upravená, ale bez květin, dětí, zvířat a úplně bez života. Věčně zaneprázdnění majitelé by na ně neměli stejně čas.
A starý dům? Ten už dávno poznal, že získal mnohem víc, než jen novou fasádu. Už nikdy nebyl sám a moc rád poslouchával s dětmi pohádkové příběhy. Spokojeně přitom bafával z komína, když maminka pekla v kachlových kamnech povidlové buchty...

Autor: Petra Šolcová, laktační poradkyně a porodní asistentka, publikuje na blogu http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama