Teplo mámy vlčice

17. října 2011 v 18:49 | Markéta Bartíková |  Pohádky o zvířátkách
Vločky se pomalu snášely k zemi a všechno kolem pokrýval sníh. Vítr se proháněl větvemi stromů, které o sebe vrzaly a vydávaly skřípavé tóny, jako když se poprvé učíte na basu. Na jaře se tu rozléhalo tolik zvuků a různého štěbetání, ale teď se celý les ponořil do ticha. V tom se z dálky ozvalo rozverné štěkaní a vrčení.
"Že mě nechytíš," ozval se smích a kolem jednoho stromu se prohnala koule chlupů.
"Jo, chytím," zavolal druhý hlas a hnal se za ním. Na nedaleké mýtině se na chvíli zastavila smečka vlků. Hlavní vlk Alfa stál na vyvýšeném místě a všechno sledoval přísným pohledem. Hlídal svou smečku, svou rodinu. Tyčil se do výšky a shlížel dolů, kde posedávali další vlci a vlčice, které hlídaly své malé, rozverné děti. Vlčata si hrála kolem a běhala mezi stromy. Schovávala se do sněhu, honila se a polehávala. Jejich teplé kožíšky se jim třpytily, jak se ve vločkách sněhu odrážely paprsky. Vlčata štěkala, vrčela a kňučela a jejich matky je s úsměvem pozorovaly, dokonce i vlk Alfa se občas pousmál. V tom vběhla na mýtinu i nádherná bílá vlčice, která se posadila vedle Alfy a podívala se na hrající si děti.
"Nechoďte moc daleko," zavolala na ně, když se vlčata začala vzdalovat.
"Neboj mami," zavolalo jedno z vlčat a hnalo se za kamarády.
"Neměj o něj strach," promluvil Alfa a sklonil k ní pohled.
"Vždycky se trochu bojím."
Vlčata se hnala hustým sněhem a skákala z místa na místo. Sníh začínal být čím dál hlubší, až v něm začínala mizet. Štěkala a smála se a snažila se chytit jedno druhé. V tu chvíli se k jejich nosům dostalo něco lákavějšího. Jen jedno štěně se za tou vůní vydalo.
"Kam jdeš Toby, mamince by se to nelíbilo," zavolalo jedno z vlčat a dívalo se za svým kamarádem.
"Jenom se podívám," opáčil Toby a dál se plížil za vůní.
"Neblázni, nemáme chodit daleko. Určitě je to jen veverka."
"Nebuďte sraby, uděláme si z ní srandu."
"Já tam nejdu," zamračila se jeho kamarádka a vrátila se k ostatním. Toby zakroutil hlavou a dál se plížil k malé štěrbině, která se udělala mezi kameny. Přišel k ní, začichal a začal se v ní tlapkou hrabat. Zevnitř se ozývalo vyděšené pištění. V tom se veverka vyhrnula ven, srazila Tobyho k zemi a šplhala se nahoru po zmrzlé skále. Zadrápala nožkami a zmizela. V tu samou chvíli se uvolnil ledový kus, který ležel na skalce a zřítil se na nebohého Tobyho. Lesem se rozlehlo bolestné kňučení. Vlčata se vyděsila a už si to hnala k němu.
"Co se stalo?," křičela jedna přes druhého. Toby ležel na zemi a plakal, kus ledu mu totiž chytil nožku a on ji nemohl dostat ven.
"Počkej tady, půjdeme pro pomoc," křičeli kamarádi a utíkali zpátky ke smečce.
"Je zle, je zle," volala už z dálky. Alfa zbystřil, seskočil z kamene a utíkal za mláďaty.
"Copak se stalo?" zeptal se a ostatní mu to okamžitě začali vykládat. Maminka se lekla, nečekala na ostatní a utíkala ke svému mláděti. Velkými skoky se hnala lesem, za bolestným kňučením Tobyho. Ležel ve sněhu a snažil se dostat nožku zpod ledu. Maminka se k němu přihnala a začala ho konejšivě olizovat.
"Bude to dobré."
"Maminko, nemůžu se dostat ven," kňučel Toby.
"Bude to dobré Toby," usmála se na něj a pak se dala do vyhrabávání, ale bohužel nemohla dostat jeho tlapku ven. Začínalo se stmívat. Celá smečka stála kolem a dívala se na chudáka Tobyho.
"Musíme jít," promluvil Alfa. "Brzy bude tma a mnohem větší zima, musíme se někde schovat."
"Nemůžu ho tady nechat. Je to můj syn. Tady venku zmrzne," kroutila hlavou vlčice a postavila se k Tobymu.
"Nemáš na výběr, zmrznete tu oba. Zachraň se,"promluvil Alfa tichým hlasem a snažil se ji přesvědčit k odchodu. Vlčice se, ale otočila a smotala se do klubíčka kolem svého štěněte.
Vlk kývnul a odešel. Vlčata plakala a na rozloučenou olízla Tobymu čumák. Rozloučili se s nimi a všichni odešli hledat teplé místo ke spánku.
Nadešla tma, okolí potemnělo a větve stromů házely strašidelné stíny.
"Maminko, já se bojím," plakal Toby a rozhlížel se kolem.
"Neboj se synáčku, jsem tu s tebou. Zůstanu tu s tebou a ochráním tě přede vším zlým," šeptala maminka a začala jemně broukat ukolébavku.
"Maminko, je mi zima," zakňučel Toby, ale maminka se k němu ještě více přitiskla a zahřívala ho svým tělem. Lesem se ozývaly strašidelné zvuky a začínal padat sníh. Maminka tiše broukala a Toby konečně usnul. Tiskla se k němu a dál tiše broukala. Tobymu se spalo dobře, protože slyšel hlas své maminky a cítil se v bezpečí. Zůstala s ním a zahřívala ho svým tělem, i když i jí začínala být zima.
Lesem se ozvalo zakrákání a Toby otevřel oči. Musel zamrkat, protože mu do nich svítilo teplé sluníčko. Jeho paprsky tančily na jeho kožíšku a zahřívaly, a proto mu bylo příjemně teplo. Otočil se a olíznul mamince čumák. I ona se vzbudila a otevřela oči. Sluníčko je oba zahřívalo a oni se na něj smáli. Paprsky se plazily i po ledové krustě, která se začínala měnit ve vodu. Po chvíli to paprsky konečně dokázaly a led prasknul. Toby šťastně zaštěkal a vytáhnul tlapku zpod ledového balvanu. Maminka radostně zavyla a začala svého synka olizovat. Oba vstali a zamířili po stopách své smečky, která je nadšeně přivítala mezi sebou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michaela Pitrenová Michaela Pitrenová | 8. května 2012 v 22:57 | Reagovat

Opravdu nudný!!!! :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-?  :-?  :-?  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama