Největší vánoční přání

13. listopadu 2011 v 21:04 | Petra Šolcová |  VÁNOČNÍ tvorba pro kulíšky
Největší vánoční přání

Vojtíšek klečí u okna, bradu má podepřenou a pozoruje velké baculaté sněhové vločky, které již od rána dopadají na bílou zem. Nebe je tmavošedé a pomalu se začíná stmívat. Normálně by v tento čas skákal radostí, na místě by vydržet nemohl a svou nedočkavostí by rozesmíval všechny dospělé kolem. Dnes je totiž Štědrý den. Jindy by se jistě nemohl dočkat, ale dneska je všechno jinak. Není doma se svými rodiči, ale u dědy a babičky a celé letošní svátky oslaví s nimi.
Vojtíšek má babičku a dědu moc rád, obyčejně je nadšený, když se k nim jede, ale...
Babička je pracovitá a čiperná, otáčí se v kuchyni od samého rána. Vaří rybí polévku, smaží housku, řízky... Rovná na sváteční mísu vanilkové rohlíčky, linecké koláčky, oříškové pracny i Vojtova oblíbená vosí hnízda. Vše v kuchyni i po celém domě se leskne. Na stole je parádní vyšívaný ubrus, všude bílé utěrky, na plotně voní františek a z rozhlasu hraje jedna koleda za druhou. Babička, jako každý rok, už rozložila veliký papírový betlém. Ježíšek ještě zůstal schovaný, babička ho vyndavá až na Boží hod. Vojtíškovi pro radost cinká na stole stromeček se čtyřmi svíčkami. Dědeček je celé odpoledne zavřený v obývacím pokoji a chlapec tuší proč...

Vojtíšek by se chtěl těšit, celý rok byl přeci hodný a Ježíšek mu určitě chystá pod stromeček překvapení...
Jenže Vojtíškovi to letos vůbec nejde od srdce. Důvod je prostý. Nejsou tu s ním rodiče. Copak tatínek, ten prý brzy přijede a taky s nimi pověčeří. Ale maminka. Ta nepřijde... Ani Lucinka. Vojta na to jen pomyslí a už utírá slzu, žmoulá v ručkách svého medvídka, ... Když tu si náhle na něco vzpomene a pohlédne k nebi.
"Andělíčci, prosím vás, babička říká, že když má člověk starosti, nebo přání, má poprosit o pomoc andělíčky, nebo pána Boha. Já to ještě nikdy nedělal a tak nevím, jestli to budu umět. Ale musím to alespoň zkusit...
Ještě když jsme sbírali s dědou poslední kaštany, nevím už jak je to dlouho, ale dlouho, se mi narodila sestřička Lucinka..." Vojtík se odmlčí a utře si další slzu. "Já vím, že je to moc dobře, že už nebudu sám, ale... Andělíčci, viděl jsem ji zatím jenom na fotkách, co nosí tatínek. Nejdřív jsem se lekl, byla menší než panenka sousedovic Verunky a... měla všude malé trubičky, zakrytá očička, veliké pruhované ponožky a obrovskou čepici. Ležela na bílém kožíšku ve skleněném domečku, o kterém tatínek říkal, že se jmenuje inkubátor a nahrazuje naší Lucince maminčino bříško. Ona se totiž měla narodit až dnes, pod stromeček, říkali naši...
Pak přijel Martin na bílém koni a přivezl s sebou opravdu sníh... Zapalovali jsme svíčky na adventním věnci... Chodil svatý Mikuláš... A právě na Mikuláše se mi zdálo, že Lucinka na tatínkových fotkách je o kousíček větší, už neměla ani ty hadičky kolem sebe a už tam s ní byla i maminka..." Vojtíšek popotáhnul a utřel si oči rukávem. "A to je to nejhorší, andělíčci, maminka je už moc moc dlouho pryč. Stýská se mi a místo mašinky Tomáše a všech dárků, o které jsem si letos napsal Ježíškovi, bych si moc přál, aby maminka s Lucinkou přijely domů... Jestli je to, andělíčci, aspoň trochu možné, prosím, splňte mi mé největší přání." Vojta sklonil hlavu a oči mu padly na zasněžený parapet. Údivem otevřel pusu dokořán... Byly tam drobné a tajuplné otisky malých bosých nožek...
Babička ho už volala. Posílala ho umýt a převléknout se ke slavnostní večeři. Dokonce už dorazil i tatínek. Přijel z nemocnice. Usmíval se stejně jako všichni v místnosti. Než Vojtík zasedl ke svátečně prostřenému stolu, ještě naposledy zaběhl k oknu. "Děkuju vám, andílci, vím, že jste tady byli a vyslechli mé vánoční přání", zašeptal potichounku.

Po večeři zacinkal zvoneček z obývacího pokoje. "Ježíšek!" zvolal nadšeně Vojta. Okamžitě stál před bíle lakovanými dveřmi s mosaznou klikou. Podíval se na dědečka. Ten se jen usmál, kývl hlavou a otevřel...
Stromeček stál u okna, jako každý rok. Živý smrček. Děda si na ně potrpí, protože krásně voní. Svíčky zářily, ozdoby a řetězy se leskly a malý Vojta skoro ani nedýchal. Pod stromečkem, který jehličím skutečně provoněl celý pokoj, ležely velké i menší barevné tajemné balíčky... Chlapeček na okamžik zapomněl, co ho trápí...

"Vojtíšku!" ozval se maminčin hlas a on za ním otočil hlavu. Maminka seděla za dveřmi v křesle, v náruči držela růžovou peřinku. Vojtík nečekal, rozzářily se mu oči, rozběhl se a chtěl skočit mamince kolem krku. Najednou se však zastavil, protože peřinka v maminčině náruči se zavrtěla a trochu zabroukala. Byla to Lucinka a modrá očka měla dokořán! Vojta se nemohl vynadívat. Byla tak maličká! Maminka poodhrnula zavinovačku a Lucinka okamžitě natáhla ručku, snad se chtěla jen protáhnout... Nikdo neviděl, jak se to stalo, ale Lucinka najednou svírala bratříčkův prstík...
Vojtíšek se otočil, očima našel babičku, která si právě utírala slzy dojetí a řekl: "Babi, mělas pravdu. To, co si moc přejeme, se opravdu může splnit, když zavoláš na pomoc andílky... Mně dneska splnili moje největší vánoční přání"...

Autorkou: Petra Šolcová
Ilustrace: Luccerna
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 22:58 | Reagovat

Dojalo mě to. Potřebovala jsem i kapesník.

2 týna týna | 20. listopadu 2011 v 19:25 | Reagovat

brečím si tady na klávesnici a asi ještě chvíli budu
náš Vojtíšek spinká vedle v ložnici, jsme zvědaví jak na své první Vánoce bude reagovat on :)

3 MaikelK MaikelK | E-mail | 16. ledna 2017 v 16:33 | Reagovat

I found this page on 18th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

4 MarcoK MarcoK | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:17 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama