Skřítci domácí - úvod a 1. kapitola

25. listopadu 2011 v 9:41 | Týna |  Pohádky se SKŘÍTKY

Jak se zrodili skřítkové


Když byla Světlana malá, milovala pohádky. Maminka jí je čítávala před spaním, ale nejraději Světlana měla, když si je spolu vymýšlely. Nejčastěji to byly pohádky o skřítcích. Prováděli různé lotroviny, prožívali dobrodružství a Světlana v duchu s nimi.

Postupně Světlana rostla a začala k vymyšleným pohádkám malovat obrázky. Šlo jí to dobře, malovala moc hezky a tak se stalo, že její skřítkové z kreseb začali v noci ožívat. Bohužel, nebo možná bohudík je viděla a slyšela jenom ona. Povídala si s nimi, ale bylo jí líto, že se o tu radost s nadpřirozenými bytůstkami nemůže podělit s nikým dalším.

Jak čas šel, Světlana vyrostla v mladou slečnu, která už byla pomalu na vdávání. Pořád udržovala pěkný vztah se svými skřítky a stále litovala, že je vidí jenom ona.
Pak ale dostala úžasný nápad. Na ruční práce byla vždy šikovná. Bavilo ji šít a vyrábět figurky. Zkusila stvořit první postavičku skřítka a darovala ji holčičce své kamarádky, Anice. Mělo to velký úspěch, a tak se rozhodla v tom pokračovat. Po čase zjistila, že její vyrobená postavička má také schopnost v noci ožívat, protože jí to jednou Anika prozradila. Ušitý skřítek Aniku ochraňoval před zlými strašidly, která ji v noci nenechala spát a tak měla svého ochránce. Světlana měla ohromnou radost. Zůstalo to však mezi ní a Anikou společným tajemství, protože by jim asi stejně nikdo dospělý nevěřil.

Když se Světlana provdala, svěřila se se skřítky manželovi, který byl kupodivu nadšený, a tak začali spolupracovat. Petr byl totiž hrnčíř a uměl z hlíny tvořit všechno, na co si lidé vzpomněli, i nevzpomněli. A tak on tvořil z hlíny tělíčka skřítků, z drátků ručky a nožky a Světlana jim dodělávala z koudele vlásky a šila na ně oblečky. Každý skřítek byl jiný. Rozdělili si je do jakýchsi kouzelných kategorií. Jedna skupinka byli ochránci bytů, domů a obydlí vůbec. Další byli hlídači a patroni dětí, jiní zase měli přinášet klidný spánek a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho...

Když měli skřítků dostatek, rozhodli se, že je zkusí prodávat, aby se veselí skřítečkové dostali k dalším lidem. Byl předvánoční čas a Světlana s Petrem postavili na nádvoří hradu svůj stánek a začali rozvěšovat skřítky kolem dokola, aby na ně bylo dobře vidět. První zájemci na sebe nenechali dlouho čekat a když vyslechli ke každému jednotlivému skřítkovi ještě i jeho příběh, jaké poslání má, sice se pousmáli, ale skřítečka si domů ochotně pořídili.

A tak se zrodili první skřítci domácí. A že mají kouzelnou moc? Na to přijde jen ten, kdo věří na kouzla a čáry a má rád pohádky i v dospělosti...


Autor: Týna


Skřítkové se představují


Evelína se protáhla ve své postýlce a zívla. Dneska měla ona i její další kamarádi volno. Vojtěško, Tadeáši, Johanko! Nikdo už tu není.
Evelína, stejně jako ostatní byla skřítek. Skřítek domácí. Bydleli v bytě se dvěma dospěláky a maličkým prckem.
Každý tu měl své místečko a svůj úkol. Evelína měla vlastní postýlku s červeným kostkovaným povlečením a starala se o klidný spánek všech. Byla ubytovaná na nočním stolku pána domu.

Tadeáš seděl napůl na utajeném místě, kde ho mohl spatřit jen malý, zvídavý šikulka, nebo pozorný dospělý. Hlídal celý byt a měl na starosti domácí pohodu a štěstí. Byl vlastně tak trošku nadřazený ostatním skřítkům, kteří zde bydleli, ale nikdy toho nezneužíval. Měl všechny stejně rád, i když jednu skřítčí slečnu měl možná o malounko raději, ale vážně jen maličko ...
Johanka pozorovala dění z výšky největší místnosti. Zajišťovala zdraví a dohlížela, aby se nikomu nestal žádný úraz. Vypadala jako zdravotní sestřička. Dokonce držela v ručkách zelenou malou stříkačku, která jí ladila s barvou mašliček na vláscích.
Vojtěška, ta měla chudinka práci ze všech nejtěžší. Měla na starosti malého nezbedu a hlídala ho jako oko v hlavě, aby ulevila trochu jeho mamince, která kromě maličkého měla na starost i celou domácnost a pečovala také o manžela. Byla oblečená do jednoduché košilky a kalhot a v náruči držela miminko v modré peřince, malého Vojtíška, po kterém dostala i jméno, jako jeho patronka.
Jak už jsem zmínila, skřítkové měli volný den, a tak měli spoustu času sami na sebe. Popovídali si, co je u kterého nového, protáhli si tělíčka, holčičky si přečesaly vlásky, aby byly krásné a potom Tadeášek domluvil další poradu. Byli vlastně rozmístěni celkem blízko sebe, takže i přes týden na sebe potichounku volávali a sdělovali si novinky i tímto způsobem.
Bydleli tu moc rádi, protože lidé na ně byli hodní. Nemuseli se před nimi schovávat, dokonce každý večer vyslechli přání dobré noci a ráno dostali pozdravení na celý den. Byli důležitou součástí domácnosti a libovali si, jak hodné majitele mají.
Však také majitelé skřítky vybírali láskyplně a každý rok si vybírali nové členy do svého útulného bytečku. Skřítkům tak přibývali kamarádi i kamarádky a ve chvílích, kdy nikdo nebyl doma si mohli dohromady všichni hrát.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 18:21 | Reagovat

Pěkné čteníčko to bude, pro děti další domácí zábava.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama