Skřítkové se připravují na zimu - 4. kapitola

13. listopadu 2011 v 18:09 | Ruženka z Moravy |  Ekologické pohádky
Skřítkové se připravují na zimu - čtvrtá kapitola

Skřítkové, kteří žijí u panelových domů, se několikrát v roce scházejí. Nejčastěji to bývá na jaře, kdy zjišťují, jak který přežil zimu. V létě jen tak po skupinkách, podle situace a událostí. Na podzim zase zjišťují, jestli se nějaký nový skřítek nepřistěhoval. Buď dobrovolně po dlouhé namáhavé cestě nebo náhodou. Stávalo se totiž, že s rodinou, která se přistěhovala do některého z paneláků, přijel i nějaký skřítek spící v některé krabici. Když se probudil, moc se divil, kde se octnul.
Hlavním shromaždištěm byl prostor mezi dvěma paneláky - kolem pískoviště. V době, kdy byly děti ve školce, ve škole nebo prostě jinde s rodiči, se skřítkové svolávali. Hlavním byl Zvoníček. Jediný ze skřítků měl zvláštní zařízení připevněné na zádíčkách, které mu sloužilo k přemisťování na kratší vzdálenosti z výšky dolů a zase zpět i nahoru. Když stisknul několikrát takový průhledný balónek, který měl v kapse kabátku, hadičkou, která od něj vedla vzduchem naplnil balónek umístěný na zádech a ten ho lehce zvedl nejen do výšky, ale směrem dolů zase naplněný jen do poloviny, naplacato, mu posloužil jako padák.
Shromáždění skřítků vedl, jako nejdéle zde žijící, Pískovníček. Pamatoval si dobu, kdy na prostranství byly jen kupy písku, hromady naskládaných panelů z panelárny, která na ploše stála, stroje a kolem nich lidi. Pískovníček Zvoníčkovi radil, kam ještě dát zprávu, že se mají skřítkové sejít. Skalníčka měl blízko, také Stromovníček nebyl daleko, Trávovníček se coural v okolí domů a hledal ještě zelenou, trochu vyšší trávu. Kytičkovníček nebyl moc vidět, Zvoníček ho našel ve zbytku podzimních kytiček u protějšího domu . Záhon, kde většinou v létě pobýval, už byl zrytý a jen opadávající větvičky keříků smutně trčely nahoru.
Stromy mezi domy byly ještě krásně zbarveny, ale skřítkové cítili, že to tak dlouho nepotrvá, listí opadá a zůstane jen jehličí na celoročně zelených stromech.
Pískovníček se rozhlížel. Hledal Mechovníčka. Vždycky býval blízko Skalníčka. Skalka byla ještě pěkná, rostlinky tam byly trochu chráněné, mezi kamením a rostla tam i malá smuteční vrba, ačkoliv voda byla maximálně po dešti v prohlubeninách již vyšlapaného chodníku a hlavně pod schody u vchodů do domu. Poprosil Zvoníčka, ať se po něm podívá, ale mezitím Skalníček zvěstoval, že není třeba, už Mechovníčka vzbudil, chrněl pod tou vrbou. Měl tam pěkný kousek mechu, tak se mu nechtělo vylézat, ale Skalníček si vzal na pomoc Kameníčka, který se potloukal zrovna kolem, vytáhli ho z mechu a tak všichni tři usedli pod dosud krásně žlutým keřem. Přiběhli i Trávovníček a Stromovníček.
Z druhé strany od záhonu u protějšího domu se přišoural dost neochotně Kytičkovníček. Brblal si, že nikde žádná kytka a na co tam má chodit, stejně na zimu někam zaleze, když žádné kytičky nebudou. Počká si na jaro, až vylezou nějaké sněženky, bledulky a pak také krokusy a... Někdo mu pískl do ucha: "O čempak hloubáš, že na cestu nekoukáš a málem jsi mi šlápl na patu?" Byl to Cestovníček. "No no, to je křiku a šlápl jsem ti na ni? Ne, tak buď zticha! Jsem z vás právem nejsmutnější. Každému tady něco v zimě zůstane: Skalka Skalníčkovi a kamení Kameníčkovi. Stromovníček tu má několik jehličnatých zelených stromů, Písek tady taky bude a když napadne sníh, tak se do něj Pískovníček může zahrabat. Tobě chodníky a cesta také zůstane. Dokonce i mech Mechovníčkovi vedle skalky, ach jo!"
Cestovníček ale vypísknul: "A co sníh? Kdo ho uklidí, když lidem se někdy nechce? Já to nezmůžu. A když sníh nebude a bude mrznout, můžu si zlomit nohu, ha!?" "To už je tvoje věc, máš si dávat pozor!" Mumlal Kytičkovníček. "No ty máš ale dnes náladu. Je docela hezky i když dost zima, ale tu my , skřítkové, naštěstí necítíme. Snad to ještě nějakou chvíli vydrží." Došli mezitím až k pískovišti. Přivítal je Pískovníček.: "Scházíme se tady hlavně proto, abychom zjistili, jestli se někomu něco zlého nestalo a chtěl bych se zeptat těch skřítků, kteří více vidí okolí, jestli se neobjevil další skřítek."
Najednou se ozvali Cestovníček a zároveň i Stromovníček: "Kdepak je dnes Panelákovníček? Posledně tady byl. Zvoníček na něj určitě zapomněl. Přece ví, že je v tom prostředním sklepě. Tedy pokud někam neutekl. Ono se tam v poslední době nějak moc bouchá a sviští to tam, píská, asi se bál a někam utekl." Překotně povídali jeden přes druhého.
"Tak pomalu. Mluvte jen jeden, ano? Kdo jste ho viděl naposledy?" "Asi já", řekl Cestovníček. "Šlapal přes chodník do protějšího domu. Tam je teď klid. Ať tam Zvoníček zaletí a zazvoní na něj." Stalo se a za nějakou chvíli už tam Panelákovníček byl. Jejich shromáždění bylo úplné, tedy všichni, o kterých zatím věděli. Pískovníček, Mechovníček, Skalníček, Trávovníček, Stromovníček, Kytičkovníček, Kameníček, Cestovníček, Panelákovníček a Zvoníček.
A o čem se bavili, co se dověděli, si povíme příště...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alza Alza | Web | 13. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Ahoj dáte mi tady ozdobu? :)
http://vanocni.datart.cz/alena-brudna-si-preje-notebook-acer (musí 2x kliknout na Darovat ozdoby...) Oplatím, když mi na stránky pošlete, taky svůj odkaz ;)

2 Lee Lee | Web | 13. listopadu 2011 v 18:21 | Reagovat

Pěkné :))

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 22:38 | Reagovat

Pokračování této příhody je v další pohádce Skřítkové se sešli. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama