Víla Bubuška zachraňuje - 8. kapitola

11. listopadu 2011 v 8:41 | Ruža z Moravy |  Pohádky s VÍLAMI a elfy

Víla Bubuška zachraňuje

Víla Bubuška zachraňuje
osmá kapitola

Víla Bubuška se posadila na lavičku v parku. Byla unavená. V úseku, který měla na starosti bylo pořád co zachraňovat. Nastával zvětšený provoz. Byl konec listopadu, počasí bylo sice chladné, ale bez sněhu. Tentokrát sv. Martin na bílém koni nepřijel. Lidé chodili, auta jezdila a mezitím se proplétaly děti. Menší většinou s rodiči, větší samy nebo ve skupinkách. Bubuška čekala, jestli se ozve signál, že je jí někde třeba.
Nejhůře se cítila, když viděla, jak někdo okrádá druhého člověka a ten si toho ani nevšimne a pak se diví, když má někde platit a peněženka, či kabelka nikde. Jednou se rozzlobila na skupinku větších kluků, kteří obklopili dva menší kluky a chtěli, aby jim dali všechny peníze, co mají u sebe. Bubuška se rozhodla rychle , vzala na sebe podobu toho největšího z nich a začala se s nimi dohadovat, aby toho nechali.
"Kde ses tady vzal? Ty nejsi Roman a jsi jako on! Šílíš, vždyť jsme se domluvili, že si od někoho ,,vypůjčíme", ne? A vůbec - nejsi z naší party, nepleť se mezi nás, nebo dostaneš pár lepanců."
Zatím co se tak jeden z kluků s Bubuškou dohadoval a druzí na ně vyvaleně koukali, ti dva malí kluci toho využili a utekli.
"Je to možné, co se tady vybavuješ, ti malí utekli. Tak žádnou korunu neseženeme." Naštvaně se otočili na kluka - Bubušku, ale ta už byla od nich daleko. Tak to bylo skoro jednoduché, vzpomínala na tu příhodu.
Zazněl signál a Bubuška se rozhlížela odkud. V tom hluku a množství aut ho sotva postřehla. Najednou uviděla u vchodu jednoho velkého domu schoulenou postavu. Přiletěla blíže a viděla, že je to mladá žena. Lidé chodili okolo a nedívali se na ni nebo tam vrhli jen krátký pohled a odvrátili se. "Zase nějaká feťačka, kdyby raději zalezla do domu," říkali si.
Bubuška však viděla, že mladá žena je těhotná a má asi bolesti a proto se tak choulí. "Pročpak nic neříká? Mohla by zavolat o pomoc!" Žena si však držela břicho, tiskla na něj igelitovou tašku, ve které něco měla. Možná nákup.
Byla to zvláštní situace a Bubuška se musela rychle rozhodnout. Vzala na sebe její podobu a snažila se zachytit někoho , kdo by jí mohl pomoci. Nikdo si jí nevšímal. Ta žena byla zřejmě hluchoněmá, protože Bubuška na ni mluvila, ale ona se na ni jen podívala a zakroutila hlavou, že ji neslyší. Vydávala jen zvuky, jako by chtěla mluvit, ale nebylo jí rozumět. Co dělat? Bubuška věděla, že ji ostatní lidé nevidí ani neslyší a přitom chtěla ženě pomoci. Ta žena ji však viděla. Bubuška vzala její ruku a natáhla ji k právě procházející starší paní. Pak ji zase položila ženě na břicho a naznačila, že má bolesti. Paní okamžitě pochopila.
Pak Bubuška ruku té ženy, která zřejmě sama nebyla schopna bolestí se projevovat, položila na její ucho a pak rty a naznačila tak, že neslyší a nemluví. Druhá paní okamžitě vytáhla mobil a někam volala. Za pár minut se ozvalo houkání sanitky a bylo dílem pár minut a mladou ženu vezli do nemocnice. Bubuška seděla ve voze sanitky u hlavy mladé ženy, chtěla vědět, jestli se o ni někdo postará a jak se ta žena bude domlouvat.
Nebylo však ani třeba. V nemocnici se ženy ujala lékařka a sestra a ona jim sama podala igelitku, ve které měla připravené doklady: zdravotní a těhotenský průkaz, občanský průkaz. Navíc tam měla i papír, na kterém bylo číslo, kam poslat zprávu, kdyby se jí něco stalo a pár osobních věcí. Později se vysvětlilo, proč byla sama. Muž odjel na služební cestu a netušil, že jeho žena dostane předčasné bolesti. Odvezli ji hned na sál a netrvalo dlouho a na světě bylo krásné děvčátko.
Bubuška i ostatní byli svědkem zázraku. Žena najednou promluvila. Řekla "Moje děťátko." Měla trochu divný hlas, protože se moc neslyšela. Sluch se jí nenapravil, velice málo slyšela jen na jedno ucho, ale už to, že mohla aspoň mluvit , bylo štěstím. Bubuška splnila svůj úkol a mohla se starat o další potřebné lidi. Měla radost. Vždyť je na světě další človíček a jeho maminka mu bude moci vyprávět i pohádky.
A pak se ozvalo další zvonění, ale o tom zase někdy jindy...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama