První adventní pohádka

5. prosince 2011 v 21:22 | Mňoukla |  PŘÍBĚHY
Adventní pohádka

Na každou adventní neděli jsem se rozhodla napsat pohádku o malém andílkovi. Je věnována zase všem Kulíškům. A už dost povídání a dejme se do předčítání :)

Na svět tiše padal sníh, hvězdy svítily do černé noci. Nikdo se nestaral o dva poutníky, kteří si razili cestu hlubokým sněhem. Muž, který podpíral zesláblou, těhotnou ženu, se opíral o dřevěnou hůl. Lidé zavírali okenice a nikoho nenapadlo je pozvat dál.

Zato nahoře, na Nebi bylo boží dopuštění. Všichni se připravovali na velikou slávu, totiž na narození děťátka, o kterém na světě zatím skoro nevěděli. Archandělé Rafael, Gabriel a Michael měli spoustu práce se zvěstováním. Létali k pastýřům, selkám, sedlákům, dokonce i k samotnému Josefovi, Zachariášovi a Alžbětě. Všem těm museli říci něco důležitého, většinou se to týkalo narození děťátka. A když Gabriel dostal na starost ještě výzdobu, aby byl příchod miminka co nejhezčí, vyprosil si tedy Gabriel pomocníčka.

Bůh pokýval hlavou, a když uvážil, že toho má Gabriel opravdu moc, odešel do své pracovny. Z ní za chvilku vyhopkal malý andělíček, kterému se říká cherubín. Gabriel z něj měl velikou radost. Byl to baculatý, rozpustilý, ale hodný andělíček se zlatavými vlásky, mlsnou pusinkou a upřímnýma očkama. Gabriel ho hned zapojil do práce. Chrlil ze sebe různé úkoly, že malý cherubínek nestačil přikyvovat, najednou se uprostřed slova zastavil a zeptal se: "Ty poslyš, jak se vlastně jmenuješ?" Cherubínek pokrčil ramínky, až mu křidélka poskočila.

"Nevadí, během práce ti nějaké jméno vymyslím… Je na čase, abychom pověsili Hvězdu, za tři noci se narodí Ježíšek a pastýři se musí chystat na cestu. Myslíš, že to zvládneš sám?" optal se Gabriel andílka. Andělíček mávnul ručkou, aby si Gabriel nedělal starosti a odletěl hledat místo pro hvězdu. Když našel to nejkrásnější místo, které by si Hvězda mohla přát, zaletěl pro ni, že ji pověsí. Najednou přiletěl Karolínek. To byl andělíček strážníček jedné malé Karolínky, která zrovna spala, nic se jí nemohlo stát a tak měl přestávku.
Když uviděl našeho cherubínka s Hvězdou v ruce, umínil si, že mu pomůže. Ale cherubínek se dělal důležitý: "Víš Karolínku, to nemůžou dělat takoví andělíčci jako ty, mně to dal Gabriel do vlastních rukou, a pověsit ji musím jen já." Karolínek se pro hvězdu natáhl, ale náš andílek mu uletěl. To už ale byli oba v jednou klubíčku. Karolínek užuž držel hvězdu za cíp, ale Gabrielův pomocníček mu ji vytáhl z ruky. Najednou klopýtl a… Hvězda padala na zem, až se zabodla cípem do hlubokého sněhu.

Karolínek měl štěstí, malá slečna se zrovna vzbudila a s křikem volala maminku. Tak se rychle vydal za ní, neslyšíc už, jak na něj andílek volá: "Ty, ty, ty, teď mi ani nemůžeš pomoci." Cherubínek na tu pohromu zbyl sám. Na zem se bál, a z nebe toho moc nezmohl. Slzy měl na krajíčku, ale chtě nechtě musel zavolat Gabriela. Nadechnul se a křičel: "Gabrieliii, Gabrielkuu, pomoc!!" Gabriel se příšerně vylekal, že se cherubínovi něco stalo. Nebyl daleko od pravdy, když přiletěl za plačícím andělíčkem, jen se podíval dolů a viděl, co se stalo. "No, ty jsi mi ale šikulín," zakroutil hlavou Gabriel. "Vidíš, Šikulín, budeme ti tak říkat. Tak tedy, malý Šikulíne, když jsi tak maličký, podíváš se na zem."
Andílek polekaně zatřepal křidélky, ale co naplat. Gabriela poslechnout musel. Gabriel rozložil svá krásná, velká křídla a rozletěl se směrem k zemi. Šikulín neotálel, zamával křidélky a letěl za archandělem. Touha pověsit už konečně Hvězdu mu pomohla překonat strach. Sotva sletěli na zem, vrhl se cherubín k Hvězdě. Ať se oba snažili, jak chtěli, nemohli, ale Hvězdu ze sněhu vytáhnout, za tu chvíli zapadala až do poloviny. Nezbývalo, než poprosit o pomoc přátele z nebe. "Šikulíne, zaleť za Martinem, aby nám půjčil koně a sežeň někde dlouhý provaz!"

Šikulín byl v mžiku zpátky. Seděl na koni, který letěl z nebe jako na křídlech, a v ručičkách držel těžké lano. Gabriel omotal provaz kolem Hvězdy, pobídl koně a běloušek vytáhl Hvězdu ze sněhu. Protože byli oba andělé už ulítání, dovezl je i na nebe.

Když večer Šikulín usínal, říkal si, že svůj první den prožil dobrodružněji, než by chtěl.

Snad vás má první pohádka k Adventu potěší a užijete si díky ní mihotání plamínku první adventní svíčky.

Mňoukla&vymňoukla http://vy-mnouk.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 29. listopadu 2016 v 17:34 | Reagovat

Je krásná a hodně podnětná******

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama