Leden 2012

Malým slečnám

30. ledna 2012 v 21:07 | Mňoukla |  BÁSNIČKY
Malým slečnám

Malým slečnám, kterým se dnes nechce spát.
Dovolte mi, mladá dámo,
připít vám dobrý vínem
a poklonu vám vyseknout,
je v ní ukryt příběh s mušketýrem
a vy ho smíte vyslechnout.


Kdysi, před dávnými časy,
kdy se králům klanělo,
žil šlechtic s dlouhými vlasy,
jak se tehdy slušelo.
Pro dámu a čest zbraň křížil,
přátelům rád pomáhal,
kvůli slečně se tichou nocí plížil,
s jejími vězniteli jak vítr zamával.
Pak s ní dlouho šťastně žil,
jako jiní hrdinové,
a pro vás by se jiný bil,
však ho potkáte v říši snové.

Zavřít oči už jen stačí,
mušketýr čeká, jděte spát!
Čeká moc dlouho, už se mračí,
musíte se na něj pousmát.

Tahle byla jen pro kulišky. Kulíškům bude jiná, třeba s drakem, nebo letadly :)

Autor: Mňoukla

Pro klidné spaní

26. ledna 2012 v 20:57 | Alča |  BÁSNIČKY
Pro klidné spaní

Miminko do dlaně, neplač a pojď spát.
Zavři svá očka, tmy nemusíš se bát.
Miminko maličké, klidně sni svůj sen.
Než strýček Měsíc přivolá zas den.
Hvězdy nad tebou budou držet stráž
a hlídat cesty, po kterých se vydáváš.


Miminko nevinné, nech něco hezkého si zdát,
neměj strach, nic špatného nemůže se stát.
A kdyby přece něco rušilo tvůj spánek,
ucítíš na líčkách lehký voňavý vánek.
To maminka, jež je ti vždy nablízku,
přišla ti vrátit klid, sladký koblížku.


Autor: Alča
Ilustrace: Ida Novotná ( z knihy Pohdáky pro kulíšky)

Čudvíci - 1. kapitola

17. ledna 2012 v 21:51 | Mňoukla |  Pohádky o zvířátkách
Čudvíci

Jsou úplně všude. Nepovím vám, kde se vzali, ale prostě tu jsou. Myslím Čudvíky. Takové malé človíčky, kteří vypadají všelijak, takže se nedá říct, jak vlastně vypadají. Ti moji, které jsem potkala ve stáji, se umí smršťovat a natahovat. Podle čudvíčího řádu musí tam, kde bydlí pomáhat. Ale nebyli by to Čudvíci, kdyby nebyli vynalézaví.

Když se jednoho rána objevili ve stáji, kde postávalo šest koní, přivítal je jiný Čudvík: "Ahoj, to jsem rád, že tu nebudu sám. Já jsem Poňvík a vy?" "My jsme Kůňvíci!" odpovědělo sborem pět nových Čudvíků. Poňvík jim ještě v rychlosti popřál hodně štěstí ve starosti o velké koně, a sám se šel věnovat svým šesti poníkům.

A Kůňvíci se pustili do hry. Tedy pardon, do práce. Natáhli se a vylezli na koňský hřbet. Pak si připevnili na nožky kartáčky a začaly pořádat závody v bruslení na zádech koníků. Vždy se ozvalo: "Připravit, pozór, teď!" A v mžiku se koníkům leskla záda. Nakonec bruslili ze hřbetu na bok a zase nahoru. Jen na bříchu nemohli koníka nijak vyčistit, protože by popadali jako hniličky.

Když měli koníci krásnou, lesklou srst, vykřikl jeden z Kůňvíků: "A teď si budeme hrát na jeskyňáře!" Než se stihli dát Kůňvíci do hry, vyrušil je Poňvík: "A jak se to hraje? Budu hrát s vámi!" Kůňvíci zakroutili hlavičkami a ten nejchytřejší zvedl prst: "Čudvíci s jinými jmény nesmí spolupracovat. Kdyby se totiž například Poňvík připletl k čištění kopyt velkých koní, mohl by ho poškodit nebo vyčistit špatně, protože poník má jiné kopýtko!" Byla to pravda, pravdoucí, takový byl další zákon Čudvíků, ale Poňvík to ne a ne pochopit. A ještě k tomu všemu se urazil.

Kůňvíkům z toho bylo chvíli smutno, ale nakonec se dali do hraní. Smrštili se tak, že byli maličcí jako maminčina jehla, kterou zašívá roztrhané kalhoty. A potom si vytáhli takové maličké krumpáčky, aby mohli objevovat jeskyně. Tedy, oni říkali jeskyně, aby to byla nějaká hra. Doopravdy to byla koňská kopýtka, která těmi krumpáčky vyškrabávali. Ale najednou se ozval divný dupot. Byla to lidská dívka, která si přišla zajezdit. Kůňvíci se lekli a utekli. Pak přišla další děvčata a hrozně se divila, že jeden z koníků je celý vyčištěný, ale má špinavé jedno kopýtko a břicho. Jen my víme, že Čudvíci nestihli kopýtko vyčistit, protože se museli schovat.

Potom dívky koně odvedli a Kůňvíci se strašlivě nudili. Povídali si spolu a chtěli si povídat i s Poňvíkem, ale ten nebyl k nalezení. Byl schovaný v uchu bílého poníčka a kul škaredé pikle proti Kůňvíkům, ale i děvčátkům. Byl na ně navztekaný, protože se nikdy nesvezli na jeho ponících.

Hodinka uběhla jako voda a dívky vedli koně do boxů (to jsou takové bytečky pro koně). Poňvík se rychle schoval pod kopýtko nejčipernějšího a nejzlobivějšího koně a polechtal ho tam, kde končí kopyto a začíná noha. Na tom místě je kůň strašně lechtivý, takže se rozběhl do svého boxu a mladou slečnu přitom smýkal za sebou, skrz seno a přes kolečko hnoje.

Kůňvíci byli hrozivě rozzlobení, ale rozhodli se, že si nebudou Poňvíka zatím všímat a uvidí, co bude dál. A stejně je to s námi, my si počkáme do další jezdecké hodiny, na další Poňvíkovy lumpárny a další hry Kůňvíků.

Tak to je tedy konec a z další hodiny snad přinesu další Čudvíky.

Autor: Mňoukla

Cinkavá

10. ledna 2012 v 21:15 | Janinka |  BÁSNIČKY
Cinkavá

Na planetě Palačinka
v domku zvaném Mokrá plínka
nad postýlkou něco cinká.
Jemně, jako konvalinka.

Je to víla? Lesní žínka!
Půvabná jak kopretinka
s krásným jménem Pavučinka
dohlíží nám na miminka.

V domku zvaném Mokrá plínka
zjišťuje, zda-li už spinká
malinkatá manekýnka
sladká jako nektarinka.

Autor textu a ilustrace: Janinka

Sněhová vločka

10. ledna 2012 v 16:50 | Lenka Štveráčková |  BÁSNIČKY
Sněhová vločka

Za okny snáší se sněhová vločka,
kulíšku malý zavíráš očka.
V myšlenkách šimrám tě po tváři,
tvůj úsměv se rozzáří.

Přišel jsi na svět příliš brzy,
do očí se mně derou slzy.
Hodiny tikají, čas se vleče,
snad už brzy, vezmu tě do náruče.


Autor: Lenka Štveráčková, šéfredaktorka webu Mojebrisko.cz
Ilustrace: Ida Novotná (z knihy Pohádky pro kulíšky)

Hajánková

9. ledna 2012 v 21:37 | Janinka |  BÁSNIČKY
Hajánková

Maminka se něžně sklání
nad miminkem ve svých dlaních.
Naplňují jí ty chvilky
bez plexiskla, bez postýlky.

Loučí se, musí zakrátko
vrátit zpět svoje děťátko.
Do vyhřátého pelíšku
kde moc dobře je kulíškům.

Do ouška šeptá mu tiše:
"Krásně snová ať je říše
tvá a poklidný máš spánek.
Ať nad tebou bdí Hajánek..."

Autor textu a ilustrace: Janinka

Jak Stromovníček spatřil zvláštního skřítka - 7. kapitola

7. ledna 2012 v 14:22 | Ruža z Moravy |  Ekologické pohádky
Jak Stromovníček spatřil zvláštního skřítka - 7. kapitola

Skřítek Stromovníček lezl po stromech, poskakoval z větve na větev a hledal nějaké šištičky, bobulky nebo pěkně tvarované větvičky. Domluvili se s ostatními skřítky u paneláku, že si nazdobí jeden smrk, aby měli také stromeček. Lidé zase slavili Vánoce. Všichni skřítkové a skřítečky to předvánoční hemžení a pobíhání viděli kolem sebe. Poznali to hlavně podle toho, že lidé chodili častěji na nákupy do blízkých obchodů, pobíhali sem a tam, uklízeli byty, vynášeli různé věci do kontejnerů. Vyhazovali také zbytky lesklých šňůrek, kousky barevných papírů, které jim zbyly z balení dárků, a zdobili stromečky.

Skřítkové se rozhodli, že některé věci se jim budou hodit na ozdobení stromu. Nakonec se třeba lidé budou divit, jak se to na stromě objevilo. Stromovníček dostal za úkol sehnat ze stromů všechno, co by se hodilo na ozdobení, aby nebyly na stromečku jen samé odpadkové věci. Který strom však vyberou? Ty opadané se nehodí. Takové ty zelené, ale rozrostlé do široka také ne. Před jedním panelákem směrem do cesty je však krásný stříbrný smrk. Je sice hodně veliký a dá práci jej ozdobit, ale ještě je čas a mohou jej zdobit nenápadně nejen přes den, ale také v noci, protože je osvětlený pouličními světly.

Stromovníček jej obhlížel ze všech stran a zjistil, že na něm několik šištiček ještě zůstalo, také byl pěkně do stříbrna zabarvený, nebudou jej muset nijak zvlášť zdobit. Stačí na něj pověsit třpytivé kousky nití, mašlišky, nějakou vyhozenou lahvičku, zajímavý plast, barevné papírky smotat do kuliček a napíchnout je na jehličky smrku. Musí se domluvit se skřítky, aby mu nosili potřebné ozdoby, které najdou, a on je bude zavěšovat. Skřítečky Hadrovnička a Papírovnička určitě něco pěkného vymyslí. Sklovníček a Plastovníček také a Zvoníček, který umí létat mu pomůže zavěsit ozdoby až nahoru na smrk.

Stromovníček se samou radostí rozhoupal na jedné větvi, která byla blízko paneláku a najednou vidí, že nejbližší okno je pootevřené a na desce tam stojí nějaký panáček. Vždyť je to skřítek! Ale nějaký jiný, takový silný velký jako šiška. Vylezl na samý okraj větve a zavolal na toho skřítka:
"Hele, co jsi zač? A proč jsi za tím oknem? Pojď ven!"
Skřítek se k němu otočil.
"Co na mě křičíš? Já nemůžu ven, nevidíš? Udělali mě lidé ze šišky, zanesli domů a sem jsem se dostal v balíčku, který poslala jedna mladá paní své kamarádce. Ta mi začala říkat Dudla, jsem prý stydlivej a dala si mě do vitrínky, aby na mě nemohly kočky. Já se totiž bojím veverek, nemusím ti říkat proč, že? A ty kočky jsou trochu podobné, jen větší a mají jiné uši a ocásky. Určitě by mi ublížily."
"No to je škoda, že nemůžeš ven. A proč jsi tedy na okně a ne ve vitrínce?"
"Musí mi uschnout lepidlo na ruce, nějak se po cestě odloupla, tak ji nová paní přilepila takovým gumovým lepidlem, ale už drží. Koukej. A co ty tam děláš? Já bych se už na strom bál, mám těžkou hlavičku a jsem přilepený na kolečku, abych lépe stál. Stejně až se nikdo nebude dívat, tak se projdu po té vitrínce a jestli mi něco bude překážet, drcnu do toho."
,,No, ty jsi mi pěkné kvítko. Kdybyste byli dva, určitě by ses pral, co?"
"My jsme dva. Hospodáříček Hudla je jinde, abychom se nepoprali. To ta kamarádka poradila, aby nás paní rozdělila. Škoda, mohlo být veselo. Ale jsou tu nějaké figurky, třeba v noci také oživnou. Já bych ti to pověděl, ale asi už na okně nikdy nebudu. A co budeš dělat ty?"
"Budeme se skřítky zdobit strom. Budou Vánoce a tak chceme mít také svůj stromeček a bude hoooodně veliký..."
"Jestli to bude ten, co ho vidím kus z vitrínky přes okno, tak to uvidím, až ho ozdobíte. To bude fajn."
"Jestli ta paní bude zase větrat, možná tě někdy uvidím i já", řekl Stromovníček. "Teď musím spěchat, povídám si tu s tebou a musím ještě vyřídit něco s ostatními skřítky. Tak ahoj a hlídej! Uvidíš, jak jsme strom ozdobili. A pozdravuj i toho Hudlu, až ho uvidíš."
"To sotva", vzdychnul si Dudla a čekal dál, až ho dá paní do vitrínky. Co kdyby sem přišla ta kočka.

Autor i foto: Ruža z Moravy

Jak skřítek Jahodníček vařil marmeládu

1. ledna 2012 v 10:59 | Lenka Štveráčková |  Pohádky se SKŘÍTKY
Jak skřítek Jahodníček vařil marmeládu

Víte, kdo je Jahodníček? Nevíte? Já to také nevěděla. Je to skřítek, který žije pod jahodovými lístky. Je moc hodný, protože se stará o jahůdky, aby krásně vykvetly, vyrostly a dozrály. Navíc z nich dělá výbornou marmeládu. Vždycky, když roztaje sníh, začne Jahodníček každou rostlinku opečovávat. Třeba tím, že ji narovnává a myje lístky. Když přilétne včelička, tak jí zas podrží květ, aby ho hezky opylovala a mohla se udělat zelená jahoda, která dozraje a bude z ní červená jahůdka.

Chtěla bych vám vyprávět příběh, který se Jahodníčkovi stal. Byl to zrovna rok, kdy na jaře hodně pršelo a Jahodníček si dělal starosti, jak to asi letos se sklizní dopadne. Měl opravdu hodně práce a k tomu se strachoval, aby se jahůdkám něco nestalo. Lamentoval: "Co budu dělat? Tolik deště, žádné sluníčko. Bojím se, že jahůdky zůstanou zelené."

Přeci jen občas vysvitlo slunko a jahody navzdory deštivému počasí začaly uzrávat. Ale náhle se objevil se Červík Pepík se svou celou rodinkou a zaradoval se: "Jé, to bude dobrota, takových pěkných jahůdek." Jahodníček to ale uviděl a rozkřikl se: "Co to tady děláte?" Červík mu na to povídá: "Papáme jahody, jsou moc dobré. Je vidět, že se o ně opravdu dobře staráš." Jahodníček se ale ohradil: "Když nebudou jahůdky, tak nebude ani marmeláda. Co já si počnu? Bětuška s Petříkem se na marmeládu moc těší. To jim přeci nemohu udělat?" Červík Pepík se zamyslel a povídá: "Jahodníčku, nezlob se na nás, my ti se sklizní pomůžeme a ty nám pak nějaké jahůdky dáš na ochutnání." Jahodníček se poškrábal za uchem a povídá: "No tak tedy souhlasím." Všichni se společně pustili do práce, která jim šla opravdu od ruky. Celá rodinka pomáhala, nosila, třídila ty nejkrásnější jahůdky. "To bude určitě výtečná marmeláda," radoval se Jahodníček. Marmeláda bublala na plotně a celá rodinka byla spokojená. Pomohli Jahodníčkovi se sklizní a zároveň si odnesli několik skleniček výtečné marmelády. Jahodníček byl tak unavený, že si lehl pod lístečky jahodníku a spokojeně usnul. Copak se mu asi zdálo? Možná samé voňavé jahodové sny. Určitě přijdou i k vám. Tak už, děti, také spinkat. Dobrou noc.

Autor: Lenka Štveráčková, šéfredaktorka www.mojebrisko.cz
První ilustrace: Jitka Zajíčková (ilustrátorka pohádek v projektu Společné čtení)
Druhá ilustrace: Ida Novotná (z knihy Pohádky pro kulíšky)

Náš kulíšek

1. ledna 2012 v 10:50 | Lenka Štveráčková |  BÁSNIČKY
Náš kulíšek

I když jsi měl ještě v bříšku být,
přišel jsi nás už navštívit.
Jak ale moudrá slova praví,
inkubátor, čas, péče lékařů a sestřiček,
moře lásky od vás rodičů to určitě spraví.

Musíš moc bojovat, papat a sílit,
nemoci, strasti si nenechat líbit.
Kulíšku náš, všichni se těšíme,
máme tě rádi,
přijde den veliký a budeš doma s námi.


Autor: Lenka Štveráčková, šéfredaktorka www.mojebrisko.cz
Ilustrace: Luccerna