Žabka Evelína

11. února 2012 v 13:31 | Jana Radostová |  Pohádky o zvířátkách
Žabka Evelína

"Kva, kva", ozvalo se z bahnité mělčiny rybníka.
"Tak už mají naši pulci nožičky, taťko." Maminka ropucha se radovala ze svých dětí. "Tamhleta bude Evelína a tohle bude zase Pepík. Tato bude Iva a ten malý bude Lojza. Kva, kva."
Pulcům se zkracoval ocásek, rostly nožičky a hop, hop z rybníka na břeh. Hurá objevovat svět. A tak malé ropuchy postupně odcházely od maminky do světa. Evelínka rostla a jak už to u holčiček bývá, tak se chtěla líbit. Každý den se pořádně umyla v rybníce a pak šla na procházku okolo rybníka. Cestou potkala mladé kluky - žabáky skokany.

"Jé, podívejte, ta je ale ošklivá", posmívali se jí a hlasitě při tom kvákali, až se za břicho popadali a klouzali do bláta. Evelínka byla smutná a od té doby ani nechtěla chodit na procházky. Raději se schovávala v rybníce, aby ji nikdo neviděl, když je tak ošklivá. Každé ráno se dívala na hladinu rybníka, kde se viděla jako v zrcadle a byla pořád smutnější a smutnější. "Proč jen ropuchy nejsou hezké?" říkala si a byla nešťastná. Tak to trvalo mnoho dní.
Jednou šla kolem kamarádka Barča a zavolala na ni: "Ahoj, Evelíno, pojď si se mnou hrát. Vím o skvělé klouzačce z bláta." Bláto! To bylo něco pro Evelínu. Bláto prostě milovala! Však v něm jako malá vyrostla a tak se nenechala dlouho přemlouvat. Brzy dorazily na místo a pak začala ta pravá žabí zábava. "Jupí, jedééém" a holky se klouzaly po blátě přímo do rybníka. Jezdily po břiše, vláčkem, popředu i pozadu a smály se tak, až válely v blátě sudy. Když se vyskotačily, tak si šly zaplavat. Daly si závody a Evelína byla první u leknínu a hop na něj a udělaly si z něj loďku. Projížděly se po rybníce, povídaly si, opalovaly se a pak si zase daly závody, kdo bude první u břehu. Tentokrát to byla pro změnu Barča. A tak zvítězily v plavání obě. Jedna tam a druhá zpátky. Pak se posadily na břeh a kvákaly si a chichotaly se až do večera. Po dlouhé době byla Evelína zase šťastná. Hřálo ji u srdíčka a ještě teď se sama pro sebe smála, když si vzpomněla, co všechno s Barčou vyváděly. Už se stmívalo, ukázal se měsíc, hladina rybníka se leskla a byla celá stříbrná. Evelínka byla tak šťastná, že začala poprvé v životě zpívat. Nejdříve potichu, jen tak pro sebe, ale radost v ní byla tak veliká, že začala zpívat nahlas. Ostatní žáby utichly a začaly poslouchat hlas, který doposavad neslyšely.
"Kvakvakváááááááá, kva kva kvak,
kváááááá, kváááá, kva, kva, kvááá, ..."
zpívala Evelína a její krásný hlas se rozléhal po celém okolí. I lidé z vesnice se zastavovali a poslouchali žabí muziku. Všechny žabky byly zvědavé, kdože to tak krásně zpívá a šly po hlase, až uviděly…
"To snad není možné! Vždyť je to ošklivka Evelína."řekl jeden žabák.
"Je to vůbec možné, aby někdo tak ošklivý, tak krásně zpíval?" ptali se jedna druhé.Když je Evelína uviděla, tak se polekala a přestala. Ale žáby spustily ohromný potlesk.
"Zpíváš krásně, Evelíno, nejlíp z celého rybníka, zazpívej ještě!" A tak Evelína zpívala a ostatní žabky se k ní přidávaly. Byl to krásný koncert.
"Kva, kva, kvá, kváká, kvak" se rozléhalo do noci. A malé žabky, co ještě neuměly zpívat, tak se pokoušely do rytmu tancovat. Vlastně skákaly tak, až je bolely nožičky. Takovou zábavu ještě rybník nezažil. Ráno, když se Evelína probudila, se šla umýt do rybníka jako jindy. Podívala se na sebe a zase viděla tu ošklivou ropuchu. Tentokrát se však na sebe usmála a řekla si: "Mám se ráda. Krásně zpívám a taky mám krásné oči." To byla pravda, protože ropuchy mají opravdu překrásné oči. Potom se vydala na na procházku kolem rybníka. Potkala zase kluky skokany.
"Podívejte, Evelína! Děkujeme ti, kva, kva, kva, včera to bylo bezva."
"Jsi super, doufáme, že to zase někdy zopakujeme, tak ahoj." Překřikovali se žabí kluci skokani. Evelína se usmála. Pěkně se narovnala a zvedla hlavu. Poskakovala dál a potkala Barču.
"Ahoj Barčo", pozdravila ji. "Chci ti poděkovat za ten krásný výlet na blátivou klouzačku. Víš, myslela jsem si, že jsem k ničemu a taky se mnou nikdo nekamarádil, tedy až na tebe. Bylo bezva, jak jsme si celý den hrály a klouzaly se. Večer jsem byla tak šťastná, že jsem z toho začala zpívat a dál už to znáš."
Barča to moc potěšilo, že pomohla kamarádce: Evelínko, mám tě ráda takovou, jaká jsi. Jsi bezva žába! A co kdybychom se šly zase klouzat do bláta?"
"Jupí, jdemeee!!! Vlastně skáčeme. Schválně, kdo tam bude dřív, jo?"

Autor: Jana Radostová, maminka kulíška Filípka (začátek 31. týdne, 1350 gr)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 11. února 2012 v 14:50 | Reagovat

Překrásně kvákavá žabí pohádka :-)!

2 duch duch | 8. listopadu 2012 v 19:38 | Reagovat

:-P  :-x  :-?  8-)  8-O  :-D  ;-)  :-(  :-)  :-|  O_O  [:tired:]  :D kgkgkgkkgkgkgkgkgkkhh

3 je sem te kulisek je sem te kulisek | 9. listopadu 2012 v 13:07 | Reagovat

:-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-|  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

4 Elik Elik | 17. května 2016 v 11:06 | Reagovat

Zábavné pohádkové a filmové kostýmy nejen pro děti:

http://www.ptakoviny-ipak.cz/pohadkove-a-filmove

5 Dalik Dalik | 17. května 2016 v 11:24 | Reagovat

POhádkové kostýmy pro pohádkovou párty:

http://pujcovna-kostymu-andel.cz/filmove-a-pohadkove-kostymy

6 Petr Petr | 22. května 2016 v 22:18 | Reagovat

Korejský kostým je připraven i se ženšenem http://petr-boubel.blog.cz/1304/korejsky-zensen

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama