Listopad 2012

Meduňkový

28. listopadu 2012 v 22:12 | Mňoukla |  BÁSNIČKY
Má moc moudrá a krásná dobrá víla,
která přišla, když jsem se narodila.
Mi svěřila tajemství, které snad,
vám nyní mohu přenechat.

Tím tajemstvím nic jiného není,
než návod jak uvařit si snění.
Abyste si přichystali sladký sen,
stačí použíti jen:

Hrníček pěkně malovaný
nebo ten trošku oprýskaný,
musítě ho však mít rádi,
jinak vás můj recept zradí.

Teď poproste maminku
o zázračnou bylinku,
pak nasypte si do hrníčku,
lékařské meduňky hrstičku.

To jsou všechny ty čáry, taje,
jen trocha meduňkového čaje.
Toto je ten vařený sen,
výsledek je zaručen.



Jak andělíček Barvička navštívil Letinku

26. listopadu 2012 v 23:10 | Edith Holá |  DUHOVÉ terapeutické POHÁDKY
Jak andělíček Barvička navštívil Letinku

Byl večer před Štědrým dnem. Andělíček Barvička byl stejně spokojený jako sladce spící kulíšci ve skleněných domečcích. Třetího kulíška si dnes maminka po dvou měsících odnesla domů. Barvičkovi se náhle vynořil obraz Letinky. Holčičky, která se narodila v listopadu před téměř devíti roky a přesně odpoledne před Štědrým dnem konečně mohla jít s maminkou domů.


Jak pavouček se sluníčkem upletli čepičku

23. listopadu 2012 v 20:48 | Vlasta Kostínková |  HRAVÉ POHÁDKY
Bylo krásné letní sluníčkové ráno. Pavouček si protáhl nožičky a řekl: "Bude krásný den a já mám chuť udělat něco velikého a užitečného. Ale nevím co..." Chvilku si ještě hověl ve své postýlce pod stromem a usilovně přemýšlel, co by tak mohl vytvořit. "Kdo mi poradí?" ptal se pavouček sám sebe a byl čím dál nešťastnější.

Princezna z oříšku

22. listopadu 2012 v 20:06 | Petra Šolcová |  HRAVÉ POHÁDKY
Sedmiletá Helenka seděla ve svém pokoji a okusovala tužku, kterou měla psát domácí úkol. Bylo to povídání na téma Moji přátelé. Helenka při vzpomínce na své kamarády posmutněla. Všichni zůstali v Praze na sídlišti, ve staré škole…
Sem, do malého městečka k babičce se přestěhovali s maminkou a tatínkem až letos o prázdninách. Rodiče nechtěli nechat babičku samotnou ve velkém starém domě. Babička nebude sama a dcerka bude vyrůstat na zdravějším a klidnějším místě, než jakým je panelové sídliště ve velkoměstě. Helenka se na babičku moc těšila, měla ji moc ráda a městečko se jí také líbilo. Z prázdnin zde, měla krásné vzpomínky…

Purpurky

17. listopadu 2012 v 23:26 | Mňoukla |  DUHOVÉ terapeutické POHÁDKY
Kdysi dávno, tak dávno, že to ani praprababička tvé praprababičky nezažila, se stalo něco kouzelného, o čem vám teď budu vyprávět. Byl úplně obyčejný den, kdy hřálo sluníčko a po blankytné obloze se líně vleklo pár droboučkých bílých mráčků.

Mandala k Prematurity day 17.11.

17. listopadu 2012 v 22:43 | Pavla Rusnoková |  VÝZVA NEDOKLUBKA k psaní pohádek
K Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí věnuje kulíškům, jejich rodičům a případným starším sourozencům Pavla Rusnoková tuto krásnou mandalu k vymalování


Pavla Rusnoková je autorkou knihy Hrajeme si s pastelkami (mandaly pro nejmenší), vydalo nakl. Bhakti. Můžete ji zakoupit ve všech knihkupectvích.
Více o této knize v článku na blogu Evy Lipinové.

Odkud se vzaly květiny?

17. listopadu 2012 v 20:24 | Eva Lipinová |  BÁSNIČKY
Odkud se vzaly květinky?,
ptá se kluk malinký.
Vyrostly ze semínka přece, odpověděla babička.
A malá holčička, která čeká na bratříčka, ta zvědavá je ještě více.
A odkud jsou semínka?
Jednou se rozhodly květinky, že z nich budou maminky.
Pozvaly k sobě čmeláky a včely, ti hned na schůzku přiletěli.
Za svitu slunce veselého hostina veliká se chystá.
Každý má dosti místa a číše nektaru popíjejí spolu pomalu.
A talíře plné pylu…
Už nemám žádnou sílu, pořád jenom jíst,
v okvětních lístcích chci si chvíli číst,
povídala včelka malá, co na svět se včera vyklubala.
Tak moje milá, vždyť máš více nožiček,
tak sbírej, každá má přece košíček.
A v úlu místa dost, všichni tam mají hlad,
poleť, musíme jim také něco dát.
Hostina to veliká byla, úsměvy hostům vyloudila.
Když z květů na květ létali, ptáci jim přitom zpívali.
Tančili dlouho dokola, pak spadla noci závora.
A voňavá květinka?
Z ní už je teď maminka. Čeká jen na zázrak - zrození semínka.

Mandala: Eva Lipinová (z knihy Pohádky pro kulíšky: Usnul brouček v jabloňovém květu)

Prematurity Day 17. 11.

17. listopadu 2012 v 12:22 | Petra Šolcová |  VÝZVA NEDOKLUBKA k psaní pohádek
K Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí věnuje Petra Šolcová, autorka monoha pohádek, básní a ilustrací v knize Pohádky pro kulíšky, následující kresbu


Přinesl mě čáp?

17. listopadu 2012 v 11:36 | Dagmar Čechová |  BÁSNIČKY
Dvě očka zvídavá po mé tváři těkají,
s důvěrou naprostou pravdu v ní hledají.
S veškerou moudrostí svých dlouhých šesti zim
čekáš, že jako vždy upřímně odpovím.

"Maminko, já už jsem docela velkej chlap
a vážně nevěřím, že by mě přines čáp…
Ani tu vránu bych po pravdě nehádal…
Pověz mi, maminko, kde jsem se vlastně vzal?"

S úsměvem hladím tvé kadeře voňavé,
odpovídám ti tak, jak věří v to srdce mé.
"Tebe mi, miláčku, na kouzelné peruti
snesl z výšin nebe pár bílých labutí.

A proto maminky vždycky své dětičky
milují nade vše po život celičký…"


Autor: Dáša Čechová
Ilustrace: Janinka

Magdalenka a koťátko

16. listopadu 2012 v 22:29 | Polgara |  Pohádky se SKŘÍTKY
Magdalenka utíkala do zadní části zahrady a snažila se přitom udržet vzpouzející se kotě. Malé, čokoládově hnědé klubíčko s bílým čumáčkem sebou vyděšeně mrskalo a hlasitě mňoukalo. Holčička malé zvířátko opatrně tiskla k hrudi a snažila se ho svým tichým hláskem uklidnit.
"Poslouchej, nemusíš se ničeho bát. Slibuju, že se ti nic nestane. Jdeme jen do naší zahrady, kde mám svůj koutek a budeme mít klid na to, abychom se seznámili."


Bubuška a Kulíšek Martínek

15. listopadu 2012 v 21:16 | Ruženka z Moravy |  Pohádky s VÍLAMI a elfy
Bylo pozdní odpoledne, když víla Bubuška usedla na lavičku u velké budovy. Právě nenápadně pomohla v podobě mladé dívky jedné starší paní najít obchod s brýlemi, tak si chtěla posedět. Odpočívala a přitom naslouchala, jestli se někde neozývá volání o pomoc. To, které zaslechla vždy jen ona. Lidé v jejím okolí ho nikdy neslyšeli. Však ani vílu Bubušku, která byla utkaná z paprsků měsíce a šatičky měla z obláčků, nikdo z nich neviděl.
 

ANDULKA A SKŘÍTEK

15. listopadu 2012 v 8:50 | Dagmar Tomášková |  Pohádky se SKŘÍTKY
Byla jednou jedna holčička jménem Andulka. Tohle krásné jméno dostala po své babičce, kterou měla moc a moc ráda. Jezdívala za ní každé prázdniny. Babička bydlela ve vesnici a měla obrovitánskou zahradu. V ní rostlo na stromech různé ovoce. Krásná červená jablíčka, třešně a hrušky.

Dar slunečních paprsků

14. listopadu 2012 v 22:24 | Maky |  TERAPEUTICKÉ POHÁDKY

Právě svítalo. Stál na huňatém mráčku a rozhlížel se kolem. Viděl, jak většina jeho přátel se svými ranečky už vzlétla a míří k cíli. Roztáhl svá sněhově bílá křídla, protáhl dlouhé nohy a zaklapal zobákem. Již byl připravený, ale jeho zásilka nebyla stále hotová. Znovu vydal tentýž zvuk a na protější straně mu jiný čáp odpověděl stejně a se svou poštou odlétl. Povzdechl si. Tak moc už chtěl vyrazit. Ohlédl se po svém úkolu, který se líně převaloval na chundelatém obláčku. Říkali mu, aby počkal. Ale na co?

Malý velký bojovník

14. listopadu 2012 v 18:06 | Luccerna |  BÁSNIČKY
Ty malý kulíšku,
so sklenenou postieľkou
Počúvaj chvilinku, čo rozpoviem ti,
keď mesiac nám nežne do oblôčku svieti

Bola raz krehká dievčina
Možno snád spanilá..
V domčeku pri studni,
snívala krásne sny
Sny o dieťatku,
peknom rodinnom začiatku... Otec a mamička,
chcú s nehou chovať aj hýčkať
Učiť prvé slová, spolu smiať sa aj plakať
Šantiť a po posteli ráno skákať
A však tá krehká dievčina
Vraj bola naozaj spanilá..
S dobrým srdcom muža mala,
ale dieťatka sa roky nedočkala
V treťom roku konečne!
Keď myšlienky boli snáď trochu netečne..
Pán Boh nový život požehnal,
do bruška vložil vzácny dar
Štastný to rodičia!
Keď sa im ich túžby dožičia
Nedočkavo a s láskou čakali,
decku izbietku rýchlo vymaľovali

To je príbeh o nás troch
Ty tu spinkáš..
a snáď nie len v našich snoch,
budeme šantiť a naháňať motýle.
Tak bojuj do poslednej chvíle !!
Ty náš malý velky bojovník
To bol úsmev? Ty nezbedník :)

Autor básně a ilustrace: Luccerna, její článek o Nedoklubku TU s náhledy několika ilustrací pro kulíšky.


Statečný Kulihrášek

11. listopadu 2012 v 20:43 | Janinka |  Pohádky pro vlastní děti
V jedné vesničce, pod podlahou jednoho z mnoha dřevěných stavení, žil malinkatý hrášek. Nikdo mu neřekl jinak, než Kulihrášek a to proto, že od dětství patřilo mezi jeho největší záliby kutálení se sem a tam. Marně by jste u něj hledali zářivě zelenou barvu, za ta léta, která strávil ve svém úkrytu, patřičně vyschl a vybledl. Ale on byl i tak šťastný, spokojeně si žil svým kulihráščím životem, koulel se z místnosti do místnosti a se zájmem sledoval dění skrz škvíry v podlaze. Poslouchal vrzání houpacího křesla a vyprávění staré babičky a lahodně nasával vůni, která se, díky fantazii lidské maminky a jejím šikovným rukám, linula z kuchyně. A když se dokoulel až k prahu domovních dveří, pozoroval, co se děje venku. Nejvíce se mu líbily dětské hry v blátě a následné dohadování maminek, jestli to dítě, co před nimi stojí, je kluk nebo holka a jestli vůbec patří do jejich rodiny. Večer se pak Kulihrášek se zasněným pohledem díval na černou oblohu, která, podle něj, byla hodně děravá, protože skrz ní prosvítala mihotavá světýlka. Ven se ale nikdy neodvážil, bál se, že by ho někdo mohl, díky jeho velikosti, přehlédnout a rozšlápnout...

Čáp

10. listopadu 2012 v 22:36 | Dagmar Tomášková |  BÁSNIČKY
Přilétl k nám časně z rána,
nesl malý raneček,
pro páníčka! To je zázrak!
V ranečku je chlapeček.
Položil jej na zápraží,
potom křídly zamával,
děkujeme, pane čápe!
Za ten vzácný, milý dar.


Autor říkanky a ilustrace: Dagmar Tomášková

Jak Baxík královský úlovek našel

9. listopadu 2012 v 21:45 | Petra Veselá |  Pohádky o zvířátkách
Byl jednou jeden koršpaněl Baxík. Odmalička byl velmi zvědavý a musel přijít na kloub každé záhadě. Jednou za svou zvědavost zaplatil bolavým bříškem.

Jak kos Famfulínek k peří přišel

8. listopadu 2012 v 19:13 | Jiří Veselý |  Pohádky o zvířátkách
Byl krásný jarní den a pan a paní Kosovi měli plné ruce práce. V jejich hnízdečku pod horami, které si pečlivě vybudovali na stromě poblíž jednoho malého domku, se jim totiž vylíhli tři malí kosí kluci. Jmenovali se Petřík, Honzík a poslednímu dali jméno Famfulínek. Zatímco Petřík s Honzíkem byli od pohledu statní kosí kluci, Famfulínek přišel na svět jako poslední a nejmenší. Měl malá křidélka, na kterých ne a ne vyrůst peří. To ale kosové potřebují proto, aby mohli létat. Rodiče se o něj starali, jak jen mohli, ale Famfulínek byl stále příliš slabý. Hlavně maminka si o něj dělala velké starosti. Vždyť jeho bráškové už trénovali vylétávání z rodného hnízda, ze kterého ale on stále nemohl.

Věnujte pohádku kulíškům

4. listopadu 2012 v 18:32 | Edith Holá |  VÝZVA NEDOKLUBKA k psaní pohádek
17. listopadu je výročím sametové revoluce, ale také Prematurity Day nebo-li Světový den předčasně narozených dětí. Tři dny poté (20. 11.) bude Nedoklubko předávat Purpurové srdce v primátorské rezidenci. Více informací na jejich webu zde, pokud se chcete zúčasnit.

Napadlo mě, že kdo by chtěl, mohl by rozšířit sbírku Pohádky pro kulíšky, novým příspěvkem. Pohádkou, říkankou, básní, kresbou...

K tomuto dni jsem sama věnovala včera pohádku "Velká Alena a modrá veverka". Je o cestě k sobě, k vnitřnímu dítěti.

Jak napsat pohádku nebo básničku pro kulíšky a jejich rodiče je na webu Nedoklubka zde

Alena a modrá veverka

3. listopadu 2012 v 11:00 | Edith Holá |  TERAPEUTICKÉ POHÁDKY
Velká Alena a modrá veverka

Alena odpočívala na lavičce v parku. Už se jí špatně chodilo. Sotva se valila. Okolo ní právě procházely děti ze školky. V zástupu po dvou. Držely se za ruce a štěbetaly jako ptáčkové. Na konci šly největší děti. Holčička s rozpustilými vlásky s vážnou tvářičkou sdělovala: "Viděla jsem ji. Ale táta s mámou mi nevěří." Druhá holčička v červené lehké bundičce trochu rozpačitě ale se zájmem vykřikla: "Modrou veverku?" "Jo! Tam. Na konci parku" a ukázala ta vlasatá někam dozadu za ně. Děti se vzdalovaly. Žena se ztěžka zvedla. Za pár týdnů bude mít také malou holčičku, pokud to na ultrazvuku viděli správně. Usmála se sama pro sebe a odbočila směrem domů. Najednou ji zasáhl nevýslovný smutek. Skoro ji podlomil kolena. Jako vždy netušila, odkud přichází. Kráčela dál k domovu, ale čím dál víc cítila, že se jí tam nechce. Něco ji nutilo obrátit se a jít tam, kam ukazovala holčička ze školky. Váhavě se otočila a krok za krokem se vzpouzela rozumu, který ji zrazoval od takové pošetilosti a radil vrátit se domů.