Dar slunečních paprsků

14. listopadu 2012 v 22:24 | Maky |  TERAPEUTICKÉ POHÁDKY

Právě svítalo. Stál na huňatém mráčku a rozhlížel se kolem. Viděl, jak většina jeho přátel se svými ranečky už vzlétla a míří k cíli. Roztáhl svá sněhově bílá křídla, protáhl dlouhé nohy a zaklapal zobákem. Již byl připravený, ale jeho zásilka nebyla stále hotová. Znovu vydal tentýž zvuk a na protější straně mu jiný čáp odpověděl stejně a se svou poštou odlétl. Povzdechl si. Tak moc už chtěl vyrazit. Ohlédl se po svém úkolu, který se líně převaloval na chundelatém obláčku. Říkali mu, aby počkal. Ale na co?


Miminko už vypadalo tak jako ta ostatní. Růžové tvářičky, troška vlásků a baculaté ručičky. Nač čekat? Chtěl letět. Poprvé měl doručit své miminko jeho mamince. Tak dlouho se na své poslání těší. Na pár dalších dnech přece nezáleží. Přešel k děťátku, zabalil ho do obláčku, zauzloval a konečně prvně vzlétl. Věděl, kam má letět. Maminka bude mít jistě radost, když své miminko uvidí dřív. Užíval si vzduch, který mu čechral peří. Slunce stálo vysoko na obloze, když dorazil do cíle. Přistál v otevřeném okně. Nějaké ruce už na poštu čekaly, ale oči, kterým patřily, byly vyděšené a smutné. Položil balíček a chtěl pochvalu, ale místo toho kolem uzlíčku začali běhat lidé a něco křičet.
"Co jsi to provedl?" ozvalo se za ním. Ohlédl se a spatřil jednoho ze svých přátel.
"Donesl jsi ho moc brzo. Není připravené." Vyděsil se. Nechtěl mu ublížit, nevěděl to.
"Jak to napravím?" zeptal se roztřeseně a se strachem sledoval svůj uzlíček.
"Teď už nijak. Potřeboval víc slunečních paprsků," řekl mu kamarád a odlétl.
Stál tam a díval se na miminko, které mu najednou připadalo menší a slabší. Ohlédl se a zvedl svůj dlouhý zobák ke slunci. Kdyby počkal, jak mu říkali. Kdyby nebyl tak hloupý. Kdyby měl víc trpělivosti. Kdyby... Kdyby... Načepýřil se a vylétl otevřeným oknem ven. Roztáhl křídla a pořádně s nimi zamával. Stoupal výš a výš. Mířil za sluncem.
Ostatní na něj křičeli, aby se vrátil, protože ke slunci se ještě nikdy nikdo nedostal. Věděl, že to musí aspoň zkusit. Pokusit se napravit svou chybu. Letěl stále výš, a čím výš byl, tím panovalo větší horko, ale nezpomalil, nevzdal to. Pořád mával křídly, dál a dál, až mu konečky křídel zčernaly. "Ještě kousek," řekl si a naposledy máchl křídly. Natáhl se zobákem a zachytil pár slunečních paprsků. Pak už jen padal. Byl vyčerpaný, ale věděl, že se musí vrátit k miminku. Z posledních sil roztáhl křídla těsně nad zemí. Vzlétl a zamířil k oknu. Přistál, z peří se mu kouřilo a věděl, že už nikdy nebude čistě bílý jako jeho přátelé, ale byl šťastný, protože v zobáku stále svíral pár slunečních paprsků. Uviděl maminku, jak smutně sedí u proskleného domečku. V něm bylo miminko a dýchalo přes nějakou trubičku. Žena zvedla hlavu a podívala se na čápa. Chtěl se jí omluvit, ale místo toho se naklonil nad uzlíček.
Paprsky se rozzářily a pak splynuly s děťátkem. To otevřelo oči, zamrkalo a začalo po čápovi natahovat ručičky. Maminka se šťastně usmála, pohladila čápa a ten spokojeně vylétl otevřeným oknem ven, plnit svůj nový úkol.

Autor: Maky
Ilustrace: Janinka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terezka66 terezka66 | Web | 14. listopadu 2012 v 22:42 | Reagovat

krásná pohádka, škoda že už nejsem malá :-)

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 22:44 | Reagovat

Maky, moc se Ti povedla. Je to přesně ta pohádka, co na ni člověk nezapomene.

3 Maky Maky | E-mail | 14. listopadu 2012 v 23:16 | Reagovat

Moc děkuju, jsem ráda, že se líbí a ilustrace je nádherná :-)

4 Janinka Janinka | Web | 15. listopadu 2012 v 9:07 | Reagovat

Nádherná pohádka, přesně jak píše Edith, zakousne se a nepustí :).

5 Polgara Polgara | Web | 16. listopadu 2012 v 23:13 | Reagovat

Pohádka je to nádherná. Maky prostě tohle umí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama