Jak andělíček Barvička navštívil Letinku

26. listopadu 2012 v 23:10 | Edith Holá |  DUHOVÉ terapeutické POHÁDKY
Jak andělíček Barvička navštívil Letinku

Byl večer před Štědrým dnem. Andělíček Barvička byl stejně spokojený jako sladce spící kulíšci ve skleněných domečcích. Třetího kulíška si dnes maminka po dvou měsících odnesla domů. Barvičkovi se náhle vynořil obraz Letinky. Holčičky, která se narodila v listopadu před téměř devíti roky a přesně odpoledne před Štědrým dnem konečně mohla jít s maminkou domů.


Andělíček si vybavil její krásné jasné oči. Jejich hloubka mu připomínala toužení mořských víl. Napadlo ho, proč by se nezaletěl podívat, jak se jí daří. Věděl od Hudebníčka, že Letinka je zdravá a velmi nadaná dívenka, přesto nebo právě proto ji chtěl navštívit zase jednou sám.
"Simsalabim" zvolal a přemístil se do domova Leticie. Ta právě dohrála na klavír. Tiše u něj zůstala sedíc a měla zavřené oči.
"Letinko, co máš nejraději z toho, co děláš? Zpívání, hraní na klavír nebo tanec?" zeptal se andílek.
Dívenka blaženě povzdechla. Hudba ji povznášela. Měla u ní pocit jakoby kolem ní kroužily malinkaté částečky duhy. Voněly po lentilkách. "Andělíčku, určitě tanec!" radostně vykřikla. "Když tančím, cítím se jako motýlek." Leticie s posledním slůvkem vstala. V srdci jí stále ještě zněla dohraná sonáta a začala tančit. Okamžitě se objevili taneční andílci. Na kraji poletoval Krokovníček, vedle Hopsalínek, Tanculda, Natřásálek, přilétali Břišníček, Baletníček, Hiphopálek, Pankovníček s Rockoválkem. Andělíčka Barvičku nesmírně pobavilo, kolik jeho andělských přátel Letinku obletuje a povzbuzuje. Musel si radostně zatleskat ručkama. A to se ještě řítil Čardášník a na poslední chvíli zvláštním stylem přilétal Spontaníček. Ten rozevřel dlaně a z nich vylétalo na tucet fialových motýlů.
Letinka se vznášela jako labutí princezna. Její tělo pružně tančilo na neslyšitelnou hudbu. Baletníček jí právě pomáhal ohnout k tělo do záklonu skoro až k zemi, kde je okamžitě podepřeli motýlci. Letinka se schoulila do jejich křídel, aby vzápětí její tělo rozkvetlo jako květina. Ani si nevšimla, že se od dveří na ni tiše a trochu zadumaně dívají maminka s tatínkem. Barvička k nim přispěchal. Měl v kapsičce svou kouzelnou lahvičku s levandulkou. Kápl si ji na dlaň a fouknutím ji poslal do prostoru obývacího pokoje. Maminku s tatínkem zavalil protichůdný pocit štěstí a bolesti zároveň. Odkud jen znali tuto vůni? Pak se rozpomněli. Maminka se tiše vykradla do kuchyně. Vytáhla ze spodní přihrádky vonný olejíček. Byl to zbytek levandule. Přivoněla si. Pak tři kapky kápla do horního kalíšku aromalampy, kterou už tak dávno nepoužila. Přilila vodu a zapálila čajovou svíčku. Lampičku postavila na kuchyňský stůl, posadila se k němu a zadívala se do plamínku. Tatínek si po chvilce přisedl. Chytli se za ruce. Před devíti roky poprvé přivezli svého kulíška Letinku konečně z nemocnice domů. Vybavily se jim ty všechny prožité strachy o ní, smutky, bezmocné vzteky a zápasy, než se tak mohlo stát. Všechny pocity z té doby měli najednou před sebou jako velký nafukovací balon rudohnědočerné barvy. Mohli si je prohlédnout ze všech stran, než se balónek začal ve vůni hojící levandulky vytrácet.
"Maminko, víš, že máš na hlavě duhovou čepičku?" překvapeně řekla Letinka, když přicupitala do kuchyně. "Jéé, a tatínek ji má z duhy taky." Jindy by jí nevěřili a možná by jí i maličko vyhubovali, ať pořád nesní a nemluví o tom, co nemůže být. Teď si najednou nebyli jisti. Dívali se střídavě na sebe a na Letinku a neříkali nic.
"Mami, tati, zítra nosí dárky Ježíšek. Dneska mám pro vás dáreček já." Holčička vytáhla z kapsy malého panáčka. Vypadal jako skřítek ale s křidélky. "Tu duhovou čepičku mu upletla babička. To mi nešlo." Zajíkavě hlásila Letinka. "Ale zástěrku s kapsičkou jsem šila já," dodala hrdě. "Má v ní všechny potřeby světa. To je ten náš andělíček, o kterém vám vyprávím." Maminka s tatínkem ho velmi opatrně vzali do rukou a prohlíželi si ho.
"Ano", tichounce řekla žena, "přesně takhle vypadal, když jsi byla v inkubátoru. Sedával u tebe." Maminka vstala a přivinula si holčičku na své srdce. Tatínek je obě dvě objal.
Andělíček Barvička seděl skrytý na skříni. Zvesela pohupoval nožičkami a duhovou čapku si laškovně posunul na stranu jako by to byl baret. Musel pomalu už jít. S blížícím se Štědrým dnem
přicházejí nová zrození.

Ilustrace: Lucerna z knihy Pohádky pro kulíšky
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 23:32 | Reagovat

Kráaná pohádka, taková lehounká, duhová a hodí se i do  vánočního času.

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 23:35 | Reagovat

[1]: Děkuji. Snad se bude líbit i Letince.

3 Daisy Daisy | E-mail | 26. listopadu 2012 v 23:57 | Reagovat

Teda Edith, to je nádhera... Letinka bude mít radost, uvidíš!

4 Robka Robka | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 5:10 | Reagovat

Krásná, něžná pohádka. Moc se mi líbí a Letince udělá určitě taky radost.

5 Janinka Janinka | Web | 27. listopadu 2012 v 14:27 | Reagovat

Je to moc krásná pohádka, moc se mi líbí ty názvy tancujících skřítků :-)!

6 Zdeněk Krotký Zdeněk Krotký | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 8:47 | Reagovat

Mohu potvrdit,že Letince se pohádka straaašně libila, četl jsem ji v den narozenin po jejím večerním koncertu v ZUŠ Ilji Hurníka, naučila se názvy skřítků, pohádka je tak něžně psaná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama