Jak kos Famfulínek k peří přišel

8. listopadu 2012 v 19:13 | Jiří Veselý |  Pohádky o zvířátkách
Byl krásný jarní den a pan a paní Kosovi měli plné ruce práce. V jejich hnízdečku pod horami, které si pečlivě vybudovali na stromě poblíž jednoho malého domku, se jim totiž vylíhli tři malí kosí kluci. Jmenovali se Petřík, Honzík a poslednímu dali jméno Famfulínek. Zatímco Petřík s Honzíkem byli od pohledu statní kosí kluci, Famfulínek přišel na svět jako poslední a nejmenší. Měl malá křidélka, na kterých ne a ne vyrůst peří. To ale kosové potřebují proto, aby mohli létat. Rodiče se o něj starali, jak jen mohli, ale Famfulínek byl stále příliš slabý. Hlavně maminka si o něj dělala velké starosti. Vždyť jeho bráškové už trénovali vylétávání z rodného hnízda, ze kterého ale on stále nemohl.


Pan Kos, jako hlava rodiny, obstarával svým malým synáčkům chutná jídla, aby se z nich stali stejně šikovní kosové jako byl on. Do hnízda pravidelně nosil ve svém žlutém zobáku vydatné a tučné lahůdky. Tu to byla moucha, jindy zase, když se mu poštěstilo, přinesl své početné rodince kus vypasené žížalky.
Petřík s Honzíkem se k jídlu nikdy nenechali dvakrát pobízet. Lahodná sousta hltali jako maliny. Jen Famfulínek jedl málo a každé sousto lapal do svého malinkatého zobáčku, kousek po kousku. Však se mu jeho bratříčkové kolikrát vysmívali, že takto z něj nikdy správný kos nevyroste. Maminka je musela mnohokrát okřiknout, ať si hledí svého a Famfulínka nechají být, že i on je jednou dožene a ještě jim ukáže, zač je toho loket.
Jednou v noci, když zase celá kosí rodinka usnula ve svém útulném podhorském hnízdečku, se Famfulínkovi zdál zvláštní sen. Představoval si, jak si místo tlusté žížalky dopřává šťavnaté jablíčko a sílí a sílí, dokud se mu na jeho křidélcích neobjevila krásná černá pírka.
Hned ráno, když se kosí rodina probudila, pověděl Famfulínek všem o tom, co se mu zdálo.
Bratříčkové Petřík s Honzíkem se mu posmívali, prý kdo kdy viděl, že kosovi po jablíčku narostlo peří. Rodičům Famfulínka to ale zase tak hloupé nepřišlo. Už odedávna se totiž mezi kosy povídá o tom, že klovnout si občas do jablka plného vitamínů je moc zdravé.
Paní Kosová tedy přikázala tatínkovi Famfulínka, aby mu k obědu přinesl jablko. Byl to tuze obtížný úkol. Brzy z jara totiž na stromech žádná jablíčka nerostla. Pan Kos si ale všiml, že na půdě domečku, vedle kterého měli své hnízdo, jich pár ze zimních zásob, které lidé nestihli spořádat, zůstalo. Zaletěl tedy rovnou pro jedno červené a Famfulínkovi ho přinesl.
Malý neopeřený kos se do něj hned s chutí pustil a nepřestal, dokud neměl plné bříško. Hned další noc se mu opět zdál sen o tom, že mu po jablíčku narostlo peří. Vrtěl a škubal sebou až do samotného rána, kdy ho znenadání probudilo divné šimrání na zobáčku. Pootevřel tedy oči a nemohl uvěřit tomu, co vidí. Křidélka měl černá jako uhel, plná krásného peří. Famfulínek samou radostí vykřikl tak, že se i zbytek rodiny v cuku letu probudil. Všichni měli velkou radost, nejvíce paní Kosová, která od té doby celé rodině připravuje samé dobroty z jablíček, která Famfulínkovi pomohla, a která jsou tak tuze zdravá.

Autor: Jiří Veselý (www.jirka-vesely.webnode.cz)
Ilustrace: Janinka


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 8. listopadu 2012 v 19:55 | Reagovat

Moc krásná pohádka, taky jsme doma samí jablíčkožrouti :-).

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 9. listopadu 2012 v 9:04 | Reagovat

Moc se mi líbí i mým synům. To zabudování snů je skvělé.

3 Dagmar Tomášková Dagmar Tomášková | 9. listopadu 2012 v 18:01 | Reagovat

Krásná pohádka:-)))Moc!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama