Jak pavouček se sluníčkem upletli čepičku

23. listopadu 2012 v 20:48 | Vlasta Kostínková |  HRAVÉ POHÁDKY
Bylo krásné letní sluníčkové ráno. Pavouček si protáhl nožičky a řekl: "Bude krásný den a já mám chuť udělat něco velikého a užitečného. Ale nevím co..." Chvilku si ještě hověl ve své postýlce pod stromem a usilovně přemýšlel, co by tak mohl vytvořit. "Kdo mi poradí?" ptal se pavouček sám sebe a byl čím dál nešťastnější.

Sluníčko se také upravilo na ten nádherný teplý den, pročíslo si své zlaté vlásky a doširoka se usmálo. "Ale copak to vidím? Pavouček je nějaký smutný" a pošimralo ho svým paprskem. Ten se podíval nahoru a povídá: "Sluníčko, pomož mi. Chci udělat něco báječného a nevím co by to mělo být. Já nic jiného než plést neumím," málem plakal tenhle drobeček. Sluníčko si nechalo čas na rozmyšlenou, co by tak ten mrňous mohl užitečného udělat. Vtom se na obloze objevil velký tlustý mrak. Nálada začala být ještě truchlivější. "Tak to už mi nikdo neporadí," zoufal si pavouček. K tomu všemu se zvedl vítr a trošku se ochladilo. Ale jen opravdu málo. Slunci se podařilo na poslední chvíli vysoukat zpod mračna a křiklo: "Hybajte pryč, oba dva" a vyhnal mrak i vítr. Poté se rozzářilo a zase bylo teplo a letně. Den jako stvořený pro něco radostného.

"Pavoučku, kde jsi," volalo Sluníčko, "mám báječný nápad." Pavouček si utřel slzičky, šťastně se usmál a čekal na radu. "Poslouchej, upleteš čepičku, kulaťoučkou a heboučkou. Vpleteš do ní všechno to krásné okolo, celý tenhle úžasný den, všechnu radost." Pavouček uctivě poděkoval a hned se dal do práce. Pletl a pletl a přitom si zpíval. Občas mu pomohla sýkorka, ale jen s tím zpěvem. Pavoučkovi šla práce od ruky a do večera, světe div se, měl čepičku hotovou. Běžel za Sluníčkem, aby mu ukázal, jak byl pilný a pracovitý. Černý kos šel okolo a začal se vysmívat, že ta čepička je tuze malá a k ničemu. Pavouček zesmutněl.

"Neboj se," culilo se sluníčko, "znám děťátko úplně malinkaté a tomu bude tvá čepička akorát." Pavouček se zaradoval, ale zároveň měl ještě trošku obavu, zda nebude moc tenká a miminko dostatečně ohřeje.
"Neboj se," odpovědělo Sluníčko, "byl jsi pracovitý, vložil jsi do své práce všechnu píli i veselí a já ti za to pomůžu." Nafouklo své tvářičky a jemňoučce vypustilo zlatý prášek, ten se usadil na čepičce. Najednou z ní byl pěkný teploučký a měkoučký kulíšek i se sluníčkovou bambulí. " Ta ho ohřeje a dá mu tolik lásky a energie, že poroste jako z vody," zasnil se pavouček a byl neskonale potěšen. Od té doby ti nejmenší jsou kulíškové a mají pavoučí a sluníčkové čepičky, které je chrání od všeho zlého.

Autor: Vlasta Kostínková
Ilustrace: Ida Novotná (obálka Kulíškovánek)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 24. listopadu 2012 v 12:47 | Reagovat

Moc krásná pohádka :-)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama