Alena a modrá veverka

3. listopadu 2012 v 11:00 | Edith Holá |  TERAPEUTICKÉ POHÁDKY
Velká Alena a modrá veverka

Alena odpočívala na lavičce v parku. Už se jí špatně chodilo. Sotva se valila. Okolo ní právě procházely děti ze školky. V zástupu po dvou. Držely se za ruce a štěbetaly jako ptáčkové. Na konci šly největší děti. Holčička s rozpustilými vlásky s vážnou tvářičkou sdělovala: "Viděla jsem ji. Ale táta s mámou mi nevěří." Druhá holčička v červené lehké bundičce trochu rozpačitě ale se zájmem vykřikla: "Modrou veverku?" "Jo! Tam. Na konci parku" a ukázala ta vlasatá někam dozadu za ně. Děti se vzdalovaly. Žena se ztěžka zvedla. Za pár týdnů bude mít také malou holčičku, pokud to na ultrazvuku viděli správně. Usmála se sama pro sebe a odbočila směrem domů. Najednou ji zasáhl nevýslovný smutek. Skoro ji podlomil kolena. Jako vždy netušila, odkud přichází. Kráčela dál k domovu, ale čím dál víc cítila, že se jí tam nechce. Něco ji nutilo obrátit se a jít tam, kam ukazovala holčička ze školky. Váhavě se otočila a krok za krokem se vzpouzela rozumu, který ji zrazoval od takové pošetilosti a radil vrátit se domů.

Došla na kraj parku a ztuhla. U stráně, která jinak byla nepřístupná, stálo drobné dítě. Jak se mu tam, proboha, podařilo dostat?, běželo její vystrašenou myslí. S hlasitým tlukotem srdce se rozhlížela.

Více bude případně v knize.


Ilustrace: Luccerna
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 3. listopadu 2012 v 19:12 | Reagovat

Slzička ukápla..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama