O nedočkavé dušičce

15. prosince 2012 v 19:16 | Bára Bečvářová |  pohádky pro ještě nenarozené děti
Na nebi, tak vysoko převysoko, že tam málokdo dohlédne. Kousek od sluníčka a za nadýchanými mráčky, jež v noci střídá měsíc s hvězdičkami, přebývají malé dušičky, které si z té nebeské výšky vybírají své budoucí maminky a tatínky. Zvědavě shlížejí dolů, a když se jim nějaká maminka s tatínkem zalíbí, spustí se duhovým toboganem na zem a šup k mamince do bříška.
Slyšíte, jak to sviští?
To už se dolů z nebe spouští další dušička. Je maličká, copatá a tuze nedočkavá.
Tak moc spěchala dolů, že málem vypadla z duhového toboganu. Ale nebojte se, už je v bezpečí maminčina bříška.
V bříšku u maminky je příjemně. Je tam tak akorát teplo. Pěkně to tam houpá a voní. A dušička poznává své nové tělíčko. Tady teď bude sílit, růst a připravovat se na svůj velký den. Na den, kdy se konečně podívá na svět.
Ale co to? Venku se něco děje! Dušička nastraží malinkatá ouška a poslouchá. A hned se raduje. Vždyť právě začala slyšet!


Slyší maminku, jak si zpívá. Slyší tatínka, jak se směje. A když maminka vyjde ven, slyší i ptáčky, kteří cvrlikají na stromech a vítají nový den.
Tam musí být krásně, myslí si dušička a už je zase trochu netrpělivá. Tak moc by se už chtěla podívat na svět. Vidět, jak se maminka usmívá a jak tatínek dělá legrační obličeje. Jak venku svítí sluníčko a jak vypadá duha. Cítit jak voní léto a jak fouká vítr.
Ještě počkej, dušičko, napomínají ji všichni. Jsi ještě moc maličká a slabá.
Ale dušička neposlouchá.
Jenže, když se taková malá netrpělivá dušička vyloupne ven moc brzy, vůbec na to není připravená. Musí pak o své místo na světě bojovat mnohem víc, než dušičky, které si v bříšku počkaly, až přijde ten správný čas.
Naše malá nedočkavá dušička už to ví. Nejraději by se vrátila zpátky do bezpečí maminčina bříška. Ale když už se jednou rozhodla, musí být statečná. Dušička je naštěstí velká bojovnice.
Už se rozhlíží po světě a hledá maminku. Vždyť na ni se tolik těšila!
Konečně ji vidí. Maminka se usmívá přesně tak, jak si to dušička představovala. Ba ne. Maminka se usmívá ještě krásněji. A tatínek? Tatínek je ten nejlegračnější ze všech tatínků.
Nedočkavá dušička se konečně dočkala. Vidí ten velký a kouzelný svět. Poslouchá maminčino zpívání a tatínkovo povídání a ví, že si vybrala ty nejlepší rodiče na celém širém světě.
Teď už není kam spěchat. Teď už zbývá jen se radovat a žít.
Hodně štěstí, dušičko!

Ilustrace: Ida Novotná
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 19:23 | Reagovat

Velmi krásná a křehká pohádka. Děkujeme. Edith

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. prosince 2012 v 17:30 | Reagovat

Pěkná a pro děti srozumitelně napsaná. :-)

3 dasatomaskova dasatomaskova | Web | 4. ledna 2013 v 16:59 | Reagovat

Krásná:-)) Moc!!

4 Jana Jana | E-mail | 4. ledna 2013 v 18:11 | Reagovat

krásné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama