Březen 2013

Medvídek čaroděje Šedopláště

27. března 2013 v 8:43 | Redfox |  Pohádky pro starší děti
Ustaraná paní Kočková se podívala na lékárníka Očka, ke kterému ji poslaly její sousedky, když se jim svěřila, jaký mají doma problém. Vzala sebou i svého malého synka Martínka, který se poslední dobou začal bát tmy a říkal, že se pod jeho postýlkou ukrývá strašidlo, které vyleze když se zhasne, nebo jeho rodiče odejdou. Učený pan lékárník ji vyslechl, pokýval svoji šedivou hlavou a pak zamumlal, že hned přijde, ať milostivá paní a její syn chvilku počkají.

***

Soutěž o vstupenky na Svět knihy 2013

22. března 2013 v 21:38 | Edith Holá |  VÝZVA NEDOKLUBKA k psaní pohádek
Chcete vyhrát vstupenku na Svět knihy Praha 16. až 19. května?

Stačí napsat pohádku nebo báseň (max. 2800 znaků) pro projekt Pohádky pro kulíšky - výzva Nedoklubka. Pohádky s respektem k jinakosti, hřejivé, léčivé,… především pro rodiče předčasně narozených dětí, ale i starších dětí dlouhodobě hospitalizovaných v nemocnicích.
Nebo namalujte obrázek s tematikou vhodnou pro kulíšky (např. miminko s čepičkou, maminku u inkubátoru, maminku s miminkem u sebe - tzv. klokánkování). Tři z Vás vyhrají vstupenku na Svět knihy Praha.

Texty nebo ilustrace posílejte na Edith.Hola@seznam.cz
Uzávěrka 8. května 2013.

Těšíme se na na Vaši tvorbu i na Vás v neděli 19. května v deset hodin na veletrhu v sále Rosteme s knihou, kde budou mít Pohádky pro kulíšky 50 minutový pořad.
Více na facebooku zde

Projekt Pohádky pro kulíšky je partnerem projektu Rosteme s knihou

Obrázek k víle Vilíkovi

22. března 2013 v 21:10 | Petra Šolcová |  Pohádky s VÍLAMI a elfy
K pohádce O víle Vilíkovi od Ba.Ji poslala nádhernou ilustraci Petra Šolcová




O holčičce, která měla opatrovat světlo

20. března 2013 v 20:31 | Veronika Bendová |  Pohádky pro vlastní děti
Byla jednou jedna holčička a ta žila s tatínkem v hájovně uprostřed velikého lesa. Maminka už jim umřela dávno, a tak spolu hospodařili ve dvou. Na zahrádce pěstovali brambory a ovoce, od slepiček měli vajíčka a od krávy mléko. Ale i tatínek stárnul a ubývaly mu síly, ale holčička si to neuvědomovala, protože když s někým žijeme bez přestání, spoustu věcí nevidíme.
Jednoho dne se tatínek vážně roznemohl. A tak si zavolal dcerku k sobě a řekl jí:


O Františce a Evelíně

20. března 2013 v 20:18 | Veronika Bendová |  Pohádky pro vlastní děti
Byly jednou dvě sestry. Byla to dvojčata, ale podobná si nebyla vůbec: Evelína byla moc hezká, měla krásné dlouhé blonďaté vlasy, modré oči a roztomilý úsměv. Každý ji měl rád. Pořád povídala, smála se a mrkala přitom dlouhými řasami. Její sestra se jmenovala Františka. Vlasy a oči měla hnědé, nebyla tak hezká, bývala mlčenlivá a trochu se před jinými styděla.

O nedočkavé dušičce

2. března 2013 v 19:58 | Barbora Bečvářová |  TERAPEUTICKÉ POHÁDKY
Na nebi, tak vysoko převysoko, že tam málokdo dohlédne. Kousek od sluníčka a za nadýchanými mráčky, jež v noci střídá měsíc s hvězdičkami. Přebývají malé dušičky, které si z té nebeské výšky vybírají své budoucí maminky a tatínky. Zvědavě shlížejí dolů, a když se jim nějaká maminka s tatínkem zalíbí, spustí se duhovým tobogánem na zem a šup k mamince do bříška.
Slyšíte, jak to sviští?
To už se dolů z nebe spouští další dušička. Je maličká, copatá a tuze nedočkavá.
Tak moc spěchala dolů, že málem vypadla z duhového tobogánu. Ale nebojte se, už je v bezpečí maminčina bříška.
V bříšku u maminky je příjemně. Je tam tak akorát teplo. Pěkně to tam houpá a voní. A dušička poznává své nové tělíčko. Tady teď bude sílit, růst a připravovat se na svůj velký den. Na den, kdy se konečně podívá na svět.
Ale co to? Venku se něco děje! Dušička nastraží malinkatá ouška a poslouchá. A hned se raduje. Vždyť právě začala slyšet!
Slyší maminku, jak si zpívá. Slyší tatínka, jak se směje. A když maminka vyjde ven, slyší i ptáčky, kteří cvrlikají na stromech a vítají nový den.
Tam musí být krásně, myslí si dušička a už je zase trochu netrpělivá. Tak moc by se už chtěla podívat na svět. Vidět, jak se maminka usmívá a jak tatínek dělá legrační obličeje. Jak venku svítí sluníčko a jak vypadá duha. Cítit jak voní léto a jak fouká vítr.
Ještě počkej, dušičko, napomínají ji všichni. Jsi ještě moc maličká a slabá.
Ale dušička neposlouchá.
Jenže, když se taková malá netrpělivá dušička vyloupne ven moc brzy, vůbec na to není připravená. Musí pak o své místo na světě bojovat mnohem víc, než dušičky, které si v bříšku počkaly až přijde ten správný čas.
Naše malá nedočkavá dušička už to ví. Nejraději by se vrátila zpátky do bezpečí maminčina bříška. Ale když už se jednou rozhodla, musí být statečná. Dušička je naštěstí velká bojovnice.
Už se rozhlíží po světě a hledá maminku. Vždyť na ni se tolik těšila!
Konečně ji vidí. Maminka se usmívá přesně tak, jak si to dušička představovala. Ba ne. Maminka se usmívá ještě krásněji. A tatínek? Tatínek je ten nejlegračnější ze všech tatínků.
Nedočkavá dušička se konečně dočkala. Vidí ten velký a kouzelný svět. Poslouchá maminčino zpívání a tatínkovo povídání a ví, že si vybrala ty nejlepší rodiče na celém širém světě.
Teď už není kam spěchat. Teď už zbývá jen se radovat a žít.
Hodně štěstí, dušičko!

Autor: Bára Bečvářová
Ilustrace: Luccerna
Fotka stažena z facebooku z profilu zde